Král

Je moc milé, že člověk může zase jednou zhlédnout vizualizovanou historii velkobritských incestních degenerátů, aniž by se musel prokousávat slovní rakovinou přeceňovaného nudila, uspávače hadů a kurvila historie Wilíka Třesoštěpa. Ne, že by se teda Aboridžinci nějak zvlášť srali s historickou akurátností, po vzoru toho tlučhuby bez skrupulí naroubovali ochnutého homopýra do role žabožroutského homoprince, který byl tenkrát možná leckde, jen ne u Azincourtu, nicméně ukazovat, jaký je Patyzón slizký, trapný a prkenný pičus, je rozhodně záslužné a přínosem pro světovou kinematografii. Takže výsledkem je nádherně udělaná, na televizní poměry rozmáchlá, poměrně svižná, špinavá a ponurá středověká freska s překvapivě vynikajícím a přesným Šavlometem, příjemně zcela prostá „Jsi cos krom stupně, místa, zevnějšku, strach budě u jiných a zlekanost, jsa méně šťasten ve svém děsení těch, které děsíš?“ a podobně maligních větokonstruktů a pičistických přechodníků mistra Youdy. Tudíž běda, i já se slovy kokotoklasika povinován cítím se dnes auditoriu domýšlivému sbohem dáti: Ač dílo zdařilé, veskrze zábavné a poučné jest, já v kostech morku pocity chovám, že kmáni tupí, javše se v dějevědy hodinách lelkovati jen a po soustředěných zbůhdarma plastelínu flusat, v něm stěží zalíbení naleznou, neb vědomost pro ně více již není líbeznou, jsa v ignorantská hovada pacholků stájových vzděláni, dozajista bukanýry létající a věty prosté, tříslovné, hodné lůzy sprosté zkroušeně postrádati budou. Žel kanály, žumpy a stoky odpadní samy se svévolně hloubit sveřepě odmítají, pročež otázku onu osudovou „Kopat či nekopat?“ za „Vžum, Skvíz, Splaš“ svistu jak břitva lopat ostrých nadále slyšet bude vůkol krajem vším a řepka tam zlatoslunná v lánech nekonečných, plebsem okopávaných, z kurvy zrozeným MacBethům uherským a jiným vším vesele si pokvete. (03.11.2019)

Neskutečný vhled do doby, kostýmy, ta preciznost, umění herců předvést výkony, ta bitva!, ta choreografie bitvy, naprosto úžasné zpracování. Klobouk dolů. Film je perfektně zpracovaná momentka toho, jak se i s moudrým králem dá manipulovat za pomocí lží a intrik. No... a teď trochu hnidopišství, když už chceme být přesní.. Je to všechno trochu zvláštně hozené do nižšího věku, kdy Henry vypadá, že mu sotva dali občanku, ale ve skutečnosti mu bylo 26 let, když ho korunovali, ne 16. Navíc Divouse Percyho zabili ve 39 letech (ve filmu vypadajíc, že vyšel z 18. narozenin, a to pěkně nasratý, asi mu ještě nechtěli nalít korbel píva) při tažení do bitvy, ne v boji jeden na jednoho, ne v 19 šestnáctiletým Henrym. (03.11.2019)

// Kudos Netflixu, že konečně natočil film o anglickém králi, kterému se dá fandit. Musím přiznat, že před filmem jsem se bál, že se na mě řítí další artovej Macbeth, jenže ono je to nakonec opravdu mnohem méně povrchní a mnohem víc až na dřeň. Špína je špína, lháři jsou lháři, krev je krev a během těch necelých dvou a půl hodin tady umře mnohem víc lidí, než byste od komorní kostýmní konverzačky čekali. Největším trumfem je ale Timothée Chalamet, který si to dává tak moc, že si snad konečně dám tu jeho romantiku s ovocem. Především už se ale nemůžu dočkat Duny a všech dalších rolí, kterých se ještě v budoucnu tenhle extrémně talentovanej a neskutečně uhrančivej sympaťák chopí. Nečekaně nadšených 8/10. (: (11.11.2019)

V poslednej dobe je celkom v kurze povenovať sa kráľovnám, a to predovšetkým z filmového hľadiska, keď si taktiež zároveň i myslím, že ak sa takýchto zaujímavých projektov ujmú talentovaní ľudia za kamerou, tak svetlo sveta uzrú trebárs-Kráľovna Anna (posledná z rodu Stuartovcov) alebo, napríklad aj Mária, kráľovná škótska, čo určite nie sú úplne filmy len tak na zahodenie, skrátka-majú čosi do seba, pokiaľ im je náležite venovaná i dôkladná starostlivosť, že potenciál do budúcnosti by tu určite jestvoval, pretože ešte je toľko nesfilmovaných príbehov, ktoré čakajú na tú správnu chvíľu. Tentokrát tu mám Henricha V. , anglického kráľa, ktorý sa priamo vyznamenal v bitke pri Agincourte (25. októbra 1415), čiže podľa daného roku si môžete presne určiť, v ktorom storočí sa to uskutočnilo s tým, že austrálsky režisér David Michôd, s produkčnou spoločnosťou Brada Pitta (Plan B), za asistencie jedného z najtalentovanejších mladých hercov súčastnosti, ktorý bol ešte pred piatimi rokmi len synom Matthewa McConaugheyho, keď odvtedy už vypil toľko mlieka, že takmer sám na svojich pleciach utiahne pozoruhodný, historický veľkofilm, ktorý sa zaoberá nielen touto citovanou udalosťou, ale aj tomu, čo jej predchádzalo, a aké to malo následky ? Pod svoje ochranné krídla si týchto všetkých zúčastnených vzal GIGANT-NETFLIX, ktorý je na neustálom vzostupe, z filmu na film sa čoraz viac zlepšuje, a ja zrejme zatiaľ považujem tohto “Kráľa” za to vôbec najvydarenejšie, čo som z tejto dielne doteraz zhliadol. Zdá sa mi, že v blízkej budúcnosti bude veľkým konkurentom hollywoodskych štúdií, ktoré asi zaženie do kúta... ? The King je veľmi kvalitným snímkom, ktorý ma akúsi charizmu. PS: výborná hudba Nicholasa Britella. (16.11.2019)

Musím povedať, že ma The King dosť prekvapil. Čakal som, že dostanem fajn historickú výpravu, zopár bitiek a veľa kecov, ktoré ma budú nudiť. Nuž opak je pravdou. Fajn výpravu aj viac ako zopár bitiek som dostal (došlo aj na moje obľúbené katapulty) a dialógy sa mi tak fajn počúvali (prevažne o vojnovej taktike), že ma The King skoro úplne pohltil. Veľkú zásluhu ma na tom aj pre mňa neznámy Timothée Chalamet a jeho perfektne stvárnenie postavy kráľa, ktorý podedil po otcovi nielen trón, ale aj vojnu. Obľúbený soundtrack: Antiphon. 85% - 4* (24.02.2020)