Záhada Blair Witch

(1001) Propásla jsem svou šanci vidět ten film tak, aby se mi líbil, tedy někdy ve dvanácti ve společnosti hysterických přátel. Momentů, kdy jsem se bála, bylo sakra pěkně málo oproti těm, kdy jsem si přála, aby ty tři magory už někdo zavařil do guláše, aby přestali řvát. 2023: Ale navzdory tomu se z filmu v průběhu let stal můj comfort movie. (26.06.2008)

Phileasi Foggovi vynesla sázka balík liber a indickou krasavici. Mně sázka zkrátila život minimálně o dva roky. Je to už nějaký čas, takže se směle přiznám k jedné z mnoha mou osobou spáchaných hovězin. Dlouho poté, co příběh zbloudilých studentů oběhl kina, aniž jsem ho zaregistrovala, jsem trávila víkend na chatě s partou podobně švihlých přátel. Dlouhý večer přímo nabádal k nějaké nepředloženosti a netrvalo dlouho a čísi třikrát prokletá ruka se natáhla po disku se ZBW. Předem navrčená ("nechápu, co na hororech může lidi tak děsit, dneska každej nechává po celým baráku rozsvíceno, sotva venku praskne větvička") jsem se připojila. Doběhly titulky a rozhostilo se ticho. Po chvíli kamarád povídá: "Lidi, jsem zvědavej, kdo by teď dokázal dojít pro pivo." Na vysvětlenou: do hospody to bylo dva kilometry lesem. Hádejte třikrát, který magor opovržlivě prohlásil něco o srabech a zvedl se s tím, že pro zlatý mok teda zaskočí, když pánové tvorstva mají v kalhotách. Sázka byla uzavřena a já jsem pevným krokem vykročila do tmy. Na kraji lesa krok zakolísal. Po dalších pár metrech klopýtl. Mozek nařídil kroku, ať se srovná, tepu, ať se zklidní, a zubům, ať přestanou cvakat. Krok, tep a zuby sdělily mozku, co jim může, nicméně mozek dělal co mohl, aby udržel tělo v pohybu a přesvědčil ho, že všechny zvuky má na svědomí vítr nebo malá zvířátka. Dohnal rozklepané tělo až k občerstvovacímu zařízení, kde se mě hospodský starostlivě zeptal, zda mi něco není. Nepřesvědčivě jsem zamumlala něco o nastupující chřipce, "v týhle době je toho všude plno" (byl červenec) a k pivu mi byla přihozena slivovice ("to vás postaví na nohy"). Postavit na nohy jsem potřebovala jak sůl, když po sto krocích zpáteční cesty něco zavrzalo vedle mě. Div jsem si nevyrazila lahvemi zuby a znatelně jsem zrychlila. Po další zhruba stovce mi těsně před nosem vzlétl rozespalý pták. Nadále jsem už kroky nepočítala, v tom poklusu to ostatně ani nešlo. Když po mé levici něco dutě zahoukalo a poté se ozvalo praskání větví, povolilo mé chatrné sebeovládání definitivně a zbytek cesty jsem zvládla tempem, které předčilo všechny medailové výkony Marion Jonesové. Osazenstvo chaty, vyhlížející můj návrat z oken, se nestačilo divit, když jsem dveře spíš vyrazila, než jimi prošla, hodila nákup do plenéru a vrhla se do nejbližší mužské náruče pramálo se starajíc, zda je to ta, do které patřím, s následujícím sofistikovaným projevem: "J-j-já už t-tam n-n-nikdy n-nejdu!" Ano, moji milí - tohle dokáže strach. Tohle dokáže Blair Witch. (24.04.2008)

Naprosté vítězství formy nad obsahem v tom nejlepším slova smyslu. Seděla jsem tu necelou hodinku a půl jako přikovaná a pozorovala ty tři lidi pobíhající po lese, jak jim rupají nervy, jak se bojí a bála se s nimi. Vidět přitom nebylo vůbec nic (z toho, co nahánělo oné trojici hrůzu), a přesto má člověk po celou dobu hodně stísněný pocit... Ono totiž husté hororové atmosféry se dá dosáhnout i jinými způsoby, a když to vyjde, tak i efektivněji a sugestivněji, než kupou digitálních triků... Blair Witch je toho důkazem a pro mě je jedním z nejlepších a nejsugestivnějších hororů všech dob. (16.06.2006)

Takhle se tvoří kult. Dobrým nápadem, propracovanou kampaní a koncem, o kterém budete diskutovat ještě pořádně dlouho po titulcích. První zhlédnutí doporučuji v noci o samotě, nikdy na to nezapomenete. Závěrečné tři minuty jsou pro mě dodnes vrchol děsu. Zkoušet působivost situace ale ani po letech zatím nehodlám. (24.12.2004)

Já jsem se opravdu nebál, jenom až ke konci, kdy IMHO atmosféra velmi houstla a byla podle mě o hodně jiná, než v předchozích minutách :-/ V podstatě jenom za originální nápad dávám tolik hvězdiček, jinak by to bylo horší. Ale taky je možné, že Blairské lesy jsou natolik rozlehlé, že vám lezení na strom nepomůže a zároveň mají řídký porost. (22.07.2003)