Báječná léta pod psa

Nezažil jsem tu dobu, ale vím o ní hodně z vyprávění a opravdu to tak kdysi chodilo. Kdo nebyl ve straně nebo se neangažoval, ten měl problémy. Přinejmenším nemohli na vysokou školu, v horším případě skončili ve vězení nebo v pracovních táborech... Samotný film se mi líbil a patří k tomu lepšímu porevolučnímu, ale víc jak na 4 hvězdičky to prostě není. 75%. (27.05.2010)

Prý „takoví jsme byli“, jak se zpívá v písničce. No já nevím, možná asociální Viewegh s celou jeho rodinou ano včetně všech těch rádoby disidentů. Pokud vím od reálných účastníků, tak ony se ty historky skutečně odehrály poněkud jinak a někdy i v jiných gardech. Hlavně je to zase celé černobílé - pitomý komunista, ztrpčující všem život, rádoby prostý človíček proti mašinérii, a po sametu v roce 1989 z komunisty převlékač kabátů - kolikrát jsme to viděli, až na to, že už se neřekne, že ti komunisté nalezli do Občanského fóra a posléze ODSky... Prostě taková inťošská pražská vize toho, jak jsme „takoví byli“, a většina republiky na to kouká s otevřenou pusou, protože zažili něco jiného. Ještě že Ježková ukáže malé kozy a že v tom hraje Šafránková. (18.01.2016)

“Ak nám pán inžinier neveríte, tak vám kľudne podpíšem, že Gustáv Husák je starý kokot” :D Poslednú dobu mám “šťastie” na snímky, ktoré sa tematicky zameriavajú na obdobie “režimu”. No a presne tento je jedným z mála, ktorý je poňatý presne tak, ako sa mi to pozdáva. Odľahčený, nijak výnimočný, no aspoň podľa gusta .. (02.12.2021)

Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. (20.10.2007)

Kvído!!! s-s-s-s, koukej..... Otče!, zastrč ten jazyk! Vypadáš značně infantilně.... Báječná "normalizační" léta víc než pod psa.... Krutá, zároveň laskavá (jaký to paradox!) realistická mapa života v normalizačních letech.... Laskavá v tom, že "TA PAKÁRNA" byla snímána s nadhledem, ale.... stejně mě pořád mrazí.... (20.04.2005)