Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Nevediac o tom, kto "spáchal" tento film, som si po po celý čas hovoril, že tento štýl sa mi až neuveriteľne podobá na Wesa Andersona. Jeho štýl a kompozícia sú proste nezameniteľné! S tým však problém nemám, práve naopak, príde mi to vždy vcelku originálne. Ale tento krát ma jeho film až tak nezaujal. Akurát prvá poviedka "The Concrete Masterpiece" bola naozaj skvelá, tie zvyšné dve by som skôr zhodnotil ako taký priemer. Ale ako námet to bol skutočne fajn nápad, aj poviedkový formát. Ale celkový dojem som očakával určite oveľa lepší. (21.02.2022)

Stylem je to klasickej Anderson, takze clovek tak nejak tusi, co muze cekat. Jenze zatimco prakticky vsechny jeho ostatni filmy jsou i pri urcity mire artovosti zabavny, tady to bohuzel neplati. Je tu par fajn napadu, par dobrejch forku, tradicne skvela sestava paradnich hercu a mila vizualni stranka, jenze ty jednotlivy pribehy jsou uz tak mimozni a artovy, ze je to proste opruz tak trochu o nicem. S pribejvajici stopazi me to bohuzel vic a vic sralo a musim to oznacit za Andersonovo nejhorsi film. (12.02.2022)

RECENZE: Francouzskou depeší Liberty, Kansas Evening Sun poetika Wese Andersona vrcholí. Půvabně a nevtíravě - Českokrumlovský deník Na každý nový film Wese Andersona se vždy upřímně těším. Žádný jiný tvůrce totiž nedokáže spojit dohromady tolik výjimečných herců, stylové hravosti a černého humoru, a hlavně tolik nápadů. Jeho novinka "Francouzská depeše" je film pro radost. Předně je ovšem z radosti dělaný. Anderson tentokrát vzdává poctu nejen filmařské profesi (konkrétně francouzské kinematografii), ale především sám sobě. A to tak, že si sám ze sebe dělá legraci. A proto "Francouzská depeše," nejvíce "andersonovský" film Wese Andersona tak krásně funguje. V podobě tří příběhů - reportáží film vypráví o redakci fiktivního francouzského deníku, kde je šéfredaktorem úchvatný Bill Murray, v jehož službách píše tým ostřílených profesionálů složený z Tildy Swinton, Frances McDormand, Jeffreyho Wrighta a Owena Wilsona. Každá jednotlivá reportáž má své specifické rysy. Jednoznačně nejkouzelnější podívanou přináší příběh první s Beniciem Del Torem, Léou Seydoux a Adrienem Brodym. Příběh druhý ("Revize manifestu") zase nechává vzpomenout na dobu let šedesátých, kdy se na prahu celospolečenských změn rádo demonstrovalo, a ještě raději utíkalo, a kdy symbolika jedné jediné postavy (Timothée Chalameta), podepřena hudbou Ennia Morriconeho, zkrátka nemůže nevyvolat potlesk davu. Třetí příběh je pak příjemným zakončením této Andersonovy filmové ódy na práci novinářů. Zápletka mísí únos syna policejního komisaře s postavou policejního šéfkuchaře. I zde Anderson naplno projeví svůj nemalý cit pro hravost, když mezi střihy z barevného do černobílého formátu vloží jedinečné animované okénko. Režisér experimentuje více než obvykle; se stylem i obsahem. Opakuje se, ale zároveň každý prvek své osobité poetiky chytře povyšuje, což je umění, které mnoho filmařů postrádá. Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun není celkově až tak dokonalá jako Grandhotel Budapešť, kde Anderson pro změnu složil poctu profesi hoteliérské, a který nejspíš navždy zůstane z hlediska jeho tvorby mému srdci nejbližší, ale i tak stojí rozhodně za to vyhledat kinosál, kde "Francouzskou depeši" hrají. Po dlouhé době tu máme film, který je chytrý stejně jako zábavný. A to je opravdu vzácnost. 75%. Na první pokus čtyři hvězdičky, ale sázím, že po dalším zhlédnutí si klidně tu jednu přidám. (27.11.2021)

The French Dispatch nebyla podívaná úplně pro mě. Místy tak komplikovaně napsané, až mi hlava postupně utekla do bezpečí vizuálních veletočů, než aby se soustředila na příběh nebo na to, co se snaží jednotlivé postavy sdělit. Pořád mě baví Andersonův systém, imaginace, celá plejáda cameií, ale příběhy jako takové byly tentokrát neskutečně utahané. (28.11.2021)

Andersonove filmy mi občas sadnú, občas nesadnú a práve pri, či skôr pred, French Dispatch som mal dojem, že zvolená látka a štylizácia povedú ku sklamaniu a úmornému čakaniu na záver. Naopak musím skonštatovať, že ide podľa mňa o najprepracovanejší Wesov film, v ktorom je 90% scén naaražnovaných dokonale a tých zvyšných 10% "iba" naaranžovaných skvele. Okrem mizanscény je veľkým potešením odškrtávanie si ďalšej a ďalšej hereckej hviezdy a že je to len naviják na diváka, je mi úplne jedno. K množstvu postáv si asi málokto vypracuje emočný vzťah, opäť mi to ale v tomto prípade vôbec nevadilo a naďalej som sa kochal zasadeniu známych tvári do dokonale naaranžovanej mizanscény. No a scenár? Poviedky sú to všetky fajn a áno, štylizácia je o niečo dôležitejšia, ale ja som skrátka rád, že sa tentokrát Wes strafil do môjho vkusu. (29.03.2023)