Prší nám na lásku

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu je to skvěle natočené, celkem dobře zahrané, ke konci mě i začalo zajímat, co všechno se ještě postaví do cesty opravdu velké lásky téhle dvojice a líbilo se mi příjemné ladění snímku a optimismus v závěrečné scéně, ale na tu druhou stranu to celé vypadá jak nějaká naivní romantická komedie, ze které někdo (až tak na jednu scénu) vyřadil všechen humor a nechal jen ten naivní romantický příběh, který mě tak tři čtvrtiny stopáže docela nudil. Rozhodně to není špatné, ale Bergmanův film Loď do Indie, natočený o rok později, mi přišel o dost silnější a vyspělejší a Prší nám na lásku je jenom dobře odvedená práce... 3* (18.12.2020)

Po "vážnom" scenári ku Štvanici sa Bergman ako debutant prezentoval sociálnou rozprávkou, ktorej síce nechýbajú temné tóny a kritika spoločnosti a ľudskej povahy všeobecne, ale nakoniec by film celkom hladko zapadol do programu Štedrého dňa, pretože láska prekoná všetky prekážky, chalan sa poučí z nespravodlivosti na svete a na súd dorazí samotný...no ale to nechajme tak. Preto aj jednoduché prirovnanie života k premenlivému počasiu, explicitne vyjadrené samotným názvom, v takto ladenom diele nie je tak ľahko napadnuteľné. 70% (15.05.2018)

Bergmanova režisérska prvotina. Nie je to síce typický Bergman, ale aj napriek tomu je tu už v pozadí cítiť niečo z jeho budúcej tvorby. Vzal si na pretras svoju obľúbenú tému - vzťahové problémy a komplikovanosti lásky, v tomto prípade v spojitosti s nie celkom ľahkou sociálnou situáciou (s dôrazom na náboženskú stránku) vo vtedajšom Švédsku, krátko po skončení vojny. To všetko odľahčenou, divákovi prístupnejšou formou, ktorú výborne dopĺňa aj naratívny tajomný sprievodca príbehom, v ktorom sa divákovi vyjaví, čím všetkým si na pozadí zlej sociálnej situácie musel zaľúbený párik prejsť, aby sa aj na nich konečne usmialo šťastie v podobe "normálneho" spoločného života. 80/100 (22.05.2015)

Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo... (11.10.2007)

Poněkud odlišný a dle mého názoru neprávem opomíjený film Ingmara Bergmana je poetickým podobenstvím o věčném boji jednotlivců s byrokratickou, závistivou a utlačující společností, jež ke všemu a na všechny nahlíží jen optikou vidiny materialistického bohatství a vlastního profitu. Snímek se od režisérových pozdějších, dosti těžkých duchovních náloží liší zejména svou lehkostí a optimistickým laděním. Příběh je to doslova dělaný do vánoční atmosféry, jak napoví již vypravěč v úvodním okénku, leč sociální hodnota (v historické paralele k formující se neorealistické metodě) mu přidává na univerzálnosti. Romantická dvojice - napravený kriminálník David a půvabná Maggii - se dají dohromady s nádhernou samozřejmostí a i přes všechny životní strasti se společně brodí sdílenými děsy (nezdařené těhotenství, soud) za vyhlídkami lepších dnů. Zůstávám v radostném přesvědčení, že Prší nám na lásku patří k nejvyzrálejším debutům v dějinách kinematografie. (24.12.2023)