Tělesné vztahy

Jednou z nesporných schopností Mikea Nicholse je efektní vyobrazení mezilidských vztahů( Who's Afraid of Virginia Woolf?, Working Girl, Closer) a Carnal Knowledge není výjimkou. Režisér se nezaobírá úvodem okolo příběhu a jde rovnou k věci. Postupně rozebírá charaktery a cíle hlavních postav, jejichž projevy znějí autenticky, obzvlášť satirické sekýrování J. Nicholsonem vůči své přítelkyni. Úderný a velmi atraktivní snímek, jehož finální postoje k přátelství, sexuálnímu životu a manželství, mají zaručeně hlavní podíl na divákově nevšedním zážitku. 75% (01.07.2013)

Mám pocit, jako by hrál Jack Nicholson sám sebe, tudíž pro něj nemuselo být tak těžké předvést tak senzační výkon, jakého jsme svědky. Nechci tím ale vůbec jeho herecké umění snižovat, protože především ve výstupech s Ann Margret mrazí a bolí na duši každého trochu jen citlivějšího člověka. Miku Nicholsovi se podařilo natočit velmi zdařilé drama o věčném hledání ideálu lásky, krásy, vnitřního štěstí a harmonie ve vztahu. Existuje ale něco takového nebo jde o "modrého ptáka" ?... (18.08.2017)

Pohodová retro konverzačka o sexuálním životě několika obyčejných lidí ve značně neobyčejné době, která i po letech udivuje hlavně tím (jak už napsal POMO), že charakter lidí se od té doby vlastně nezměnil a za některými frázemi a moudry z úst hlavních hrdinů zaručeně poznáme i sami sebe. Velká škoda, že scénáři postupně trochu dochází dech a v úplném závěru už jsem chtě nechtě několikrát zazíval nudou. A nezabránil mi v tom ani jeden výjimečný herec (Nicholson), ani jeden výjimečně dobře obsazený herec (Garfunkel). No zkrátka jen lehký nadprůměr.. 65% (27.08.2013)

Som prekvapený zo snímku režiséra Mikea Nicholsa,ale nie som prekvapený z tria predchádzajúcich snímkov Hlava 22,Absolvent a Kto sa bojí Virginie Woolfovej? Všetky tri sú skvostné zaujímavé počiny,ktoré majú veľa do seba... Niečo ma fascinuje na Nicholsovej réžii,ktorá vyzerá jednoducho,pritom keď sa začínam sústrediť na úvod,hneď ma dostáva kompozícia obrazov po sebe nasledujúcich ako je to v tomto prípade... V pozadí sú dvaja hlavní mužskí predstavitelia Jack Nicholson,ktorý dokazuje,že je herecký velikán a príležitostný herec Art Garfunkel,ktorý po Hlave 22 opäť spolupracuje s Nicholsom. Rozprávajú sa o jednej babenke,s ktorou sa chystá zoznámiť Sandy(Art),ktorý je nesmelý,ale túži s ňou chodiť. V tom nevidím nič zlé,jeho kamoš Jonathan (Jack) trpí posadnutosťou sexom,neukojený 30-nik,ktorý nikdy nevie s tým prestať,preto sa čochvíľa dostane do nohavičiek Sandyho priateľky Susan(Candice Bergen),ktorá je pekná,sympatická,inteligentná,len chybička krásy tkvie v tom,že s ňou chodia obidvaja,len jeden z nich to nevie... Zložitá dráma s ľudskými vzťahmi,ktoré sa preplietajú do väčšej siete s ďalšími novými,ktoré prichádzajú do ich životov. Dospejú o niečo neskôr,že nemá zmysel spolu chodiť,t.j Jonathan a Susan,povedal by som,že Sandy by si mohol kľudne vziať dobrovoľne život,keď by to zistil... Jonathan obdivuje staršie ženy s veľkými prsiami,a takú si automaticky zaobstará,modelku Bobbie,vynikajúci výkon Ann-Margret,s ktorej sa stáva obeť neukojeného partnera,ktorý z nej robí nafukovaciu Anču,pritom ona by sa chcela vydať.. Snímok je kritický v zobrazení človeka,ktorý trpí chorobou satyriázou,t.j hypersexualita,ktorá výstižne vysvetľuje záverečný monológ jednej ženy,ku ktorej na záver snímku prichádza,ktorá šťavnatými slovami konkretizuje Jonathanovu povahu... Pomerne sa tu vyskytuje veľa nahoty,uštipačných slov,konverzácii...Totálne excelentne spracované je domáci album fotografií,na ktorých sú babenky,s ktorými niečo mal Jonathan s jeho trefnými komentármi,ktoré si prezerajú so Sandym na domácom projektore,tak to je niečo neuveriteľné... V hlave mi utkveli zábery statickej kamery,kde postava nemá šancu odtiaľ zliezť alebo zábery,ktoré nie sú vôbec vidieť,a tak počuť ich zvuky. Až som sa čudoval,čo herci niekedy stvárajú,otvorení v gestách,stykoch,mimikách,narážkach,klasicky takto by som mohol pokojne sám zažiť alebo poznať niekoho,kto má skúsenosti so vzťahmi,ktoré prinášali prievan a málo číreho optimizmu.Mike Nichols už keď pracoval na tomto projekte bol podľa mňa rešpektovaný tvorca so snímkami,čo som spomenul na začiatku,preto začína u mňa vzbudzovať úctu a rešpekt,i keď každý z týchto filmov,čo som videl sprevádza zvláštny pocit z toho,čo sa ponúka vidieť,tá kontroverzia ale nie je zbytočná,či nasilu,je tam potrebná ako aj postavy,ktoré predvádzajú výkony,z ktorých behá nepríjemný mráz po chrbte. Ak muž,či žena prežíva krízu vo vzťahu ,to môže byť inšpirácia ako sa tomu vyhnúť alebo nepríjemné prekvapenie,čo môže nastať... (29.04.2014)

Roztomile starosvětsky cudný film, u něhož si lze nostalgicky povzdychnout nad starými zlatými časy, kdy ještě tento typ filmů nebyl tak protivně přesexualizovaný, vulgární a naturalistický, jako je tomu dnes. Film v mých očích vyzdvihují výborné herecké výkony představitelů hlavních rolí, inteligentní dialogy, a v neposlední řadě i to, že Mike Nichols si film natočil podle vlastního scénáře a sám si ho i produkoval. Naopak mi moc nesedlo vypointování závěru, které mi přišlo ne příliš šťastné. Trošku se mi při sledování vybavil podobný film z téže doby - BOB A CAROL A TED A ALICE od P. Mazurskyho - oba jistě stojí za srovnání, coby zajímavá zpráva své doby. Přesto se však nemohu ubránit dojmu, že to hlavní, co jsem si ze zhlédnutí TĚLESNÝCH VZTAHŮ odnesl, je v první řadě chuť znovu vidět báječný film NA DOTEK, který Mike Nichols natočil po 33 letech po vzniku tomto filmu a který má se svým předchůdcem celou řadu společných rysů. Málo platné, ale Natalie Portman a spol. dává svému staršímu filmovému bratříčkovi podle mě dost na frak, minimálně po stránce zábavnosti - TĚLESNÉ VZTAHY místy sklouzávají do únavné nudy, to vám tedy řeknu. (26.08.2013)