Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrají:
Fionn Whitehead, Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles, Aneurin Barnard, Jack Lowden, Will Attenborough, James D'Arcy (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Očekávané válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. (Vertical Entertainment)
Videa (20)
Recenze (1 738)
Evakuace vám nevyhraje válku, ale někdy může být vítězstvím.. Nolanova promyšlená hra s linearitou a Zimmerův neutuchající zvuko-hudební doprovod z toho udělaly bloudění v kruhu pekelném. V kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Úplně cítíte ten stres, bezmoc a zrychlené vnímání reality spojené s úzkostí. Pure cinema, filthy war, Dunkirk spirit.. ()
„Len sme prežili.“ – „To stačí.“ Nemôžem povedať „gigantické sklamanie“, pretože som od tohto filmu nič extra nečakal. Minimálne som ale čakal špičkové akčné scény s údajne bravúrnou hudbou. Ničoho takého som sa ale nakoniec nedočkal. Postavy ma nezaujímali, vizuálna stránka ma nechala chladným... Ani neviem, čo by som vyložene vyzdvihol. Možno trocha Kennetha Branagha a Toma Hardyho, ale nedá sa povedať, že by podávali herecké výkony, sú to skôr figúrky na šachovnici. Asi najviac ma zaujala príbehová linka s civilnou loďkou – a aj ona bola dosť nudná. Rozmýšľal som nad hodnotením 40%, tak ale zas až také zlé to nebolo. Len nezáživné a nič mi to nedalo. ()
Vy jste jenom jachtaři. Žádný námořnictvo." Technickou dokonalostí se může vyhrát válka, ale skvělý film podle mne musí obsahovat o něco víc. Jenže "slavný" útěk Angličanů z Dunkerku domů mi nic jiného nenabídl. Bouchalo to sice krásně a dunělo to prvotřídně, ale kromě odhodlaného civilisty pana Dawsona mě v podstatě nikdo nezaujal. Avšak dle známého přísloví "kdo uteče, vyhraje" tehdy Angláni vyhráli na celé čáře a potvrdili tak pověst nejlepších evropských sprintérů. Nicméně já bych byl dost rád, kdyby se pan Nolan vrátil k filmům, které místo uší a očí zaměstnávají spíše mozek. Ten si totiž tentokrát prvotřídně odpočinul. ()
Jo, je to boží. Sice mi chvilku trvalo, než mi secvaklo proč, jak a kvůli čemu, ale jsem nadšený. Zpočátku mi u Dunkerku vadila jistá neosobnost a fakt, že o hrdinech vlastně nic nevíme, ale Nolan tohle evidentně ani nechtěl a všechno tlačí přes extrémně intenzivní scény, které umí být akčně-strhující i atmosféricky depresivní. Režisérovy režijní hrátky člověka zabaví na celou hodinu a tři čtvrtě a letecké bitvy i ničení obřích lodí vypadají v IMAXu naprosto úchvatně. A i když to není Zachraňte vojína Ryana (a ani to něčím podobným být nechce), pocit, že každý z tří set tisíc vojáků bojuje o život, je strašně silný. Na velkém plátně naprosto úchvatný zážitek a bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku. ()
Tl; dr: PANEBOŽE JEŽIŠIKRISTE ŠMARJAPANNO ANO! Dlouhá, analytičtější verze: několik metakritických poznámek (vycházejících z naratologické a kognitivistické perspektivy, nejenom Bordwella) na adresu filmu, který je kritizován za to, že je 1.) co do experimentování se strukturou nedostatečně motivovanou nolanovskou manýrou; 2.) že negraduje, za což může údajně konstantně znějící hudba, která jako jediná vyvolává emocionální odezvu u publika; 3.) že nemá dostatečně psychologicky definované protagonisty, s nimiž by se dalo identifikovat; 4.) přesto skrze ně v údajně patetickém epilogu chce vyvolávat dojetí, aniž by teda snímek přišel s něčím významově pozoruhodným._____ 1.) Nolan vždy experimentoval se strukturou svých děl, řazených mezi myšlenkové hry či skládačky, přičemž ono experimentování bylo