Legenda jménem T-34

Mám rád válečné filmy , ale je pravda, že těm Ruským se tak nějak povědomě vyhýbám. V křivení historie jsou Rusové mistři a v točení udatných udatníků..tedy každý je geroj jak bys met. No ale to bylo za komouše, tedy u nás, v Rusku je to tak nějak pořád. Jejich forma kapitalistického socialismu je pro mně neuchopitelná dodnes. Ale jelikož, se tento filmeček točil u nás nedalo mě to, provině  jsem si tohle dílo nasál a udělal si přes dvě hodinky čas a čekal , zda budu překvapen. A byl jsem překvapen. Udatní udatníci a sloužím pracujícímu lidu se konají v podobě epizody z populární online hry World of Tanks...Leporelo poskládané z triků, kterých je bohužel tolik, ale fakt  tolik ...( jako fakt ty zpomalovačky zajímavé, ale.. .). Tak nějak to do sebe zapadá, ale po hodině a půl už jsem se modlil kdy bude konec...Jo, prostě Ruský film, moderní, ale pořád Ruský. Jako spoiler do zmiňované hry dobré, ale to je asi tak všechno...Možná příště. A ten příběh o tom jak si Čtyři z tanku bez Žerika ale s děvočkou...vyjedou přes půl Německa na vejlet, to nebudu ani komentovat, stejně tak jak si poprvé sedne do tanku a likviduje nepřátelské tanky svým udatným a strategickým plánováním a tahy dravého Rudoarmějce.....No Rusko.Tam je možné všechno.To vidíme ve zprávách každej den....nikdy více. (21.04.2019)

Za kouřovou clonou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je v tanku načálnik. Nejprve vodka zažbluňká, potom diesel zakuňká, pod pásem hrkne, posádka krkne, a teprve pak se v průlezu objeví Rusosníček.... Chvíli po vstupu páteřních vojsk evropské části dnešního NATO, kdesi ve Zmrzlé Prdeli, zahřívané jen krví dezorientovaných rudoarmějců, šlo z úzkých do ještě tenčích. Bylo třeba krýt ústup rodících matek, jednonohých batolat a štábních důstojníků s hemeroidickými výhřezy. Naštěstí dorazil poručík Ivuškin, malaďéc, který z pozůstatku vojclů sestavil posádku, co by si zástupce stroje Rudý namazala na komisárek. I se Šarikem. Po kratším motivačním proslovu vidí všichni ti, co ještě nebyli demobilizování do hrobu, že Ivuškin je lahodný na duchu i po těle, vznikl zkřížením Timura s Pavlíkem Morozovů, v každém očku mu jasná hvězda svítí a aby byl plně užitečný, v prdeli permanentně ohřívá láhev s mlékem pro případného okoldoucího podvyživeného kojence. Jsou tedy strženi jeho nadšením a s písní na rtech kráčí zdechnout v pancéřované rakvi. Samotné bojové lapálie pak jsou velice zdařile natočeny a míjející se granáty si ve zpomalených záběrech třesou ručičkami, přejíc si orgastické odbachnutí. Triková stránka filmu všeobecně stojí za zhlédnutí. I onen úvod, co jsem tak obšírně a pravdivě popsal, samozřejmě. Samozřejmě, že pravdivě! Později se však děj poněkud vymyká z reality a od okamžiku, kdy (spoiler) je muklům předán pohyblivý cíl i s municí, vykloubí se úplně. Pak už si prostě ruský člověk popustil uzdičku, leckdy i fantazii, a jede si scífko jako vyšité. Ovšem stále ještě efektně natočené. No nic, to už si dokoukejte sami, jen bych ještě rád upozornil na roli Irči Strašnobaumky. V Priťaženje (za vlasy) se snažila rozcabit ufonovi, zde se na první pohled zamokřila z olysalého, seřezaného, omrzlého, zavšiveného, podvyživeného, roky nemytého a zjevně retardovaného vězně. Komu dá příště? Návrhy posílejte na ministerstvo kultury Ruské federace: http://www.mkmk.ru, případně Nejedlému. On jim to vyřídí. (26.03.2019)

Na můj vkus tu bylo až moc zpomalených záběrů na letící střely. Nic proti zpomalovačkám. Některé detaily jsou opravdu zajímavé. Akorát tady se opakovaly pořád ty samé. Takže jsem začala při sledování skřípat zubama. Chvilku jsem měla pocit, že jsem se ocitla uprostřed počítačové hry. Líbilo se mi přemýšlení ruského veletile tanku a to jeho analyzování a taktizování. Tak má fungovat pravý velitel. Potěšilo mě, že se film natáčel u nás. Jako patriotce mi srdíčko radostně zaplesalo. Jinak jsem byla s filmem spokojená. (08.06.2021)

Rusové tento odkaz na ruskou tankovou legendu pojali standardně po svém – velikášsky a s hrdými národními hesly. Navíc se ale příběh odehrává v českém prostředí a závěrečná tanková bitva navíc pod hradem Loket ve stejně pojmenované vesničce. Tím jsem zjihnul a přijal i některé až moc okaté digitální záběry, které vypadaly jak z videohry z přelomu tisíciletí. (10.03.2020)

Prvních dvacet minut jsem si myslel, že se dívám na klasické válečné drama. Trochu patetické, trochu špinavé a tuctové. T-34 ale není ruská varianta Velkého útěku, ale spíš komiksový film odehrávající se za Druhé světové války. Na historii se ohled nebere, pravděpodobnost se přizpůsobuje, fyzika funguje všelijak a zpomalovaček je tam moc i na film Michaela Baye. Kupodivu to vůbec není špatné. Akce je přehledná a vypadá veskrze efektně. Parta sehraných tankistů působí navzdory své zoufalé nevýraznosti sympaticky, takže jim není problém držet palce. Líbil se mi i hlavní záporák, který má víc charisma a uvěřitelnosti, než většina protivníků Avengers. Občas se objeví válečný film, který je logicky úplná kravina a fundamentálně špatně, ale i tak je zábavný. Jako tohle. Nebo Bitva v Ardenách. (05.10.2019)