Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Jarl Kulle, Bibi Andersson, Harriet Andersson, Eva Dahlbeck, Karin Kavli, Gertrud Fridh, Mona Malm, Barbro Hiort af Ornäs, Allan Edwall, Georg Funkquist (více)Obsahy(1)
Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velikým umělecem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém živote tak bude plná pikantních historek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
S lehkou nadsázkou, jako ironický epilog k shlédnutému agonu si znamenám slova Jana Nerudy: „Když vidí kritika vznešenou opravdovou snahu uměleckou, když vidí, jak individualita umělcova sama sebe obětuje, aby uměním znovuzrozena předstoupila před nás co smyslný zjev krásných ideálů – tu slaví kritika svůj svátek. Ostří jejího nože je otupeno, ocel mění se na slonovou kost, která jen mírně uhlazuje, cokoliv se jí ještě nevyrovnáno býti vidí. Poctivě se snažící umělec a poctivá kritika jsou vždy přáteli, takovému umělci nemůže kritika nikdy býti příkra; třeba by vytýkala, činí to beze vší trpkosti, přesvědčena, že slovo její nedojde pohození.“ ()
Každý by chtěl být zanesen do věčné paměti lidstva - od obyčejného sluhy, který nechá životopisce v klidu zaznamenat právě přerušený románek s Mistrovou milenkou, po Mistra samotného, který je jako instrumentalista, na něhož si po letech už nikdo nevzpomene, pro vydání svého životopisu schopen udělat cokoliv - třeba i interpretovat zhůvěřilost jménem "Rybí sen". Jinak mám pocit, že si Bergman tak trochu střílí sám ze sebe - "cenzurovaná" scéna, "nesymbolický" ohňostroj. (657., 12. VII. 2011) ()
No nevím, nevím. Nepřišlo mi to moc povedené. Některé gagy celkem fajn, jiné méně, ať už ale byly dobré či špatné, bylo jich jako šafránu, což je s ohledem na komediální žánr stylizovaný do grotesky, dost velký nedostatek... A zesměšnění pisálků, kteří neumí nic, ale přesto se snaží dělat mnoho, často i to, co neumí opravdu dokonale, je sice slušný nápad, ale způsob, jakým byl prezentován, mi přišel umělý a hlavně nudný. ()
Bergmana ještě nemám zcela v malíčku, mnohé jeho dílo mě ještě čeká, ale tohle jsem od něj vůbec nečekal. Mnohoznačně vyznívající satira u které jsem se hodně smál a uznale se usmíval. Lehce kafkovská zápletka o umělci, kolem nějž se všechno točí, ale vůbec se neobjeví, záměrně přehnané groteskní vsuvky, které přesně plní svůj účel, svým způsobem šílené postavy (nejvíce mě bavil impresário, Isolda a nádherná Adelaide). Na divadelní verzi bych milerád zavítal. ()
Tohle se Bergmanovi moc nepovedlo. To, že natočil komedii mě už nepřekvapuje, už jsem od něj jednu viděl (Ďáblovo oko) a nebyla špatná. Tady se pokusil o crazy komedii a nějak to nedopadlo. Je to sice šílené, ale bohužel to není vtipné, ani zábavné, naštěstí to není ani trapné, ale až na dvě nebo tři scény to je nevtipné. A taky to celkem nudí a na Bergmana je to i docela prázdné. Filmařsky to ale je, u Bergmana klasicky, dobré. Snaha byla a zlé to není, jenže jako komedie to vůbec neobstojí a o ničem jiném tohle nebylo. Bohužel. 2* ()
Galerie (21)
Zajímavosti (1)
- Bergman vzpomínal na premiéru tohoto snímku jako na „přesvědčivé a zcela zasloužené fiasko“. (Rattlehead)
Reklama