Dillinger
Režie:
John MiliusScénář:
John MiliusKamera:
Jules BrennerHudba:
Barry De VorzonHrají:
Warren Oates, Ben Johnson, Michelle Phillips, Cloris Leachman, Harry Dean Stanton, Geoffrey Lewis, John P. Ryan, Richard Dreyfuss, Steve Kanaly, Frank McRae (více)Obsahy(1)
Americký gangsterský film o veřejném nepříteli číslo jedna, který byl postrachem i idolem celých Spojených států... Amerika třicátých let se po krachu na newyorské burze zmítala v těžkých časech hospodářské krize. Symboly doby se však vedle ekonomické nejistoty stali také gangsteři ve stylu lidových hrdinů, kteří byli i přes status tzv. „veřejných nepřátel“ v očích veřejnosti vnímáni jako vykonavatelé spravedlivého trestu vůči vládě, která měla krizi zavinit. Jen málokterý Američan v roce 1933 neslyšel o gangu bankovního lupiče Johna Dillingera (W. Oates), jehož jméno tehdy zdobilo všechny přední stránky novin palcovými titulky. Na stopě mu byl nekompromisní komisař FBI Melvin Purvis (B. Johnson), co si v mnoha ohledech nezadal se svým protivníkem – oba byli zásadoví a nelítostní a mnohdy byl mezi nimi jen ten rozdíl, že stáli na opačné straně zákona. Purvis si po zavraždění několika svých mužů rukou Dillingerovy bandy dal za cíl zlikvidovat její členy jednoho po druhém. Než však stihl Purvis dopadnout samotného Dillingera, předběhla jej místní policie v Tusconu a nejhledanější zločinec Ameriky skončil za mřížemi. Jenomže žádné vězení jej nemohlo dost dlouho udržet a po svém útěku se opět vydal na dráhu loupežných přepadení. Po tomto „veřejném nepříteli číslo jedna“ ale opět vyrazil Purvis, který jej hodlal dopadnout mrtvého, ne živého… Režijní debut Johna Miliuse z roku 1973 s Warrenem Oatsem v hlavní roli byl jedním z nové vlny gangsterských snímků přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kterou vyvolal dnes již legendární film Bonnie a Clyde (1967, rež. A. Penn). Ten ve své době zcela zaskočil diváky svou novou formou násilí i pojetím filmových hrdinů a vedle Dillingera inspiroval mimo jiné také filmy jako Krvavá máma (1970, rež. R. Corman) či Bertha z dobytčáku (1972, rež. M. Scorsese). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Neviděl jsem nové zpracování z roku 2009 a popravdě ani nemám zájem. Gangsterky nikdy nepatřily k mým vyhledávaným žánrům, ale tentokrát jsem si s nadšením vychutnal tuhle precizní old-schoolovou záležitost o jedném z nejslavnějších zločinců Spojených států amerických, jehož podobizna dodnes zdobí terče na cvičných policejních stříleních. Warren Oates je Dillingerem nepoddajným, drsným, zároveň hláškujícím a charismatickým, je Dillingerem duší i tělem. Zločinec a vrah zde zůstal atraktivní postavou, aniž by ho mě tvůrci při tom nutili jakkoliv adorovat či obdivovat, což jen oceňuji a prakticky k filmu jako celku nemám vážnější výhrady. Nádherná meziválečná atmosféra 30. let, jaká se tvůrcům podařila vytvořit, přímo zdobí Miliusův film, který jinak umně střídá komornější i odlehčené chvilky ze života legendárního Dillingera, dokumentárně laděnou sérii lupičských přepadení (skoro až ve stylu reportáží) a svižně nasnímanou akci (mj. série několikaminutových přestřelek!). [90%] ()
