Krotitelé duchů: Odkaz

VĚDA JE OPRAVDOVÁ. RYZÍ. ODPOVĚĎ NA TO ŠÍLENSTVÍ KOLEM. Je to zvláštní, staří Krotitelé duchů se mi líbí, ale nostalgik rozhodně nejsem, možná nebylo šťastné obsazovat Finna Wolfharda, ale seriál Stranger Things přece nemá doživotní právo na všechny mysteriózní zápletky v seriálech a filmech o mládeži, nebo jo? Snímek má svoje chyby – například méně aktivní obyvatele městečka (to ale souvisí s tím, že žádný z nich není ochoten věřit něčemu vyššímu), nebo to, že příběh je nekomplikovaný (i to se ale dá zdůvodnit, zejména tím, k jakému žánru a desetiletí odkazuje). Zkrátka a dobře i přes výše zmiňované jsem se bavil přímo královsky – smál, bál a byl dojat (zejména věnováním Haroldu Ramisovi) a po delší době jsem se při sledování filmu cítil jako filmový fanda. Zdejší nízké hodnocení mě dost rmoutí. 90%. (31.01.2022)

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10 (17.01.2022)

Jason Reitman napsal krásný, upřímný a dojemný scénář, který si bere dobré  z prvních dvou filmů (tedy hlavně z prvního) a zároveň jim umně vzdává poctu.  Současně je tato pocta směrovaná jeho otci Ivanovi Reitmanovi.  Jen pro srovnaní Krotitelé (krotitelky) duchů (2016) měli rozpočet 144 mil. dolarů a Krotitelé duchů: Odkaz 75 mil. dolarů. Peníze nejsou vždy vše.  Tento film zapůsobí v kině i na malé děti, které jinak pobíhají po kině jako torpédo. (15.11.2022)

Celá hodina je o ničem - matka je asi nefachčenko, bo nemá na nájem (a těžko říct, za co kupuje jídlo), holka je malá nerdka, cucák syn větším charismatem netrpí, v novém maloměstě se ti dva snaží zapadnout, zatímco matce se líbí jediný učitel, který asi na škole učí. Vůbec to maloměsto je divné - mají tam bistro div ne ve stylu Hooters, nóbl restauraci, velké vězení, ale v ulicích nikdo nechodí, nikde nikdo nežije, jen občas se sem tam někde objeví jakýsi kompars, aby se neřeklo. Kam třeba zmizeli ti kluci, co s tou děvčicou z bistra jeli poprvé k dolu, proč nejeli i potom? Duchové nastoupí až nějak po té hodině, ale že by nějak strašili... Původní 80. filmy se braly s nadhledem a měly jistý vtip, přesto ta strašidla působila i děsivě - ale tady nejenom že humor zcela chybí (pokud nebereme nerdské vtipy), ale ani duchové nepůsob vlastně nějak strašidelně, spíše nechtěně směšně. Navíc, proč zase Gozer? Proč ne nějaké jiné strašidelné božstvo? A vůbec, koukat, jak svět zachraňují patnáctileté děti (plus posléze tři důchodci), to mě nějak nebralo, přemoudřelé děti obecně nemám ve filmech moc rád. Ostatně, ten konec jde zcela v duchu finálního souboje Harryho Pottera s Tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, ani ty brejličky nechybějí. Jo, a odkdy jde ducha obejmout? Btw, ta krize originálních nápadů musí být děsná, když se pořád dokola restartují staré osvědčené filmy. (05.01.2023)

7/10. Prekliata nostalgia. Ten set-up a postupné dávkovanie trademarkov sú fantastické. Každá jedna nová postava je sympatická a má svoju hĺbku. Atmosféra malomesta v púšti je magická. A vôbec nevadí, že starí známi prídu až tak neskoro - majú presne taký priestor, aký sa tu hodí. Ale Jason Reitman to zabil tou lacnou nostalgiou, kedy je tretie dejstvo, čo sa týka príbehu i väčšiny zvratov, čistou kópiou jednotky. (09.04.2023)