Záhada Blair Witch

Neřadím se ani do skupiny nadšených, ani mezi ty, kteří film úplně zavrhli. Co musím ocenit je námět, úžasný minimalismus, na který čím dál víc slyším, solidně tísnivou atmosféru čím dál vypjatějších vztahů pod tlakem, na což slyším ještě víc, a že jsem se při tak řídkém ději nestihl výrazněji nudit a ani ta divoká kamera mi nevadila. Na druhé straně být v tom lese já, už v půlce filmu bych rozkopal Heather kameru i s držkou (ta postava je opravdu hodně otravná), strašení hromádkami kamenů a panáky z větviček na mě opravdu nefunguje a když kamera brousila po nočním praskajícím lese, hrozně jsem se modlil aspoň za jednu lekačku, ale měl jsem smůlu. Každopádně jako velmi zajímavý experiment si to svoje místo v hororových análech rozhodně zaslouží. (27.04.2007)

(1001) Propásla jsem svou šanci vidět ten film tak, aby se mi líbil, tedy někdy ve dvanácti ve společnosti hysterických přátel. Momentů, kdy jsem se bála, bylo sakra pěkně málo oproti těm, kdy jsem si přála, aby ty tři magory už někdo zavařil do guláše, aby přestali řvát. 2023: Ale navzdory tomu se z filmu v průběhu let stal můj comfort movie. (26.06.2008)

Blair Witch byla pro mne kompletní ztráta času.. Nebylo ve filmu nic ! Krom filmových záběrů v lesích, sledování nadávajících,otravných teenejdžrů, poslouchání vysoce pronikavého dívčího hlasu ( to bylo neskutečně děsivé),či záběry zevnitř stanu s levnými sound efekty, nebo sledování rozvkiklané kamery za běhu skrz les ve tmě(kde nejde nic vidět) Tenhle film je jeden z největších zklamání, co jsem kdy viděl a to jsem viděl film "Batman and Robin." Není to děsivé, je to nudné, neudrží to divákovou pozornost, nehrají zde kvalitní postavy, nenutí vás film nad ničím přemýšlet není to bohužél ani tupá zábava. Nejděsivější na filmu je snad vysoké hodnocení a slušný výnos peněz! (27.06.2013)

„...a na jeseň 1940 sa začali strácať deti.“ Geniálny folk horor. Jeden z najpôsobivejších hororov svetovej kinematografie (od Murnaua cez Romera po Miikeho, od Fulicho cez Argenta po Friedkina). Je famózny už po stránke mystifikačnej reklamy. Iste, s podobným nápadom falošného dokumentu prišiel už v 70. rokoch 20. storočia Ruggero Deodato v KANIBALOCH. Myrick a Sáncherz to však vďaka internetu dotiahli do dokonalosti. Majstrovsky budujú atmosféru. Od nevinných náznakov až po na krvavé šľachy obnažený ľudský strach. Traja tínedžeri na víkend vyrážajú do lesov blízko mestečka Burkittsville (bývalý Blair), ktoré je obohnané tragickými udalosťami o čarodejníckych rituáloch a šialených pustovníkoch unášajúcich deti. Berú so sebou kamery, mikrofóny, mapu, kompas, potraviny, pitnú vodu a ďalšie veci... ktoré sú mestským deťom 20. storočia v lese úplne nanič. Je to materiál surový, obnažujúci a vzpiera sa rozuzleniam (SPOILER môže za všetko labilný Josh, pôvodne plný samčieho sebavedomie, ktorý sa slabošsky zbláznil pri prvej príležitosti, začal si vytrhávať zuby a nakoniec všetkých pozabíjal? SPOILER), atmosféra je úžasná (sychravé jesenné lesy), Heather Donahueová neuveriteľne realistická a niektoré scény neznesiteľné (búchanie do stanu, praskanie konárov, postava v kúte). Neuveriteľný úspech (celosvetová tržba 108 miliónov pri rozpočte 60 tisíc dolárov). Kino Považan NMnV 1999 (08.11.2004)

O tom, že prostředí hlubokých lesů je velmi vděčné a účinné strašidelné téma, mě již několik snímků dostatečně přesvědčilo. Počínaje norským Villmark či Raimiho Evil Dead a konče právě Záhadou Blair Witch. Lidé vnímají strach různě, což je také nejspíš důvod zdejšího, docela rozporuplného hodnocení i komentářů. Zde jsem si uvědomila, že to, co člověka nejvíce děsí, a nejen ve filmech, je ten hrozný strach a svíravý pocit z neznáma. Z toho, co nevidíme, ale dokážeme silně cítit a vnímat. Z toho, že nevíme, kdy a jak se něco může přihodit. Z našich vlastních představ. Z toho, že to všechno nedokážeme ovlivnit a tím nás to postupně může ničit a zatemňovat náš zdravý rozum. Protože nejhorší, je to NĚCO. To neviděné. A kde končí skutečnost a začíná paranoia? A obráceně. A co když se obojí vlastně prolíná dohromady? V lesích Burkittsville nepobíhá šílený maník se sekyrou a špinavýma montérkama, který po vás jde, a vy víte, že když někde zašustí listí, že je to on. Není to ani armáda rozpadajících se zombíků. Je to něco, co ve filmu vlastně ani nespatříte. A právě to mě dokázalo po celou dobu spolehlivě děsit. Náznaky, symboly, smích kdesi z dáli, šustění listí, noční záběry kamery, tma, stupňující se tíživá atmosféra a rostoucí beznaděj a hysterie mezi postavami. Závěr filmu je "creepy as hell." Než jsem šla večer spát, lekla jsem se i žárovky, která se s zablikáním začala rozsvěcovat v pokoji. Celý snímek je dokonale sugestivní, s maximálně vybudovanou atmosférou, také právě díky autentické kameře, která silně umocňuje celý děj a výkony hlavních hrdinů. Herci mi byli sympatičtí a já už jen musím smeknout před tím, co všechno se dá vytvořit s amatérským zázemím, pár tisíci dolary, tísnivým a tajemným prostředím a především originálním nápadem s dokonalou mystifikací. Průkopník a v podstatě zakladatel žánru "Found Footage," který dal filmařům náměty na dlouhá léta dopředu a dodnes z něj spousta hororů těží. Stále častějším používáním tématu ruční kamery a nalezených záběrů se však vytrácí kouzlo, které pramenilo z inovátorských postupů, originality a také doby vzniku tohoto filmu. A vy všichni, co se v komentářích vyjadřujete vulgárně či s despektem, zamyslete se nad tím, jestli byste tohle sami zvládli a frajersky dokázali přečkat i jen první chladnou noc uprostřed nekonečné tmy podzimního lesa. Jestli byste se odvážili to sami prožít. "Jasně, to nic není, v pohodě, to by zvládlo i dítě, nejsem poseroutka..." Až byste se tam ale ocitli, padal soumrak a odevšad by se ozývaly různé zvuky, pak byste možná uvažovali jinak. Klidně bych vzala kameru, pár lidí a něco podobného by šlo stvořit. Ale pouze za denního světla, nočním lesům bych se vyhla obloukem. (08.01.2011)