Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Režisérský styl Wese Andersona mám ve velké oblibě. Jeho snímky jsou osobitě “divné”, nicméně právě skrze to z jeho filmů přímo tryská tvůrčí svoboda v mozaice výrazných postav a košatého příběhu. Nejinak je tomu i v jeho nejnovějším snímku The French Dispatch, který kombinuje několik po sobě jdoucích příběhů, které zastřešuje dekonstrukce mýtu svéhlavého šéfredaktora a derniéra jeho plátku. Režisér zde opět velmi umně pracuje s načrtnutými motivy, vyprávěním a postavami, takže se před Vámi na ploše čítající 108 minut rozprostře filmový zážitek, jaký dnes už (bohužel) opravdu nemá obdoby. A už právě jen díky tomuto atributu byste tomuto klenotu měli dát šanci. Vážně to stojí za to. Skvělá práce! „Self-reflection is a vice best conducted in private or not at all.” (06.03.2022)

Už dlouho jsem nezažil takhle naplněné klubové kino a zároveň tolik nadšených diváků... Potěšila mě volba povídkového žánru a zvláště zasazení do staré Francie. Stylově vyladěný vizuál a spočátku i způsob vyprávění při představování doby a prostředí naplněný různými vtipnými hlody a nápady (z nichž si teď rychle vybavím hlavně společnost koček na střeše :)) mi dokonce evokoval styl, jaký často potkávám právě ve francouzských dobových komediích, od tvůrců jako De Broca, Y. Robert nebo Tchernia s Goscinnym. Já netuším, zda filmy těchto pánů Wes Anderson zná a zda se něčím inspiroval i u nich, ale s tímhle bych problém neměl, to bych se spíše těšil. Problém je, že zatímco v takovém Pánovi ze společnosti, Les Copains nebo Doživotní rentě vnímám nesmírně lehkou hravost, tady jsem brzy pociťoval, jak se spočátku stejně milá hravost začla v rukou nevyzpytatelného Andersona nejednou proměňovat v menší formální křeč. Navrstveno je zde někdy během krátké doby tolik různých nápadů, až zde forma místy totálně rozmělňuje obsah a působí spíše chaoticky. Během první povídky Anderson namíchal těch postupů vyprávění tolik, až se vyprávění stává strašně překombinované, barevný vizuál s černobílým se tu občas střídá i nahodile a žel brzy mě to přestalo bavit. Další dvě povídky můj dojem sice napravily, ale jen částečně. Nápad filmu v podobě zfilmovaných útržků novin se mi při tom zamlouval hodně, řada pěkných hereckých výkonů v osobitých rolích a roličkách a více povedených scén taky, ze tří povídek jsem si určitě hodně užil tu druhou ze zákulisí studentských bouří (ve které Anderson své stylizované nápady využíval konečně v zmírněné kadenci a vlastně ukázal, že míň je někdy víc), ale po celou dobu jsem s filmem nedokázal být na jedné vlně. Při tom nedávno konečně viděný Grandhotel Budapešť jsem si od pana režiséra hned na první dobrou vyloženě zamiloval. Asi lze říct, že Francouzská depeše je typ osobitého filmu, jaký divák musí vidět někdy víckrát, aby mu přišel na chuť a překonal jisté rozpaky, ale chvílemi ty rozpaky byly natolik velké, že na ní vážně nemám chuť zajít teď podruhé. [60%] (18.11.2021)

Zklamání. Vizuálně opět víc než excelentní, ale tak typická andersonova poetika tam není. A zběsilá kadence slov ji nemůže nahradit. Schází mi tam ta příznačná hravost a pohoda. Technicky dokonalé, ovšem prázdné a únavné - vzorové vítězství formy nad obsahem. Dokonce i ty camea mi přišly tentokrát nějak zbytečný. Viděl jsem téměř vše, co Wes natočil a nikdy nešel níž než na 4*, ale tady váhám i s tom trojkou. 2,5* (25.12.2021)

Iba vďaka návštevám profilu jedného z obľúbených užívateľov som sa dostal k tomuto filmu a režisérovi a musím povedať že to vôbec nebolo na škodu veci. Svojským humorom, výbornou kamerou a hudbou, bizarným príbehom vyjadruje satiru na mnohé spoločenské problémy. Vyhol sa takmer úplne nejakej korektnosti a celková rôznorodosť jeho spracovania zaradila tento film k veľmi príjemným prekvapeniam. (09.05.2022)

Wes Anderson je rozhodne veľmi kreatívny a zaujímavý filmový tvorca. Jeho filmy sú vždy iné, vždy ma dokážu zaujať a majú v sebe to svojské čaro, čo cih robí výnimočnými. A "The French Dispatch" nie je žiadnou výnimkou. V prípade tohto režiséra sa dá povedať, že hoci viem, čo môžem očakávať, nikdy nemôžem predvídať to, aké karty Anderson vytiahne. Je to vždy celkom slušné prekvapenie. Tentokrát tu máme niekoľko krátkych príbehov, ktoré spájajú jedny noviny. A možno by bolo teda fajn si o nich niečo povedať. Pravdou je, že úvod je celkom dobrý, časť s Owenom Wilsonom na jeho bicykli je celkom unikátna a vtipná. Ponúka nám taký obraz na mesto a celkom to vie baviť. Klenot však prichádza počas príbehu od Tildy Swinton, ktorá nám povie story o talentovanom maliarovi z väzenia. Musím povedať, že táto časť bola pre mňa fenomenálna. Vynikajúco natočené, dobre spracované, skvelé finále a nemá to v sebe dokopy asi žiadny predvídateľný moment. Proste genialita. Ďalší príbeh nám podáva Frances McDormand, ktorá opisuje život mladého chalana, ktorý píše svoj prvý veľký manifest a je uprostred veľkých protestov. Tento je podľa mňa fajn, ale osobne mi toho prináša asi najmenej z celého filmu. Napriek niektorým vtipných scénkam, hlavne počas úvodu.  No potom prichádza Jeffrey Wright a jeho finále, ktoré je podľa mňa opäť vynikajúce. Dokonca obohatené o časti s 2D animáciami. To je podľa mňa dosť kreatívne. Musím povedať, že som sa skvele bavil, užíval si tie príbehy, užíval si tú tvorivú kreativitu Wesa Andersona a vo výsledku ide pre mňa o skvelý film. Možno som čakal, že ma to opäť odpáli ako jeho predošlé filmy, no kvality jeho filmárčiny tu spochybňovať nebudem. Kvalitný film, ktorý ale mohol byť medzi najlepšími. Hodnotenie: B+ (21.12.2021)