Hotel for Strangers
Režie:
Antonín MášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Petr Čepek, Táňa Fischerová, Marta Krásová, Vladimír Šmeral, Josef Somr, Jiří Hrzán, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Ladislav Mrkvička, Jiří Kodet (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Český film HOTEL PRO CIZINCE natočil režisér Antonín Máša podle vlastního námětu a scénáře, na němž s ním spolupracoval kameraman Ivan Šlapeta a jako dramaturg se podílel Sergej Machonin. Podtitulkem scénáře "Mumraj o lásce a smrti" se autoři pokusili naznačit, oč jim ve filmu jde. Ovšem skutečně jen naznačit. Tajemný příběh lásky a vraždy mladého básníka v hotelu pro cizince je zasazen do secesního prostředí, které mu dodává zcela zvláštní atmosféru, v českém filmu téměř ojedinělou. Na druhé straně je nesporné, že film těží hojně z několika literárních i filmových vzorů. Mezi prvními nacházíme četné ozvuky Franze Kafky, druhé jsou pak dány především tradicí filmové veselohry němé éry. Příběh sám má však i symbolický podtext, který jej spojuje s dneškem. Hotel Svět je obrazem světa s malým "es". V tomto světě, prolezlém lhostejností, přetvářkou, lží a zločinem, hledá básník čistou a skutečnou lásku.
60. leta přinesla české kinematografii nejen vzedmutí kritického pohledu na sociální i politickou situaci, nejen zájem o mistrně postiženou všední existemnci úplně obyčejných lidiček, ale také experimentující hledání nového tvaru, nových vypravěčských metod. Jeden z nejvýraznějších pokusů podnikl Antonín Máša filmem Hotel pro cizince. V stísněných prostorách kdysi nepochybně honosného pensionu se odehrává příběh mladého nadějného básníka, jenž byl nalezen zavražděný. Sledujeme tak jakousi rekonstrukci jeho osudů, jak je zachycuje dochovaný deník, spleť snově podivných událostí, k nimž se jen obtížně hledá výkladový klíč. Máša natočil jakousi svéráznou tragikomedii, v obrazové složce hojně inspirovanou secesí, ale také odkazem Franze Kafky. Sc odstupem času však snadno postřehneme neživotnou spekulativnost. Pojetí, které zpochybňuje hodnověrnost lidského vnímání i plnou poznatelnost dění kolem nás, prozrazuje módní vliv některých filmů francouzské nové vlny, zejména Loni v Marienbadu. Výsledkem je však pouhé epigonství.
(oficiální text distributora)
Recenze (64)
Nu nevím, spíš mi to přijde, že sami tvůrci často tápali, co vlastně točí. Na zmiňovaný surrealismus je to místy hodně reálné, na Kafku málo paranoidně depresivní, ty vložené pokusy o slapsticky němého filmu jsou vyloženě trapné. A tak zůstává jen podivná atmosféra a výborné herecké výkony. Např. Táňa Fischerová mě hodně příjemně překvapila. ------ Režisér Antonín Máša patřil spíše k divadelním režisérům, kteří se pokoušejí o nové formy vyjádření. Přesto jeho několik celovečerních filmů patří k tomu lepšímu z české kinematografie. Hotel pro cizince natočil se svými kolegy z Činoherního klubu. Hlavní myšlenkou byla parafráze současného světa, kdy lidé jen tak přežívají a nemyslí dopředu ani se o nic nesnaží. Tento svět je parafrázován prostředím bláznivého hotelu, kam přichází zamilovaný mladík - básník v podání Petra Čepka. Hledá lásku, ale v marastu, kde nikdo neví, kým je, ani po tom netouží to vědět, se lásky nedohledá a nakonec tragicky umírá. Žel se tvůrcům ono bláznění poněkud vymklo z ruky a těžko říci, zda vůbec tušili, jaký celkový tvar chtějí filmu nakonec dát. Najdeme zde něco realismu vedle surrealismu, najdeme zde scény jako z němé grotesky, jež už vůbec do konceptu 102 minut dlouhého snímku nezapadají. Černobílá hříčka však nabízí skvělé herectví většiny zúčastněných, včetně Táni Fischerové. ()
Taková obyčejná kafkárna, kde forma, jak už to u těchhle avantgardních děl s přehnaně vysokými uměleckými ambicemi bývá, upozadila obsah. A i přes fakt, že se jedná de facto o vedlejší filmový projekt Činoherního klubu (zřejmě nejvýznamnějšího divadelního souboru té doby) nutno konstatovat, že jde o slepou uličku filmové České nové vlny (a taktéž téměř o pravý opak Mášova pozdějšího vynikajícího civilního Ohlédnutí). Suma sumárum: Mášovo umění pro umění... ()
"Petr Hudec přijíždí do Hotelu Svět, aby se oddal lásce a našel smrt." Velmi bizarní, ale působivý film s excelentním Petrem Čepkem a dalšími. Asi nejvíce se mi líbily peripetie s objednáváním a servírováním jídla, protože Jiří Kodet a Ladislav Mrkvička byli jako nevrlí číšníci perfektní a být já hlavní postavou, proti klobáse namísto chřestu a proti chřestu k snídani (navíc doplněné o bedlu jedlou) bych asi také raději nic nenamítal.___P.S. Jiří Hrzán uměl docela dobře štěkat. ()
