Andor

Andor udělal to, co málokterý projekt novodobých SW udělal. Přistupuje k sobě jako k samostatnému příběhu. Buduje postavy, scenérie, události a všechno z toho vyplývající jako myšlenkově samostatný projekt. Co se týče mytologie SW, tak ta tu je na pozadí příběhů. Je to skutečně svět Hvězdných válek, a ne svět jakoby odehrávající se ve filmech o Hvězdných válkách. Nepotřebuje to odkazovat pro to, aby se tvořil děj. Děj si tvoří čistě svůj. Je to jakoby se tady odehrával příběh, který se nebojí o ONU gigantickou frančízu. Rozjezd je pomalý, tak jako celý seriál, a asi i trochu slabší, ale když si na to tak vzpomenu, je v duchu zbytku epizod. Seriál se fakt soustředí na to, co zrovna vypráví. Je cílevědomý, což nové trilogii chybělo, a to nemluvme raději o Book of Boba Fett. Ale taky se vytratila ta exibice, to zbožštění světa kolem, což zvládal Mandalorian. Andor si jasně vytýčil, co chce. Paradoxně samotný Cassian je nejméně zajímavou postavou, která dle mého není asi ani herecky ani scénáristicky dostatečně angažovaná. Nepřináší emoce, a zatím v první sérii, spěje jasným vývojem ke konci. Oproti tomu Luthen, Kino, Mon Mothma, ta blondýna se svojí holkou, a další postavy, které přicházejí a odcházejí jak se jim zlíbí, oživujou celý seriál. Velké momenty nejsou tak GALAKTICKY velké, aby to uspokojilo fanoušky celé frančízy, ale přirozeně vyplynou. Ve zkratce - seriál sleduje lidi, ne hrdiny. (10.12.2022)

Pouze ve zkratce. Seriál exceluje svým přístupem k postavám. Konečně mají k dispozici dostatek prostoru obě znepřátelené strany. Nejsou to jen karikatury. Nic není černobílé. Jedinci mají své sny, motivy, bolesti a přesvědčení. Odhodlání padouchy je vysvětlené. Dělá to z nich uvěřitelné postavy, s jasnou agendou. Kéž by se s podobným stylem přistupovalo k většině vojenských projektů. Ukažte obě strany a jejich touhu. Plamen co je žene vpřed. Je pouhé bezmozky, kteří jsou jen dobří či zlí. Seriál si užijou i naprostí neznalci SW universa. Je to totiž komplexní počin s jasnou vizí, parádními postavami a skvělým vizuálem. (12.03.2023)

Díky tomu, že první sezóna měla 12 dílů (navíc se vzestupnou tendencí) jsem s chutí zapomenul na 1,2 a 4 díl, které byli z mého pohledu opravdu mizerné. Zbytek je ovšem velmi dobrý až vynikající. Perfektně napsané vedlejší postavy. I Diego Luna se nakonec "rozjel" i v neakčních sekvencích seriálu. Ale když opomenu scénář herecké výkony, akci a efekty, to nejlepší na seriálu je atmosféra!! Ponuré napětí které se postupně stupňuje (I díky perfektní hudbě) a od poloviny této série je všeobjímající a prolíná se v podstatě ve všech scénách. Za mě osobně je to prozatím nejlepší seriál z těch co byli vytvořeny od Mandaloriana. S chutí a klidným svědomím pálím 5* a 90% (23.11.2022)

Tohle jsem teď vážně potřeboval, dospělý SW seriál, který je speciální ne tím, že je zasazen v SW univerzu, ale tím, že je jednoduše dobrý. Po někdy až pohádkovém Obi-Wanovi nebo cameama přecpaného Bobba fettovi je zde něco, co stojí samo za sebe a nic takového nepotřebuje. Absence světelných mečů a síly nám vytváří surové a v rámci možností realistické drama, které nám umožňuje nahlédnout do „normálního“ života, jak Impéria, tak i běžných občanů a speciálně u Impéria bylo zajímavé vidět, že jsou to taky normální lidé s normálním životem a ambicemi, které chápete, protože každá postava je jednoduše skvěle napsaná. Co je ještě skvěle napsané je scénář. Seriál působí kompletně, i přesto že vyšla jen 1. série a při konci některých epizod jsem s husí kůží jen hleděl na titulky a jen si říkal: „Sleduju vůbec Star Wars?!“. Na závěr je hodno říct, že tohle je jednoduše nejlepší seriál, který k nám z předaleké galaxie doputoval. (24.11.2022)

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)