„Ja vykrádam banky. Čím sa živíš ty?” • Životopisný portrét drsného bankového lupiča a Verejného nepriateľa č. 1 - Johna Dillingera [Warren Oates], ktorý sa z estetickej stránky inšpiroval titulom v podobe - Bonnie a Clyde, alebo, čo sa teda konkrétne týkalo i naprosto „brutálnych prestreliek,” tak práve vtedy sme zase ani neboli vôbec ďaleko vzdialenými od Divokej bandy Sama Peckinpaha, ktorý v podstate túto metódu zobrazovania násilia ešte oveľa viacej zdokonalil, nakoľko priamo čochvíľa hneď [u]vidíte, ako sa takýmto spôsobom zasiahnutý antagonista totálne zvíjal od strašnej bolesti, keďže podoba takéhoto umierania určite sakramentsky bolela; to je asi v skratke debutový titul od Johna Miliusa, v ktorom neboli ušetrení ani úplne bežní civilisti, ktorí akurát prechádzali okolo „bodoch epicentier,” kde sa vskutku zväčša zamiesilo i na pomerne dosť divoký stret zločincov proti strážcom zákona na čele s rozporuplným agentom FBI - Melvinom Purvisom [Ben Johnson], ako jeho hlavným náprotivkom, ktorý išiel po ústrednom antagonistovi, ako po údenom, pričom samotné postupy, ako toho vlastne docieliť, sa častokrát rozchádzali s akoukoľvek zakorenenou morálkou, keď som si dokonca miestami i tieto dva na smrť znepriatelené tábory [po]mýlil, pretože autorovi sa podarilo hodnoverne zobraziť atmosféru nielen z priameho pohľadu pejoratívnych jedincov, ale zároveň sa taktiež pozrieť i pod plesnivé klobúky predstaviteľom Federálneho úradu pre vyšetrovanie, ktorých zaužívané metódy koľkokrát hraničili s porušením práv dotknutých osôb; skrátka, estetika „Divokého západu,” nenechala na seba príliš dlho čakať! → jednoducho ju majú vštepenú vo svojej genetickej výbave, s čím proste nič nenarobia. • Možno nebyť predsa trocha viac zromantizovaného scenára zo strany J_M, tak by som zrejme šiel až kamsi do maximálne možného hodnotenia, lebo úroveň to malo mimoriadne vysokú a pôsobivú, no ani bez „hluchých miest,” sa to napokon akosi tiež nezaobišlo ← a jestvuje totiž i jedno obdobné spracovanie na konci prvej dekády XXI. storočia... ()
Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách. ()
Ten film je celý takový průměrný, Dillinger chvíli vypadá jako celkem sympatický chlapík, pak zase jako pěkně bezcitný hajzl, který bere loupení a střílení jako zcela normální způsob obživy a hlavně jeho prohlášení, že vždycky chtěl krást a jeho sebestředné prohlašování : "Já jsem John Dillinger, dobře si mě prohlédněte, ať si mě zapamatujete" mu na sympatiích moc nepřidávají. Proč mu běžná veřejnost tolik fandila jsem ovšem moc nepochopila. Ale určité proslulosti, o kterou se tolik snažil, dosáhl už tím, že se jeho tvář dodnes používá na cvičné střelby u FBI. ()
Warren Oates a Ben Johnson, bráchové z Divoké Bandy tentokrát proti sobě jako gangsterskej hrdina John Dillnger a FBI zmrd Melvin Purvis, navíc je Oates (ikdyž o něco starší) Dillingerovi fakt podobnej viz>http://imageshack.us/f/600/dillingeroates.jpg/. Veřejný nepřátelé jsem ještě neviděl ale nemyslím že by to překonalo zážitek z této klasiky. ()
Galerie (35)
Photo © American International Pictures (AIP)
Zajímavosti (24)
- Homer Van Meter (Harry Dean Stanton) je zobrazen na útěku z Little Bohemia a poté je zabit mstiteli v Iowě, která byla natočena v Dougherty v Oklahomě na úpatí Arbuckle Mountains. Byl zabit v St. Paulu v Minnesotě. Člen Dillingerova gangu Tommy Carroll (Jerry Summers) byl smrtelně zraněn při přestřelce s policií ve Waterloo v Iowě 7. června 1934. (classic)
- Film Dillinger byl inspirován klasickým filmem Bonnie a Clyde (1967); na rozdíl od obou filmů používal skutečný gang Barrowů místo samopalů Thompson pistole BAR. Stejně tak ve skutečném životě používal Dillingerův (Warren Oates) gang samopaly Thompson místo BARů. (classic)
- Píseň „Happy Days Are Here Again“ z roku 1929, která zazněla v technicolorovém finále filmu Chasing Rainbows z roku 1930, se výrazně projevuje po Dillingerově (Warren Oates) dopadení. (classic)
Reklama