Krotitelé duchů: Odkaz

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)

Bola by zrejme utópia domnievať sa, že bude nový “GB” čo i len minimálne sekundovať kultovej záležitosti z 84’. Keď sa divák odosobní, nemusel by byť vyslovene sklamaný. Nový počin do série sa dá vnímať kadejako, mne prišiel ako milá, zábavná záležitosť so svojskými postavami či dialógmi podľa môjho gusta, pričom príbeh ako taký, sa už nijak mimoriadne nesnaží nadviazať na predchodcu/ov. Mnohí si určite “radi” spomenú na posledný, dosť hrôzostrašný pokus z 2016’, ktorý bol solídnym tŕňom v oku mnohých, čo milujú nostalgiu. Odbočka od tamtoho nezmyslu bola dobrým rozhodnutím, pričom tento počin ani z ďaleka nie je takým sklamaním, ako som sa povodne domnieval. Toto je absolútne pohodová záležitosť pre všetky vekové kategórie - bolo milé v závere si zaspomínať. (08.01.2022)

Tak tu na mňa nefungovala ani nostalgia a ani fakt, že mám rád Stranger Things. Snaha osloviť diametrálne odlišné publiká by som nepovažoval za taký veľký problém, ako keď čakám 80 minút na niečo, čo sa blíži rozbehnutiu na vyššie obrátky. Na plné sa film bohužiaľ nerozbehne nikdy. Chvíľami som mal dojem, že Reitman by najradšej točil milostné vzplanutie medzi dvoma ľuďmi v strednom veku, ale bol prinútený robiť aj na veľkofilme, ktorý nakoniec ani ako veľkofilm nedopadol. Osobne mám spojené Ghostbusters s veľkomestom a zasadenie do redneck prostredia mi pripadalo ako atmosféricky nezvládnuté. 50% (30.03.2022)

Proboha, kdy už konečně vyšumí ta lavina geniálních dětí bez bázně a hany?  Prvotřídní kýč mladýho Reitmana se vším všudy, včetně roztomilejch Maršmelounků à la Mimoni. Všichni všechno umí, hned vědí, co mají dělat, bez problémů ovládají veškerý stroje a přístroje a jako vrchol všeho začnou s naprostou samozřejmostí bez sebemenšího vzrušení okamžitě komunikovat s duchem otce/dědečka. To je přece běžná věc, takovej duch. Nezájem, že je to pohádka, fakt mě to otravovalo. (14.01.2022)

Po veľmi zaujímavom "Ghostbusters" z roku 2016, ktorý vysoko polarizoval svojich divákov, prichádza Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) s "Ghostbusters: Afterlife". Pokiaľ ste niekto, kto sleduje moje komenty, tak asi nebude žiadne prekvapenie, že ja mám veľmi rád Jasona Reitmana. Príde mi ako veľmi kvalitný, šikovný a talentovaný mladý režisér, ktorý vie točiť kvalitné filmy. A tak trošku mám pocit, že tento film by som rozdelil na dve časti. Prvú, ktorá na mňa skutočne pôsobila ako film Jasona Reitmana, a druhú, ktorá na mňa pôsobila ako "Ghosbusters". Ak tomu nerozumiete, nevadí. Ale to sú v skratke podané moje pocity. Musím okrem toho spomenúť toto... veľmi oceňujem sentimentálnu hodnotu, ktorú tento film priniesol. Pre tých, ktorí nevedia tak tento film je venovaný zosnulému Haroldovi Ramisovi, alias Egonovi Spenglerovi. A v každom momente som si to pri filme uvedomoval. Mckenna Grace, ktorá hrá jeho vnučku je vo svojej role tak neskutočne presvedčivá, že som jej to úplne všetko zožral. Nemám problém v nej vidieť kus z Egona. Vidieť opäť našich starých hrdinoch vo svojich uniformách stálo za to. Atmosféra filmu je skvelá a okrem toho tie decká sú absolútne excelentné. Všetky. Efekty sú slušné, no záverečné sú podľa mňa absolútný masterpiece. Neviem akú techniku na to použili, no skutočne ma to dostalo. Wow. Film možno nie je takou komédiou, ako to bolo za starých čias, no myslím si, že to stálo za to. Tento film vzdal úctu absolútne najlepším možným spôsobom akým mohol a aj keď to nebude medzi mojimi najobľúbenejšími filmami roku, myslím si, že stálo za to ho vidieť. A jeho dobré momentky sú naozaj veľmi veľmi dobré. Hodnotenie: B+ (02.01.2022)