Dangal

"Na jeden rok zapomeňte, že máte matku." Moc se mi líbil taťkův zářivý úsměv, když jeho holčičky zmastily ty dva drzé fakany. Mahavir byl zkrátka dokonalým důkazem toho, že sportovního šampióna vychová spíše odhodlaný rodič než nějaké středisko. Já se tedy přiznám, že zápas je můj 356. nejoblíbenější sport, při jehož náhodném sledování se obvykle dost nudím. Jenže to Geeta s Babitou nedopustily. Jejich souboje měly tempo, sílu i agresivitu a já jsem jim fandil tak, že mě z toho bolí ruce, nohy i hlasivky. (29.01.2019)

I přes zdobený obraz fungující rodiny nemůžu zapomenout na fakt, že právě onen statečný otec, který zachránil dcery před neveselým osudem indických děvčat, by při narození jediného chlapce na podobné úmysly zapomněl a věnoval se jenom synovi. Díky výtečnému Aamiru Khanovi se tahle kaňka dá alespoň trochu zamazat a dokud se největší důraz dává na funkční a až překvapivě milý rodinný humor, je Dangal v nejlepším pořádku. První polovina ale bohužel slouží jenom jako odrazový můstek k čistě sportovní druhé. A ta může být řemeslně odvedena sebelépe, ale divák při ní jen odškrtává desítky povinných tréninkových i turnajových klišé, které při takhle štědré délce zamrzí o to víc. (30.05.2018)

U Dangalu asi nemá smysl věnovat příliš slov řemeslné stránce. Ta je totiž dle očekávání perfektní, hereckými výkony počínaje, obrazovou stránkou konče. Nemá asi ani smysl řešit, zda je na tomto snímku perfektní jen řemeslná stránka, jelikož se nedá očekávat, že by měl nějaké jiné ambice. Dangal perfektně zapadá do žánru sportovního životopisného dramatu, ve kterém se prolínají rodinné hodnoty, dlouhodobá cesta za snem a spousta odříkání, zde ještě okořeněno o předsudky. Vyprávění není ničím překvapivé, nicméně z hlediska očekávání mainstreamového publika pravděpodobně naplní požadavky, které jsou na jeho strukturu kladeny. Samozřejmě vyprávění z hlediska otce, který si plní sen skrze své dcery neokoukané je, a určité prvky děje jsou tak pozměněny a jinak funguje v určitých případech i dynamika děje. Důležitou součástí snímku jsou pak samozřejmě i jednotlivé souboje, které nepostrádají napětí, špinavost, ale zejména vysokou dávku uvěřitelnosti. A rozhodně mají čím oslovit. Ať je to úplně první scéna, ve které se prolíná reálný boj a diegetický televizní doprovod nebo souboje na rohoži se vším tím vrzáním. Díky tomu, i když všichni tuší, jak vše dopadne, nepostrádají tyto scény svou dávku napětí. Televizní interview před závěrečným soubojem, kde je soupeřka vykreslena skoro až jako záporačka typu Ivana Draga, pobavilo. Dangal si na nic nehraje a asi i proto hodně baví. (02.07.2017)

Nepamätám si, že by som niekedy vo svojom živote narazil na film, počas ktorého sledovania, som už po hodine nadobudol dojem, že mu budem udelením piatich hviezd, hádam aj krivdiť. Keby mi niekto niekedy povedal, že tento pocit budem mať zrovna pri Indickom filme - schuti by som sa zasmial. Lenže "Dangal" je dokonalý film po toľkých stránkach, s takou zmeskou pocitov v rôznych ohľadoch, že ja ani neviem kde začať. A tak bude asi lepšie len napísať: "Bravó Nitesh Tiwari". Dávam cylinder dolu ... (11.06.2017)

Stále tvrdím, že se nedívám na filmy kvůli zábavě. Zde však musím říct, že jsem se skutečně bavil, a ženskému zápasu (dangal a potom judo) naprosto propadl. Navíc zápas Geety s otcem, propracovaný do nejmenších detailů, měl opravdu silnou existenciální příchuť. Ovšem čím je film zábavnější, tím méně se o něm dá říct - snad proto, že zábava je příliš explicitní, příliš polopatická. (02.10.2019)