Tam, kde i tráva je zelenější

"Tyhle dvě zřejmě nerozlučné ženské se asi dlouho hledaly, než se našly," říká Jitka Cardová. A nebo si také padly hned do oka. Těžko říct, stejně tak, zda se film blíží spíš Buňuelově sociální surrealitě nebo těžké kritice soudobé společnosti. Dále se (jen krátce) budu věnovat druhé otázce vedoucí ke změně paradigmatu charakterizovaného následujícími "wittgensteinovkami": 1. Tráva je zelenější. 2. Jako rodič dítěte je jistá pouze matka, proto ho může dát komu chce. 2.1. Dítě-pes vyniká mnohdy nad dítě-člověk čilostí a hravostí, proto je ho možno upřednostnit. 2.2. S kým souložíš, toho porodíš, 2.3. Sňatek a rozvod jsou pouhé konvence, kdo zapomíná na ženění a rozvádění, jeho třeba na to upozornit, 3. Kdo se pořád omlouvá, může při stříhání vlasů vykrvácet. - A tak dále a tak dál. Naplnit rozsah Tractatu Logico-Philosophicu je hravě snadné; samozřejmě pro toho, kdo si chce hrát: A hrát si na "Greener Grass" je povznášející. (01.12.2020)

Jocelyn DeBoer a Dawn Luebbe pri tvorbe tohto filmu určite neboli čistí, tipujem to minimálne na LSD! Akože sorry, ale takú debilinu som už fakt dlho nevidel. Fakt nechápem, čo sa na tomto môže niekomu páčiť. A to sa mi bizarnosti á la Yorgos Lanthimos zvyknú dokonca páčiť. Ale toto bolo čisté nezmyselné a absurdné psycho, na ktorom sa snáď nedá nájsť nič pozitívneho, ani vtipného, proste nič! Odpad... (27.11.2020)

Greener Grass je něco jako LSD verze Zoufalých manželek, akorát bez mysteriózní zápletky, i když nějaké ty vraždy zde na pozadí také probíhají. Úmyslně přestřelená a bizarní podívaná ovšem postrádá jakýkoliv hmatatelnější příběh a většinu času se prostě něco děje a vy sledujete bizarní chování a vzájemnou interakci všech postav. Je to jedna velká satira na americkou střední vrstvu žijící na předměstí, jejichž největší starostí je velikost bazénu a jaké nosí oblečení. Aby jste si Greener Grass užili, tak vám musí sednout jeho specificky absurdní humor, který mě bohužel většinou míjel. Našel bych zde několik momentů, které mě upřímně pobavily, ale bylo to vždy tak jednou z deseti pokusů, což je u takovéhoto filmu prostě málo. Slušný pokus, který si své diváky najde a má potenciál stát se kultovní záležitostí, ale nic pro mě. (20.11.2019)

Jocelyn DeBoer a Dawn Luebbe zobrazily pastelově barevný svět, v němž ústřední postavy jednají jako znalostmi netknutí humanoidi, kteří byli vrženi do moderního světa s instrukcemi: „Tak a teď se chovejte jako lidé a žijte si svůj americký sen!" Neskutečný bizár. Satirická olympiáda v předhánění o to, kdo má zelenější trávu, čistší vodu v bazénu, rovnější zuby a roztomilejší děti. Je to hodně vtipné a neustále dost „WTF“, nicméně působí to spíše jako sled náhodných epizodek, v nichž se může stát prostě cokoliv. Nějaká ústřední zápletka chybí, stejně jako razantnější ironické zakončení, nicméně u tohoto snímku si rád dám časem druhou projekci a možná se mi to v hlavě líp rozleží. [Sitges 2019] (26.10.2019)

Všetko je tu také farebné, od pokožky až po oblečenie, až to oslepuje oči. A na začiatku aj nechutné bozkávačky zo strojčekom v hube, aký mala táto scénka zmysel? Vyprázdniť žalúdok? Niektorí režiséri proste stavajú svoj bizár na úroveň výplachu, takže už nemusíte navštíviť najbližšiu pohotovosť. Neskôr tam malý okuliarnik začne búšiť do klavíra takým spôsobom, že okamžite nadobudnete urgentnú potrebu okrem gastroenterológa navštíviť aj ušného, pretože máte pocit, ako vám bubienok chce vyskočiť z hlavy. Takýto bizár sa vinie celým filmom a jeho prínos do kinematografie je veľká nula. (22.11.2020)