Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
John David Washington, Robert Pattinson, Elizabeth Debicki, Kenneth Branagh, Aaron Taylor-Johnson, Michael Caine, Clémence Poésy, Dimple Kapadia (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Hlavní zbraní hrdiny akčního sci-fi spektáklu filmového vizionáře Christophera Nolana je jediné slovo - TENET. V temném světě mezinárodní špionáže bojuje o záchranu celého světa. Vydává se na extrémně komplikovanou misi, ve které pro časoprostor neplatí pravidla, tak jak je známe. (Vertical Entertainment)
Videa (5)
Recenze (1 452)
Už je to od Nolana moc velká exhibice. 150ti minutová horská dráha, která chrlí stále stejné narativní schéma velkých nolanovských spektáklů typu Inception, či The Dark Knight Rises. Tzn. dvě hodiny rozevírá nůžky a v hodině třetí se vše zeširoka, za hřmotné hudby postupně uzavře. Fungovalo to s rytířem v kápi, i s Leem v obleku, Tenet už je ale moc. Je to studené, složité a absolutně nepřehledné. Tak trochu bondovka, kterou ani nemá cenu snažit se ji pochopit (a když to řeknou přímo ve filmu, tak to platí dvojnásob !). Příběh bez barev, bez emocí, bez zajímavých figur. Snad jen ten Washington se potatil, a že jde o syna Denzela pozná každý po pár minutách, když ho vidí chodit a mluvit. Akce je rafinovaně natočená, ale pomyslný vrchol je stejně klasická ruční zápletka v kuchyni. Goransson a Hoytema - tam je vše v pořádku. Goransson trochu kopíruje Zimmera v těch robustních kulervoucích syntezátorech, avšak kýžený efekt se dostavuje. Poslední půlhodina se dá už ale s klidným svědomím prospat, pokud se to tedy někomu přes všechny ty výbuchy a dramatickou muziku podaří. ()
Je to skvělý pocit, když člověk vyjde z kina ošálený filmem a připadá si, jako by se vrátil z jiné reality, nebo možná jen zpátky do minulosti, kdy dojem kontaktu s něčím fascinujícím, pohlcujícím byl čerstvý a relativně častý. Nolan je poslední velký fantasta dnešního věku, který dokáže ještě zamotat hlavy svou okázalou horskou dráhou. Jeho filmy jsou vskutku výtvory pro kino, a to nejen mamutím sound designem a opulentní vizualitou, ale také podmaněním si diváka. Ten se musí zříct své kontroly nad filmem, kterou mu dává dálkový ovladač, a nechat se unášet přednastaveným časem, který režisér-protagonista pečlivě zkonstruoval. Je možné, že po druhém zhlédnutí, nebo absorbování všech vysvětlujících analýz a videoesejů, se iluze rozplyne. Ale teď v tuto chvíli je dokonalá a stejně jako postavy ve filmu si chci užívat blažené nevědomí - být znovu náctiletým fanouškem, který vychází z kina okouzlen, nebo alespoň závistivě pohlížet proti proudu času na toho mladého naivu z pohledu okoralého veterána a přát mu jeho ryzí nadšení. ()
Zpocený vyhodíte šprcku a figurantka má orgasmus. Poté ho z ní chvíli ve zběsilém tempu vytahujete, následně ho vytahujete pomaleji, načež ho vytáhnete úplně, ona vám chvíli nato vyplivuje péro, pak vám její klitoris olíže jazyk, navlečete jí kalhotky, pohrajete si jí s kozama, zvednete ze země její podprdu, odborně ji jí jednou rukou zapnete, požvýkáte ji ucho, pofranckujete, ona posbírá své kvapně odhozené svršky a obleče se. Načež se přistihnete, jak do ní v baru lijete vodky a přemýšlíte o tom, že by nebylo marné si zapíchat. Když v tom kolem pozpátku proběhne Nolan, ďábelsky se zachechtá a sdělí vám, že mu ego ještě více přebujelo intelekt a že bez kauzálního algoritmu a podrobného průvodce jste v piči už teď, čili vůbec nemusíte na ten sex ani myslet. Nádherně natočená překombinovaná monotónní maglajzovitá velepruda, u níž se už někde v půlce natolik královsky nudíte, že vás prostě totálně přestane zajímat, který z těch prkenných Patyzónů jde vlastně proti směru hodinových ručiček. Ale je to Nolan a wykydpedická teoretická kvantová fyzika pro mongololidi, tudíž to prostě jako správný beznázorový idiot musíte opětkovat, abyste mezi všemi těmi artovými hnědopichy nevypadal na těch internetách jako totální čurák, že?! Já jsem ovšem invertovaný, a když mi z hajzlu do prdele náhle skočí hovno, po dvou otravných hodinách reverzního trávení v rozličných odbočkách a zákrutách tlustého a tenkého střeva a po průchodu jícnem a hltanem prostě vyplivnu na talíř úhledně naaranžovanou hromadu žluklého bramborového salátu. ()
Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. ()
Každý, kdo byl někdy fascinován přetáčením videa pozpátku se bude cítit jako doma. Nolan přináší další ze svých mírně odtažitých, ale precizně konstruovaných příběhů. Neuvěřitelné tempo filmu nemá konkurenci a ani prázdné místo, které bych chtěl přeskočit. Fascinuje mě práce s inverzí, hudba, zvukový design (i když v Imaxu přepálený) a konstrukce příběhu. Už po prvním shlédnutí (podle mě) funguje pochopitelně s až křehkým závěrem a vyústěním "přátelské" linie. Jak je vlastně důležité všechno to bondovské okolo? PS: soundtrack sjíždím druhý týden a stále se neohrál Goransson odvedl skvělou práci. ()
Galerie (75)
Zajímavosti (65)
- Kyjevskou národní operu ve filmu ztvárnila tallinnská Linnahall. (efenberger)
- Scéna s nárazem Boeingu do haly byla natočena bez digitálních efektů. Pro tento účel byla pronajata plocha dopravního letiště v Kalifornii (Victorville). Cena pronájmu letiště pro tyto účely byla přes 680 000 amerických dolarů. Šlo o nejvyšší pronájem v historii filmu. Hala, do které letadlo nabourá, nebyla ve skutečnosti v Norsku, ale byla uměle vytvořená na kalifornském letišti jako filmová kulisa. (Van_Stajpen)
- Většina scén se točila s praktickými efekty. Digitální triky sloužily hlavně k vymazání jistících lan. (ČSFD)
Reklama