F. L. Věk

Jedno se Československé (socialistické) televizi upřít nedá. Některé seriály jsou opravdu zlato, které nebude ještě dlooouho překonáno. Jiráskovi to neublížilo a reputaci našich tvůrců přidalo. Černobílý materiál je naprosto vhodný. Jen bych dodal, že některé díly končí v docela nečekanou chvíli. Ale to už je chloupek, který snadno zfouknete... (20.04.2003)

„Šest zlatek osmdesát…podívejte se na to, necháme to za sedm, hahá…za těch 20 mi ale dej bílý nitě.“ Kvalitní historický seriál s detailním líčením tehdejší doby (společenských změn), národních nálad a silným důrazem na vlastenectví a nadšení pro češtinu. Když už jsem nakousl jazykovou stránku (a naši květnatou mateřštinu), ocenil bych v některých případech titulky pro německy/latinsky mluvené pasáže (třeba z takové divadelní hry jsem takřka nic neměl), ale to zas vynahrazuje třeba takové nenásilné přecházení mezi roky a plynulé uvádění diváků do konkrétních let/událostí. Technická a vizuální stránka je na úrovni, obzvláště diváka zaujmou kostýmy a hodně výrazná hudba. Samotnou kapitolou jsou postavy a herecké výkony jejich představitelů. Málokterý herec ve své roli zklame, spíš naopak, krom titulního Radoslava Brzobohatého mě nejvíc potěšili/pobavili ve svých úlohách Radovan Lukavský (divadelník) Dana Medřická (dohazovačka), Bohuš Záhorský (konkrétně čtoucí dopis umírajícímu faráři), Jiří Sovák (vynálezce), Josef Somr (kvůli hlášce: „Zas mi dnes nebude chutnat!“), Vladimír Menšík (vychcánek) a Miloš Nedbal (milovník hudby). Za slabší by se dali považovat pouze dětští představitelé F. L. Věka + trend obsazování starších herců do rolí výrazně mladších jedinců (kvůli kvalitě však nutný). A občas by seriál potřeboval v některých pasážích prostříhat (ukázka z opery, průvod, bál atd.), jinak velká spokojenost a solidní 4* navrch. „Ale…co si slibuješ jako vzdělaný člověk od české řeči? Nebo chceš-li od českého divadla, od české poezie?“ – „Že se jednou pozvedne na úroveň, na evropské nivó.“ – „Jednou? A kdy? Nikdy. Nikdy, Františku. Vždycky bude jenom stopu čenichat jako lovecký pes, ale nikdy nemůže být vepředu. Nikdy.“ (07.09.2014)

Kdyby to šlo, dám 3 a půl. Zaokrouhluju nakonec nahoru, výhrad mám ale celkem dost a stejně tak rozhodně nesouhlasim s tim, že to je nejlepší českej seriál evr. Oceňuju ale nádhernou češtinu a skvělýho Brzobohatýho (i Lukavskýho), což mi společně s vlasteneckym a národnostně buditelskym apelem přijde jako nejsilnější stránka a největší hodnota seriálu. Občas to na mě bylo moc stylizovaný a repliky mě dost často bušily do uší, ale scénář obecně byl napsanej dobře (je to samozřejmě zčásti díky Jiráskovi, ale stejně) - např. linie rodiny Butteauových a Tháma je fakt silná. Ale stejně jako např. v Humbertu, tak i tady byly ženský role dobrý zase jen z poloviny (např. přehrávající a afektovaná Márinka, sice krásná, ale s hraním trochu prkenná Paula /Brejchová/, přehnaná a pipinkovská Betyna /Vránová/...), oproti tomu ale stojí skvělá Medřická, Hegerlíková a Bohdalová... A ta ústřední českobratrská písnička, to je prostě čirá nádhera. WTF moments: Zase mě srali ty dětský herci (bohužel v zásadě všichni, ale jasně s mladym Františkem v čele). Dechový nástroje používaný v seriálu jsou očividně po Böhmově reformě (např. představení Figarky), přitom byl rok 1787, tedy doba, kdy Böhm ještě ani nebyl na světě... Možná maličkost, ale režisér Filipova formátu by to vědět měl; řek by mu to každej muzikant, se kterym by to řešil. Scény s hraním na hudební nástroje obecně nepůsoběj vůbec věrohodně; chápu, že herci nemůžou bej muzikanti, ale tady je to vidět fakt hodně, zvlášť, když hraní na nějaký nástroje je dost zásadní složkou seriálu. (26.08.2015)

Viděno z dnešního pohledu vůbec nechápu, jak se české televizi podařilo natočit něco takového a to ještě ve velmi pohnuté době, kdy vlastenectví nebylo bráno jako přednost. Při televizní premiéře jsem nevěřícně zírala na tento koncert naší herecké špičky, který doplňovala skvostná výprava a skvělá hudba. I teď po 40 letech od natočení tohoto seriálu na mne stejně jako kdysi z jeho klidu a harmonie dýchlo kouzlo starých časů. Tak si tu sedím a nechávám kolem sebe zvolna plynout příběh, v němž skupinka českých vlastenců kdysi dávno bojovala za národní cíle. Můj upřímný obdiv patří Františku Filipovi, který tak bravurním způsobem dokázal dostat na filmový pás obsáhlý román Aloise Jiráska. Myslím, že v naší seriálové produkci nemá konkurenci i když musím dodat, že pan Kramerius, pan Thám i pan Věk by se divili, jak dneska dáváme tomu „češtinovi“ zabrat. (26.07.2011)

Boardwalk Empire, Mad Men a další dramatické seriály zasazené do různých etap historie sklízí Zlaté Glóby. A když člověk sleduje perly, které stvořil František Filip, od Sňatků z rozumu, přes F. L. Věka, Byl jednou jeden dům až po Cirkus Humberto, může se jen spokojeně usmívat s vědomím, že jedny z nejlepších historických seriálů vůbec vznikly i na českém území a mohly by o tyto ceny hrdě bojovat také. František Filip byl skutečným titánem české seriálové tvorby, jeho vrstevnatá díla vynikají ohromným přesahem, který diváci stále rozpoznají, a neuvěřitelně silnou atmosférou. F. L. Věk mimo jiné vyniká též promakanou psychologií postav, kdy jediné slovo nebo gesto nepřijde nazmar, a každý jako by vedl dialog s druhým jako zároveň sám se sebou. Často to připomíná až dialektické cvičení, kdy má ale každý ze zúčastněných vlastní logiku, které se drží a která vyplývá za všech těch sociálních faktorů, kterých je na každém kroku přehršel - narazíme tak na vzdělaného, ale omezeného sedláka, nevzdělaného, ale vnímavého sedláka, vlasteneckého a vzdělaného sedláka, ... (a to jsem ještě nevyjmenoval ani všechny sedláky!). F. L. Věk je na seriálové poměry skutečně nebývale epický, neboť na výpravě se měrou vrchovatou podílejí snad všechny složky díla, jako například fenomenální hudba s nezapomenutelným ústředním motivem. Nevadí a nejde o to, že F. L. Věk je značně zidealizovaný; je totiž skvělé, že nabízí netradičně detailní až puntičkářský a zároveň velmi osobitý pohled na jednu etapu české historie, kterou vypráví po svém (a po "jiráskovsku"), a to "po svém" myslím i formálně, poněvadž černá a bílá prohlubuje dramatičnost mnoha pamětihodných momentů (režisér uměl skvěle pracovat například se světlem a stínem). No dobře, dobře, už končím... (11.03.2014)