Past

Trochu plytký televizní film 1)  má docela dobrý scénář, postavy jsou dobře zahrané a ani vůči režii nic moc nemám. Co se mi nelíbí je, že pohnutý osud paní Štěpničkové v tomto podání mě za srdce nevzal._____ 2)  Pěkný je dobový vzhled herců i hereček a výprava vůbec._____  3)  Zaujali mě skvělá 47letá Zuzana Stivínová (Štěpničková), 34letý Igor Orozovič (vyšetřovatel), k nepoznání upravená 49letá Kristýna Frejová (prokurátorka), 40letý Daniel Bambas (herec Pilát s výčitkami svědomí) i výborný 7letý Adam Vojtek, později 16letý Štěpán Gajdošík (syn Štěpničkové Jirka). (25.05.2023)

Věřím, že doba největší nadvlády komunismu byla pro ty, kteří nechtěli stát v koutě, opravdu obtížná, o tomto období se ale bohužel točí stále taková hromada projektů, že je jimi už trh přesycený a hůř se prodávají náročnějšímu divákovi. Past je ve většině času až moc nuceným obrázkem o nespravedlnosti oné doby a když už chce unylost kompenzovat emocemi, tak je dost poznat, že jsou nucené. Takovým typem televizních filmů u mě ČT neuspěje. (29.02.2020)

Trestuhodně zmařená šance. Takhle se proboha nedělá film, postavy se tam objevovaly způsobem, jak kdyby každý třetí co šel kolem zrovna vešel do příběhu bez kontextu, bez navětvení na jiné postavy. Sled nedovyprávěných scén půosbí opravdu, jak od kdyby scénář psalo mimino v přestávkách mezi kojeníma. Obzvlášť mě to sere, protože casting se povedl a třeba scény s Igorem Orozovičem jsou skvělý, ten kluk je výbornej v divadle a jak vidno tak mu sluší i kamera, Zuzana Stivínová se mě taky velmi líbila, ale bohužel takhle vyprávět silný příběh opravdu nejde. No třeba vyjde pokus číslo dvě, protože osoba Jiřího Štěpničky, to je vysloveně hamletovská tragedie, tak sem s ní, ale pořádně bych prosil. (17.02.2020)

Příběh o (mimo jiné) době plné klišé a patosu, podaný víceméně podobně. Problémem je, že příběh Jiřiny Štěpničkové je všeobecně znám, takže nás toho moc nepřekvapí, pokud sledujeme, ač nemám rád ten termín, musím ho napsat "veřejnoprávní zívačku." Ze závěrečných scén (Barrandov, taxikář) mě nejvíc zaujal Jiří, který se procházel Divadlem na Vinohradech. Dojemné, ale je to málo. (28.04.2020)

Herečka v pasti. Jiřina Štěpničková. Jméno, které dodnes vzbuzuje silné emoce. Tragický osud jedné z nejzářivějších hvězd českého divadla a filmu logicky přitahuje nejen publicisty a badatele, ale i novodobé filmaře. Jak by ne. Ovšem směr, jakým se vydal tým pod vedením režiséra Viktora Polesného příliš nepřekvapí. Možná je to tím, že sedět na dvou židlích (scénář a režie) se nevyplácí, snad je na vině i sporý podklad (Šárka Horáková-Maixnerová)... Buď jak buď, to, co nám tvůrci předložili, až nepochopitelně připomíná zpotvořenou Bohému, seriál, který před časem vzbudil negativní ohlasy napříč společenským spektrem a který se prostřednictvím nejrůznějších mystifikací (rozuměj uměleckých licencí) pokoušel zpřítomnit těžké protektorátní a poválečné časy. Ve filmu o Štěpničkové zaráží především jeho nekonzistentnost – jednotlivé záběry na sebe nenavazují, jsou volným sledem předem předvídaných schémat (útěk, výslechy, soud, vězení, návrat); nevzbuzují tedy téměř žádné pocity, dokonce ani tam, kde si o to příběh vysloveně říká (např. pobyt Štěpničkové ve vězení). Postavy jsou nahodilé, neživotné, mnohé (ty záporné) šustí papírem... V mizerném scénáři se bohužel vytrácí i jinak dobře uchopená role Zuzany Stivínové, která by za jiných okolností byla opravdu vynikající Štěpničkovou. Celkový dojem: zklamání. Horší byla snad už jen Renčova Baarová... a ano, zmiňovaná Bohéma. Tak snad příště bude (opravdu) líp. (16.02.2020)