Highlander

"Jsem na světě už čtyři a půl století a nemohu zemřít." Nikdo není dokonalej. Ale já jen těžko věřím chlapovi, kterej si nosí meč na sportovní zápasy, na oběd a patrně i na záchod. Jenže pak přišel na řadu souboj v Bostonu v roce 1783 a já jsem se začal bavit. Highlander sice v tu chvíli se svými skeči skončil, ale nahradil ho ruskej komik Kurgan a mě to pořád bavilo. Bavilo mě pátrání po Highlanderově minulosti, bavily mě policejní teorie, bavili mě Queeni a bavilo mě i zjištění, že v New Jersey je běžný, že někomu useknou hlavu. Takže beru na vědomí informaci o tom, že zůstane jenom jeden a budu doufat, že já to nebudu. (14.12.2017)

Horal Lambert proplouvá staletími a ti co miluje umírají s proudem času. Nač žít věčně? Přiznejme si otevřeně, že bez Queenů by Mulcahyho fantasy ztratila svůj trademark a tvář. Pravda, někteří tady by si představovali něco podstatně chlapáčtějšího ve stylu americké letecké základny v Německu či uživatele amfetaminu, ale já s tím problém nemám. Don´t lose your head.. (04.11.2008)

Highlander je stárnoucí klasika u které jsou s ubíhajícími léty čím dál více patrné její nedostatky a která si čím dál hlasitěji říká o nějaký důstojný reboot. Co ve filmu stále funguje dobře je jeho historická dějová linie, kdy je film opravdu špičkovou podívanou, ta přítomnostní je o poznání nudnější. Může za to osmdesátková atmosféra a vyčpěle šermířské souboje. Film působí jako béčko s nafouknutým rozpočtem. Trumfy filmu jsou námět, Connery, výprava a hudba. Nedostatkem je slabší realizace tj. místy jalový scénář, příliš viditelná lana (na kterých Lamber na konci visí), hodně nápadní dubléři a podivně působící Lambert, v roli Skota, který se ani po 400 letech neodnaučil francouzskému přízvuku. (05.03.2012)

Vůbec jsem si z dávného zhlédnutí nepamatoval, jak neuvěřitelně bohatou výstavbu Highlander má. Nejdřív na sebe poutá pozornost zejména střih. Na jedné straně umožňuje přecházet mezi přítomností a minulostí pomocí rozmanitého množství důmyslných návazností. Na druhé straně experimentuje s časovou kontinuitou v rámci zdánlivě plynulých montáží (padouch meč střídavě sestavuje a střídavě už s ním cvičí) nebo dojemných scén (flashforwardy při rozloučení se ženou). V souvislosti s časovými skoky lze zároveň obdivovat i rozmístění informací, kombinace různých žánrových tradic, proměny vědění atp. Ovšem ve chvíli, když už není třeba diváka vypravěčsky zorientovávat v přechodech mezi různými časovými obdobími, přesune filmový styl pozornost i na excesivní hru s optickými deformacemi objektivů a s bohatou přehlídkou různých prostředí (nehledě na proměnlivé funkce hudby). Jestli tedy první "půle" představuje experiment vypravěčský, druhá vypravěčsky přímočará část filmu směřuje mnohem víc k experimentu stylovému (s vtipnými časovými vsuvkami á la parodie na Scottovy Soupeře a vskutku brutálními rapidmontážemi, ostatně na osmdesáté roky jsem naměřil relativně rychlou průměrnou délku záběru 3,5 sekundy). Jinak řečeno, Highlander je nádherný příklad toho, nakolik okouzlující estetické experimenty mohly v hollywoodské kinematografii i podle těch nejpodivnějších námětů vzniknout. (16.06.2016)

Má to své dobré momenty, ale v současnosti se vlastně neodehrává ani jeden z nich. Skotsko je přitom naprosto ideální - v něm se tvůrcům povedlo najít kompromis mezi dobrodružnou atmosférou, emotivní romantikou, akcí i humorem. Úplně perfektní je i kratičká vsuvka s bostonským soubojem, která mě rozesmála přímo nečekaně (naprostý opak scénky z druhé světové války, u které jsem nepochopil, jestli její závěr vtipný měl být, nebo ne). Ale zbytek - jak už jsem napsal. Současnost je slaboučká, a pokud k nim nehraje hudba od Queen (soundtrack je v podstatě album A Kind of Magic), působí řada scén jako z nějaké béčkové podívané (tj. trapně, směšně, levně) a závěrečný natahovaný souboj... To je doopravdy "vrchol". Dvě a půl. (05.11.2013)