motivováno s ohledem na potřeby vyprávění (např. hrdina-spisovatel v metafikčním FOLLOWING, hrdina-detektiv s pošramocenou myslí v neonoiru MEMENTO, nespolehlivé deníky v DOKONALÉM TRIKU) a/či žánru (např. sci-fi s úrovňovou výstavbou snů POČÁTEK, sci-fi s časovou dilatací a cestování červími dírami INTERSTELLAR). DUNKIRK nemá tři odlišné prostorové (molo, moře, vzduch) a časové (týden, den, hodina) linie dominantně motivované s ohledem na potřeby vyprávění či žánru, protože přiznanou inspirací před a při psaní scénáře byl tzv. Shepard Tone (viz https://www.youtube.com/watch?v=BzNzgsAE4F0), a tak je ona motivace hlavně umělecká (strhává na sebe pozornost, ostatní se jí podřizují, uskupuje se do určitých vzorců). Tj. ne, snímek má hrátky se strukturou motivované, a to jinak než u předchozích nolanovek, a tak z logiky věci nemůže jít o manýru._____ 2.) Shepard Tone (= několik linií či motivů, z nichž jedna je podtaktovaná, jedna přetaktovaná, jedna "tak akorát") je klíč nejenom k experimentování se strukturou, ale i k práci s hudbou (viz tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=LVWTQcZbLgY). Zimmerova hudba, zakomponovávající ve velkém různé ruchy (tikot hodinek, varovná siréna, jakoby rozbouřené moře), nezní neustále (prolog se bez ní obejde, epilog má klasičtější orchestrální motiv), má klidnější pasáže a hlavně graduje (nejprve zní samostatně tikot hodinek, poté samostatně varovná siréna... postupně se tyto spojují, až jsou v závěru sjednocujícím vypravěčské linie i kompozice pohromadě). Hudba/ruchy nejsou jediným postupem, díky kterému je zážitek pro některé vyloženě fyzickou záležitostí, protože svůj podíl na tom má i vyprávění (napětí se zvyšuje, čím víc je kladné vyústění nepravděpodobné: nejprve v prvním dílčím bodu obratu sledujeme "jenom" vojáka snažícího se dostat na loď a využívajícího k tomu raněného na nosítkách vs. v posledním dílčím bodu obratu má pilot nedostatek paliva i munice, voják je v hořícím moři a lidé na lodi musí uhýbat německému letounu). Tj. hudba spolu s ruchy má podíl na "fyzičnosti" zážitku, ale ne jediná - a graduje spolu s vyprávěním._____ 3.) Problém v napojení a důvodem malého prožitku tak mohou být protagonisté, kteří skutečně nejsou jasně psychologicky definovanými postavami, přestože mají jednoznačné cíle. Dáno to je přilnutí snímku k několika různým tradicím vyprávění, a to jednak historicko-materialistickému (postavy jsou zjednodušené typy, tvořící kolektivního hrdinu humanistického spojení se, což je patrné na montážních sekvencích), jednak parametrickému (nejenom struktura vyprávění a hudebně-ruchová kompozice, ale i postavy jako parametry: molo, loď, letadlo - různé prostředí a časová pásma), jednak - v posledku! - klasického hollywoodského vyprávění (některé postavy jsou "psychologizovány" až zpětně, jako onen otec na lodi, jehož motivaci by klasické vyprávění odhalilo hned ze začátku a nepracovalo s ním jako s ideologickým typem a parametrem). Tj. film nemá klasicky psychologicky motivované postavy, ale až v posledku (závěrečném aktu) fakt nechce._____ 4.) Epilog patetický je, ale je odlehčený uvozujícím vtipem (voják, který vše prospal) a v rámci montáže jednak do určitého bodu dovypravuje osudy postav, jednak dost odvážně mění vyznění jedné historické událostí (nikoliv porážka, ale vítězství humanismu). Navíc se vztahuje k současné situaci (po moři prchajícím lidem je třeba pomoct před neviditelnou hrozbou). Významově pozoruhodné mi to přijde dostatečně, jenom to chce se obtěžovat interpretovat, a to nejenom ony významotvorné montáže. () (méně) (více)
Reklama