Uzly a pomeranče

No není to taková kravina, jak jsem se bál, ale výsledek není dobrý tak jako tak. Z traileru to vypadalo, že to bude poetické, aspoň maličko, i z plakátu to tak vypadá. A ono ve výsledku kulový. Příroda sice krásná, to jo, ale kameraman prostě neumí vytvořit poetický záběr přírody. Ale i kdyby to fakt uměl, asi by ten film moc nezachránil. Uzly a pomeranče nám nepředstaví jednotný děj, nýbrž hned několik malých dějů, co se tam nahodile střídají a ani jeden není řádně uzavřen, některé dokonce vůbec (třeba to s tím bývalým kamarádem hlavního hrdiny). Taky zde irituje ten dabing zahraničních herců, který je strašný jako u Skleněného pokoje (akorát tam snad byl ještě o level horší) a ty ostatní herecké výkony, co můžu posoudit, nic extra. Když se ještě vrátím k tomu, že jsem čekal něco poetického (a byla to moje blbost, že jsem tomu sice minimálně, ale vůbec věřil) - ve skutečnosti je to jenom teen drama zhruba se vším, co by to mělo obsahovat, ale nefunguje to pořádně ani tak. A ty dialogy se taky moc nepovedly. On obecně i ten scénář není povedený, ale kdyby se na něm pořádně zamakalo, uzavřely se tu ty děje, sehnal se lepší kameraman, tak by to snad mohlo být i dobré. Takhle to je jenom nepovedený film a tipuji, že za pár let naprosto zapadne a nikdo si na něj nevzpomene. Osobně jsem z toho měl pocit, že se Pokorný snažil o nějakou jinou verzi Správce statku, ale ten poetický je, na rozdíl od téhle zmršeniny. Finále taky bylo řádně blbé. Dívat se na to dá, ale dobré to není. 2* (10.01.2020)

Senilní tvůrčí duo není kompatibilní se světem mladistvých. Pokorný by měl točit reklamy pro Kaufland, záběry na krajinu patří mezi světlejší momenty, které tato koncentrovaná deprese nabízí. Procházková je značně ponořená do sociální problematiky, kterou řeší ze všech možných úhlů. Finální verdikt, že život je svině, bude pro pubescenty jistě skvělým zjištěním. (13.07.2022)

Po úděsné Slíbené princezně máme k dispozici další masakr. Jedna spravedlivá za sourozeneckou dvojici sirotků a za kameru. Dále pojedeme jenom z kopce. Tradiční režisér z natočeného materiálu vybírá, co se použije a jak se příběh poskládá, tady bych řekla, že u finálních prací nebyl přítomný nebo příčetný. Osiřelo dítě (dvě), žili kdesi v pohraničí, ovdovělý otec přišel o práci ve sklárnách, čili logicky alkohol a zanedbávání obou děcek, především mladší zdravotně hendikepované dcerušky (mimochodem zlatíčko bez debaty), starší chlapec má na hrbu vše, včetně nákupů sousedovi a řešení nechutné šikany sestřičky. Osobně se domnívám, že i pod obraz vypitý otec by zakročil po svém a z hajzlíka by zůstal jenom mastný flek, ba bych řekla, že kdokoli, kdo by vytušil, co se malé děje, by takovému smradovi srovnal fasádu bez mrknutí oka jednou pro vždy- downíkům se neubližuje! Zde nikoli, celá vesnice o deseti chalupách na to bodá. Vše řeší deváťák. Pak tu máme Boky jako skříň vařící nedobrá indiánská jídla, přičemž je jejího dobrého charakteru plný celý rozlehlý statek. Pak první lásku s německou nepěknou dívkou, zde se vyvine i linie s žárlivostí na exoticky vyhlížejícího majitele zelené motorky, dále trochu duchařiny, kdy se zjeví mrtvá maminka, do toho všeho Zubatá ze sociálky, pak jedna věta o uzlech, dvě o pomerančích, ale pozor! Taky fotbálek. Čutálisti musí být. Nekončíme ani zdaleka. Do celé taškařice vstupuje člověk s koňmi. Správně. Na statek se dají koně. Sirotci k nim pochopitelně přilnou a málem žijí šťastně až na věky věků. Nikoli. Německá přítelkyně po vzoru Popelky ujíždí na bujném oři a skončí v pangejtu s naraženými žebry, mezitím Eva z Farmy vyřídí jakoby nic sociálku, umí v tom chodit, protože dělá na poště, deváťák je odeslán za odměnu na fotbalové soustředění kamsi do Německa, kde ale šikanující největší zlotátor ever opět vytáhne svou ocelovou pěst a nejen to. Oznámí osudem zkoušenému melancholickému chlapci, že celý jeho koňský sen je jen mizerný příběh o týrání zvířat. Koně totiž sežerou taliáni, vezou je k nim v klecích bez vody. Jinoch bez faktické znalosti, kolik koňského pomletého nevědomky spořádal za celé roky, co je na světě a hlavně bez prostředků ujíždí domů vlakem bez jízdenky, chytí ho samozřejmě německý výpravčí. Zívnutí. Chlapec neumí jinak než česky. Zívnutí. Bere tedy roha i z vlaku. Zívnutí. Velké finále vygraduje výčitkami a usmířením. Jestli jsem pochopila správně, autorka knižní předlohy se podílela i na scénáři. hmmm. (02.06.2020)

Mechanický film, ve kterém sice jednotlivé scény fungují a (většinou) jsou i slušně natočené. Jenže pak je tu příběh, který se honí za tolika tématy, až nakonec selhává skoro ve všech. Je mi to celkem líto, protože filmů o mladých se tu točí minimum, a když už se do nich někdo pustí, skončí to podobným nepodarkem. (31.05.2020)

Příběh pubertálního kluka bez mámy z venkova u německých hranic, zaláskovaný s postiženou sestrou, které hrozí odebrání z péče kvůli finanční tísni svého otce a nebeskou láskou ke koním. Takových námětů na krásný i dramatický příběh a páni tvůrci krom hezkých záběrů do polí s koňma udělají takové nic neříkající vzduchoprázdno. Bohužel typ filmu, u kterého si má divák dokreslit vše ostatní, co tvůrci asi nestihli dát do filmu. Mučivě čekáte na konec, kde odplave pomeranč po potůčku jako naivní dětství hlavního hrdiny.  + za Emilii Neumeister  30% (17.08.2021)