Démanty noci

Klasicky priklad ako u Transportu Z Ráje - silna tematika Druhej Svetovej Vojny este automaticky neznamena silny film. Vystavat film na tom, ze dvaja ludia utecu z transportu do lagrov? Tak to ne, to uz rovno sa moze natocil film o tom, ako sa prepravoval vojensky material zo Sovietskeho Zvazu do Afganistanu po decemri 1979 a o tom, ako to prezivali dvaja soferi nakladakov. 30 % (27.10.2015)

První setkání poznamenané pověstí – hodnou chvíli mi trvalo vůbec najít to správné rozpoložení (místo meditačního vplynutí mi běhaly hlavou věci jako á, tak tohle je ta slavná kamerová jízda), příště už budu vědět líp, jak na to koukat, ale už teď vím, že tohle je za mě Němcův vrchol, čisté hledačství prosté pozdějších póz a strojeností, baštím mu tu nerozpletitelnou (k rozplétání neurčenou) směs různých verzí reality, vzpomínek, představ, strachů i tužeb, sázených na plátno napřeskáčku tak, jak se vyčerpanému člověku střídají v mysli, a jsem zvědavý, kam mě zavede, až se do ní pořádně ponořím. (20.02.2019)

Za absolutní vrchol Němcovy tvorby považuju sice O slavnosti a hostech, ale i tohle je mimořádně kvalitní kousek, kde režisérovi stačí k vytvoření depresivní atmosféry minimum dialogů i na dřeň okleštěná výprava. Dokáže totiž kouzlit s černobílým materiálem a ručně snímanou kamerou tak, že divákovi hodina uplyne, ani neví jak. Němec pracuje s neherci, ale dokáže vybrat výborné naturščiky, takže jeho podání jak uprchlých vězňů, tak německých stařečků, kteří si na ně uspořádají štvanici, je nesmírně sugestivní. Celkový dojem: 80 %. Škoda, že svou polistopadovou tvorbou Němec na své úspěchy ze 60. let nedokázal navázat... (19.05.2009)

Kto považuje za najznepokojúcejšie filmové výjavy Lynchove besy z Mazacej hlavy, Bergmanov snový začiatok Lesných jahôd alebo kafkovskú absurditu Juráčkových filmov, pravdepodobne nevidel Diamanty noci. Jan Němec je ukážkou nadčasovosti a nedostižnosti. Jdnoduchá premisa, útek z dvoch mladíkov z koncentračného tábora je podaný cez mrazivé statické zábery v kombinácií s nervy drásajúcou ručnou kamerou, dezorientujúci strih križujúci fyzický svet so svetom snov a spmienok. Fludiná snovosť naráža na tvrdý realizmus a naopak. Mĺkva a tajomná poetika budujú pocit nepreniknuteľnej, desivej halucinogénnosti. (21.03.2016)

Na první pohled jsou Démanty noci, mimo jiné dlouhometrážní režijní debut Jana Němce, zároveň adaptující povídku Arnošta Lustiga, protiválečným psychologickým dramatem o útěku dvou bezejmenných Židů před hrůzami nacismu a druhé světové války. Ovšem na pohled druhý jsou Démanty noci jak na české, tak dobové poměry neuvěřitelně nekonvenční, formálně atypický a až revoluční film nejen z hlediska stylu. Snímek totiž neustále osciluje mezi subjektivními a objektivními rovinami, realitou a snem, a jinými formami až introspektivních reminiscencí. K zhmotnění těchto rovin a dosažení následné změny percepce využívá různých střídání rovin časových prostřednictvím flashbacků, flashforwardů, variací, či paralel. Přičemž nositelem tohoto zhmotnění je především kamera pod taktovkou Miroslava Ondříčka a Jaroslava Kučery, jež útváří onen vizuálně pohlcující a imerzivní dojem nekonformity a fyzičnosti... Skrze tyto propriety se snímek pokouší pojmenovat stav, při němž se člověk ocitá v absolutním nebezpečí. Díky své bezprostřednosti a zdánlivé "emoční vyprázdněnosti" tak zásobuje diváka takřka identickými pocity a emocemi, které prožívají oba hlavní protagonisté – jmenovitě úzkost, únavu a strach. Ve výsledku tak Démanty noci tvoří naturalistický, špinavý, mimořádně silně fyzický a až nepříjemně málomluvný film, který je nadčasový nejen v rámci novovlnných filmů. (28.10.2022)