Barbar Conan

K mým nejoblíbenějším filmovým fantasy se Conan nezařadil, ale jsem nucena uznat, že se nad lavinou braku, která se tímhle žánrem valí, tyčí jako Matterhorn nad Polabskou nížinou, má hutnou atmosféru, může se pochlubit vynikající Poledourisovou hudbou, Arnoldem v nejlepší formě, náležitě hnusáckým J.E. Jonesem a Maxem von Sydowem ještě předtím, než se propadl do hereckého bahna v Králi Galů, a navíc dokazuje, že se fantasy dá natočit bez draků, hord skřetů, moudra pronášejících elfů a harantů zachraňujících svět. Což rozhodně není málo. (30.08.2007)

Když mě krátce po revoluci nalákal bratranec do kina, nadšeně onanující... pardon - opěvující úchvatnost "Barbara Conana", odcházela jsem z filmu poněkud rozpačitá. Byla to sice výpravná fantasy, mávalo se tam mečem, stříkala krev, kouzlilo se, nechyběl uhrančivý padouch a různé obludné potvory - hlavně Arnold, jeden z dávných smrtelných hříchů mého vkusu, jenže zároveň to celé bylo tak nějak divné a jiné, než knížky pana Howarda, tehdejšího literárního guru pubertální Phobie. Ale ta hudba, týýý kráááso, ta hudba! Basil Poledouris pozvedl fantasy béčko na vyšší level. Čím jsem starší, tím trapněji se cítím při toporných "hereckých" kreacích mistra Universe (pravda, tady byl ten konstantně yntelygentňý výraz nejspíš žádoucí), tím odpudivější mi přijde jeho přemrštěně se boulící svalstvo a stále méně toho v příběhu nacházím, co by mě oslovovalo. Jen jedna složka filmu zůstává naprosto geniální: soundtrack si můžu pustit kdykoliv a pokaždé mě spolehlivě dostane, zaplaví heroickými emocemi, až mám pocit, že bych zvládla vzpírat železniční vagóny (i s nákladem samozřejmě) a ještě s nimi laškovně žonglovat! Za tu hudbu jedna poctivá hvězda nahoru. 70% (13.11.2012)

Řinčení zbraní a cákání krve v monumentálně vypadající, výpravné fantasy. Arnold je sice herecky tuhej jako měsíc staré veka, ale v roli Conana si nedokážu představit nikoho jinýho. Z filmu dýchá báječná atmosféra dávných věků a Robert Howard může v hrobu klidně odpočívat. To co film povyšuje na téměř umělecké dílo je - úžasný, báječný, fantastický, geniální, monumentální (vyberte si sami) - soundtrack Basila Poledourise. Dodnes jsem neslyšel, a asi neuslyším, nic lepšího na poli filmových soundtracků a není to pouze můj názor. Jestli jste ho neslyšeli, nebo nemáte CD, rozhodně si ho sežeňte a sosejte a sosejte. (20.04.2003)

Fantasy, která je brutální, syrová, přímočará a úchvatná plus mínus stejně, jako její titulní hrdina - celkový zážitek tedy závisí na tom, nakolik dokážete akceptovat Conana. Žádné velkolepé triky, žádné komplikované postavy a vztahy mezi nimi. Jen krvavá cesta meče a pomsty, doprovázená fantastickým Poledourisovým soundtrackem. A ještě něco - v Conanovi se moc nemluví. Jeho schopnost vyprávět skrze obrazy a jednoduchá gesta je nádherná. (25.12.2006)

Film, který vynesl Arnieho mezi hereckou smetánku. Arnold se na tu roli hodil, byla pro něho jako stvořená, jak říkal v jednom rozhovoru John Milius, kdyby nebylo Arnolda, museli by tu postavu "vytvořit". Jeho svalnatá postava, obličej, gestikulace, rockové háro:)) prostě šité na míru. Film je výborná akční/fantasy řežba, "One Man Show". Arnie seká, půlí, čtvrtí vše co mu přijde do cesty. Atmosféru filmu ještě umocňuje totálně geniální a strhující OST, jeden z nejlepších, který kdy byl k slyšení. Další z filmů, který nesmí chybět v mé TOpce. "Conan, what is best in life?To crush your enemies, see them driven before you and to hear the lamentation of their women!" 9.05.2022 projekce Conana v kině Aero. Pro člověka, který na tomto filmu vyrůstal to byla neskutečná pecka a emoce vidět to na velkém plátně kde ten film násobně vynikl a ta hudba také. Atmosféra v kině neskutečná, husina celé úvodní titulky a přepadení vesnice, zážitek. (11.11.2005)