Gentlemani

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

Výtečná promyšlená britská gangsterka, kterou Ritchie pojal o něco sofistikovaněji než má obvykle ve zvyku. Vyprávění slizkého homosexuálního novináře s tváří Hugha Granta přibarvené tak akorát, aby působilo filmověji zdůrazňuje obchodní cit protagonistů a důležitost kvalitních pomocníků. Herecké výkony jsou jedna báseň (McConaughey takovou roli potřeboval jako sůl) a Colin Farrell jim jednoznačně kraluje z role čestného trenéra, kterému nedělá radost podílet se na "gangster shit", ale své dluhy platí. Spousta citovatelných hlášek a dobré dvě hoďky poctivé britské zábavy. Mám náhodou v mrazáku trochu japonskýho hovězího. (25.03.2020)

Podle zdejšího hodnocení, které se mi jeví jako hrubě nadsazené, jsem čekal absolutní bombu, ale dostal klasický Ritchieho film o tu větších, tu menších podvodníčcích, ve kterém mě zaujali jen Matthew McConaghey, který s režisérem pracuje prvně a Hugh Grant, kterého jsem v pořádné roli už dlouho neviděl. (17.08.2020)

| 99% | Ritchieho styl jsem si zamiloval už v jeho prvotinách Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)ku, pak přišlo zklamání v podobě Revolveru a bohužel se Guy nedokázal v mých očích vykoupit ani RocknRollou. Poté co přesedlal ze svého oblíbeného krimi žánru, začínal jsem mít nepříjemný pocit, že už se od něj asi nikdy nedočkám tak ujetých a propletených příběhů jako dříve. Jsem velmi rád, že jsem se pletl. Gentlemani si berou to nejlepší z dřívějších hitů a navíc přidávají opravdu hvězdné herecké obsazení. Hned od prvních minut mě královsky bavil Hugh Grant, který si svou vyloženě ne-Grantovskou postavu totálně užívá a jeho popichování Charlieho Hunnama, patřilo k tomu nejlepšímu co zde lze najít. Tím se dostávám k Farrellovi, který i když měl méně času na plátně, kradl si pro sebe každou scénu a já se ho nemohl nabažit. Celkově jde poznat, že se Ritchie trochu zklidnil a film působí o dost dospěleji, ale když chce, pořád to umí pořádně rozjet - ať už svými typickými rychlými střihy, nečekanými zvraty nebo perfektně vypointovanými dialogy. Všechno je na svém místě a já s radostí přidávám tenhle film k tomu absolutně nejlepšímu od tohohle britského mistra. Abych mohl dát čistých 100%, chybí už jen nějaké to menší cameo Vinnieho Jonese. "Will you play a game with me, Ray?" (07.02.2020)