Gentlemani

Neuveriteľne rozvravený a v histórii umenia mnohokrát variovaný príbeh ako jeden obalamutil druhého za pomoci nevyspytateľného tretieho. Alebo jadrnejšie vyjadrené posolstvo, vo filme vypovedané v úvode i závere vzletnými slovami hlavného hrdinu o hrdinskom levovi: "Silnejší pes jebe.". S dobrými hercami a pár zábavnými momentami, no to je zhruba všetko. 50%. (13.09.2020)

Smutný a nevítaný moment, kdy jeden z nejlepších režisérů s partou oblíbených (McConaughey, Farrell, Hunnam) nebo dokonce zbožňovaných (Grant, Dockery) lidí před kamerou stvoří nový příspěvek do jednoho z nejmilejších žánrů, veřejnost reaguje více než pozitivně - a já se nakonec nesměle ošívám nad výsledkem. Forma, tempo, to všechno tam je. Ale držet se po padesátce zase drog, pózy a dialogových soutěží o to, kdo dočurá dál, mi přijde přinejmenším nešťastné, v některých zvratech snad i zastydlé. V maličkostech je to pořád ten Snatchovský Ritchie, v celku ale vůbec poprvé ne. (10.11.2020)

Když velkoproducent marihuany hodlá sbalit prachy a vypadnout, musí očekávat nejeden podfu(c)k.. Občas tam v některých konverzacích padlo o něco více slov, než bylo potřeba a i kvůli nepříliš výraznému hudebnímu podkresu to nepřekypuje tolik energií, nicméně Ritchie se svým dvěma kultům z konce milénia významně přiblížil a zároveň do s detaily se mazlícího Toff Guys obtiskl vývoj svůj, doby i filmařského řemesla jako takového. Farrellův tréňa úžasný od výchovné lekce gangu mladistvých až po gesto čtvrtého strikeu.. P.S.: Repríza po pár dnech přináší pátý strike, protože Paul Jones a jeho Free Me. Který trouba tady psal o nepříliš výrazném hudebním podkresu..? (23.04.2020)

"S námi si nemůžeš hrát na dravce, protože jsi kořist." Gangstery nemám rád, ale když se podají v luxusní úpravě s vymazlenou přílohou, tak se s nimi dají strávit příjemný dvě hodinky. Během nich jsem se leccos dozvěděl o hledání vlastních lordů, krytí si zad i o gangsterský etice. A taky jsem se skvěle bavil s vyděračem Fletcherem, řešičem problémů Rayem a hlavně s Koučem a jeho hochy. Totálně mě dostalo, když Kouč vysvětloval svýmu černýmu svěřenci, proč oslovení "černej šmejd" není rasistický. To bylo skvělý a v dnešní době i dost odvážný. Klobouček dolů. (22.09.2021)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)