Forma podobenství byla v šedesátých letech oblíbená (např. O slavnosti a hostech, Případ pro začínajícího kata, Ovoce stromů rajských jíme, Den sedmý-osmá noc). Snad to byl pokus obloudit cenzuru, snad to byla itelektuální móda-pokus vyslovit nevyslovitelné (či zakázané) pomocí symbolů a absurdity. Připadá mi, že u tohoto filmu to tak úplně nefunguje (což může být má chyba), ale ta dekadentní, secesní nálada je v tomto filmu kouzelná a svůdná, stejně jako Táňa Fischerová. ()
Hotel pro cizince je českou odezvou na francouzský vzor. A já osobně mám svérázné myšlenkové pochody ve velké oblibě. Je to pátrání po nejsoucím jsoucnu. Osobitý nadhled vytváří mnoho možností, několik proměnných a jediné možné řešení. Hotel pro cizince je hravou formou filozofie existencionalismu. Obě základní podstaty lidské duše se zdánlivě libovolně proplétají, aby celek i přes své hlasité odpovědi stále balamutil, pokoušel, znejistil a pobízel současně v každém okamžiku. Každý moment i záchvěv tváře současně je i není. Koneckonců, i jediná existencionální jistota, čili smrt, není setrvalým stavem. Opakuje se s neměnnou tradicí invenčního přístupu. A nutí nás do dalšího pátrání a hledání univerzálního klíče. Zároveň dokazujeme i popíráme. Hotel pro cizince je opravdovou tváří Světa i světa, lidumilnění je bláznovstvím, které se v existencionálních podmínkách vždy obrací v opačný směr a záchrana zdá se být nemožná. Romantismus v takovém prostředí vždy získá svůj osudový rozměr antické tragédie. Hotel pro cizince je jedinečnou společenskou satirou a bizarnost nevšedního dne triumfálně kráčí vpřed, neohlížejíc se na ztráty, pohoršení a poklesky. Hlavní postavou originálního výtvoru je básník Petr Hudec (velmi dobrý Petr Čepek). Neústupně, bláhově, nezkušeně a nevěřícně hledá svůj ideál romantické představy neopakovatelné velikosti života. Láska zdá se být blízko, sama se nabízí i vnucuje, a přesto se jí jen letmo dotkne a opět mu mizí v dalším temném zákoutí lidské mysli. Nechce se vzdát, a přesto je již předem poražen. Hlavní ženskou postavou je Veronika Pisingrová (pozoruhodná a šarmantní Táňa Fischerová), poetova neuchopitelná múza. Víceznačnost světice a animírky dráždí a rozpaluje psychickou odolnost básnického střeva. Kráčí naproti, a přesto pokaždé dorazí do jiného cíle. Výraznou postavou je madam Rosická (velmi zajímavá Marta Krásová), hledá svou spásu a oddává se svým ctihodným představám. Existencionální rozpolcenost dostává své plné tvary a zřetelné kontury. Také spisovatel Svatopluk Blech (velmi dobrý Vladimír Šmeral) je nepřehlédnutelný pro svou naléhavost a varovné hrozby soucitu. Nice jiného není dovoleno. Nejcyničtější postavou je hotelový recepční (skvělý Josef Somr), má pod kontrolou veškeré dění a se vším se dokáže bystře i neurvale vypořádat. Vše vzletného se stává podezřelým. Rozkošnou postavou je kaplan (velmi dobrý Evald Schorm) s klasicky nejednoznačnou existencionální podstatou křesťanského duchovního. Bez něj by obraz společnosti nikdy nebyl úplný. Z dalších rolí: prostoduchý podomek a milenec Kája (pozoruhodný Jiří Hrzán), bezstarostný správce hotelu (příjemný Jiří Pleskot), jeho manželka s neuhasitelným mileneckým toužením Marie (dobrá Jiřina Jirásková), Veroničin bratr a sebevědomý vrchní Vladimír (velmi dobrý Ladislav Mrkvička), hrdý číšník Jiří hrabě Glück (dobrý Jiří Kodet), snaživý pikolík Honzík (velmi zajímavý Jiří Menzel), bezelstně rozpolcený kuchař Hynek (vynikající Jan Libíček), Veroničin nevlastní bratr a největší láska Otomar (pozoruhodný Waldemar Matuška), rozverná pokojská Růžena (příjemná Evelyna Steimarová), či hřejivý vypravěčův hlas (Jan Kačer). Hotel pro cizince je existencionalismus v nejčistší podobě. Hravé, pokoušející, výstižné. Obraz společnosti je sice deformován optikou pohledu, přesto je to nejskutečnější podoba života a civilizovaně přízemního soužití. V přetvářce a mamonu. Och, i když jsem v menšině, musím zvolat: BRAVO! () (méně) (více)
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
Související novinky
Zemřela herečka Táňa Fischerová
Ve věku 72 let zemřela česká herečka, recitátorka, spisovatelka a politička Táňa Fischerová. Neúspěšná kandidátka na prezidentku z roku 2013 se poprvé objevila na plátně v dramatu Kohout plaší smrt z… (více)
Reklama