Gentlemani

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

Těsné 4*. Není to tak sofistikované, jak se to tváří, závěrečná pointa je celkem banální a první vlažná nepřehledná půle tomu filmu čest nedělá. Ritchie umí i lépe a současných 89% tady je úplně přestřelených. Celkem jsem si to užil, protože je tu pár dobrých nápadů a nadmíru elegantnímu McConaugheyovi prostě musíte fandit ..... ale podruhé už to vlastně vidět nemusím. Skoro se mi chce shakespearovsky říct - mnoho povyku pro (nic) lehký nadprůměr. (02.04.2020)

Král je zpátky! Tedy doufejme. Guy Ritchie se vrátil do gangsterských sfér, ve kterých mu to režijně a scenáristicky slušelo nejvíc. Jeho filmy posledních let mě totiž nechaly při nejlepším chladným, třeba jeho rádoby cool Sherlocka Holmese docela nemůžu vystát. Ale Gentlemani se vskutku a bez nadsázky vezou na vlně jeho klasických veleděl Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k. Obsazení je celkově velmi vydařené, ale Colin Farrell nutně vybočuje i nad ostatní skvěle vybrané herce. Efektivně vykonstruovaná zápletka je tak akorát vyvážená, aby nepůsobila uměle, propojila barvité charaktery a minutu za minutou svým odkrýváním karet velmi dobře bavila. Trochu jsem postrádal více řízný a překvapivý závěr, přesto mě docela bavilo to meta rámování dotýkající se filmového průmyslu a celkově pohodově-pozitivní atmosféra. Návrat k pramenům Ritchie už léta vyloženě potřeboval a doufám, že to tímhle snímkem nekončí. (30.01.2020)

Sice mám z Ritchieho gangsterek o kousek raději Lock, Stock... než Snatch, ale to je celkem jedno, protože zvěsti nelhaly, a Gentlemani jsou jednoznačně jeho nejlepší film. A také nejfilozofičtější - v žádném jiném se v každé druhé větě nevzpomínal Kant:) Ale vážně - Gentlemani nemají jediné hluché místo a jednotlivci hrají jeden každý úžasně. A k tomu jsou - samozřejmě o parník v čele s Matthewem McConaugheym - perfektně vystajlovaní. Gentlemani jsou precizně vysoustružení a přesto mají ducha, není to žádná sázka na jistotu, u které producenti naordinovali seznam "jistých" položek, které si pak během filmu odškrtáváte. Taky mám pocit, že Lock, Stock... i Snatch (na rovinu přiznávám, že RocknRollu..RocknRollera...whatever... jsem vytěsnil, takže nevím) byli primárně komediálního ražení, a občas Vám u nich zatrnulo. Ale Gentlemani jako by to měli opačně - pořád máte pocit, že jde o vážné věci, děje se "něco" špatného, a do toho probleskuje černočerný - což není rasismus;) - humor. Ať už jsou to Toddlers nebo mrtvola na cestě z mrazáku nebo bajka o drakovi a lvu, zapadá to na své místo. Bez problémů jsem se nechal pohltit a o hodinu a tři čtvrtě později musel uznale zamručet - je to bomba. 90% (23.02.2020)

| 99% | Ritchieho styl jsem si zamiloval už v jeho prvotinách Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)ku, pak přišlo zklamání v podobě Revolveru a bohužel se Guy nedokázal v mých očích vykoupit ani RocknRollou. Poté co přesedlal ze svého oblíbeného krimi žánru, začínal jsem mít nepříjemný pocit, že už se od něj asi nikdy nedočkám tak ujetých a propletených příběhů jako dříve. Jsem velmi rád, že jsem se pletl. Gentlemani si berou to nejlepší z dřívějších hitů a navíc přidávají opravdu hvězdné herecké obsazení. Hned od prvních minut mě královsky bavil Hugh Grant, který si svou vyloženě ne-Grantovskou postavu totálně užívá a jeho popichování Charlieho Hunnama, patřilo k tomu nejlepšímu co zde lze najít. Tím se dostávám k Farrellovi, který i když měl méně času na plátně, kradl si pro sebe každou scénu a já se ho nemohl nabažit. Celkově jde poznat, že se Ritchie trochu zklidnil a film působí o dost dospěleji, ale když chce, pořád to umí pořádně rozjet - ať už svými typickými rychlými střihy, nečekanými zvraty nebo perfektně vypointovanými dialogy. Všechno je na svém místě a já s radostí přidávám tenhle film k tomu absolutně nejlepšímu od tohohle britského mistra. Abych mohl dát čistých 100%, chybí už jen nějaké to menší cameo Vinnieho Jonese. "Will you play a game with me, Ray?" (07.02.2020)