Slzy slunce

Slzy slunce se nesou tiše a nezřetelně jako mlžný opar vaší myslí, těžko se soustředit na víc než na zelenou barvu džungle a Willisův drsňácký pohled. Hodinu a půl, kterou musí vaše vznešené pozadí zatékat do polstrování obřích sedaček a pachuť popcornu testovat odolnost vašich chuťových pohárků, neposouvá Antoine Fuqua svůj domnělý příběh odnikud nikam, pachtí se v louži nicotnosti a tápe po výhonku který by ho zachránil před drtivým pádem z útesu. Chtyí ho až poslední půlhodinu, kdy žánrová transformace dostává nádech žíznivého gorefestu a olověného berserku a divák dostává alespoň malou porci správného Bruce, kterého přišel do multiplexu navšívit. Je ale plně uspokojen? Nemám ten pocit. Uncle Sam calls you! US Army needs you! And Bruce will kick you... (09.05.2003)

Ještě mnohem horší než jsem čekal. I pokud pominu ideologickou stránku o hrdinných amerických vojácích hrdinně zachraňujících hrdinné americké civilisty, tak ani jako akční film to nestojí za nic. Ta jediná akční scéna v závěru vypadá mnohem laciněji, než kolik asi stála, a ve zbytku filmu má diváckou zábavu obstarávat patrně jen bezvýrazný ksicht Bruce Willise, což je ale proklatě málo! (15.10.2003)

Vlastně ani nevím, proč jsem byl na tenhle kousek kdysi docela naštvaný. Napodruhé bylo leccos jinak, ač.. Mám sice rád Bruce Willise, který je bezesporu největším kladem celého filmu, ale jinak se před námi odehrává jen rutinně odvedená práce tolikrát viděného. Nevím proč, protože když vypustíme prostinký děj (včetně polopatických dialogů) o neuposlechnutí jednoho rozkazu (a projevu zkoušky charakteru v ryzím americkém kabátě), tak vše relativně obstojně fungovalo – atraktivní prostředí nigerijského deštného pralesa, řemeslně zvládnuté akční sekvence, drsní hoši záchranné jednotky – a válečná agitka plná halasných humanistických gest nakonec není až tak laciná!! Jenže Fuqua není Oliver Stone, příběh je schematický, napětí hodně schází. Prostor dostává jen poručík Willis, robustní a málomluvný, který pronáší zatraceně pravdivou větu („Bůh už Afriku opustil“) a doktorka Monicy Bellucci, které vyděšený výraz sluší i přesto, že takřka nemá co hrát!! Ostatní jsou jen figurkami v nedotaženém válečném thrilleru, ale pojďme znovu na začátek komentáře: možná je to paradoxní, ale rád jsem se k němu vrátil. (19.04.2006)

Velmi dobře natočené válečné, chvilkam dokonce psychologické drama, kterému ale nejvíce ublížil děravý scénář. Obsazení je dobré, Willis do své role sedí. Zimmerova hudba je sice nijak překvapivá, nicméně dobrá. Nejvíce mi vadil standartní americký patos. Vždyt plno válečných filmů ukázalo, že se ho dá v klidu vyvarovat. Tak proč toto? Prostě Američani to tak maj rádi a mě to kazí výsledný dojem z filmu. První půle zase není až tak nudná jak se traduje, minimálně zaujme chvilkama velká brutalita filmu. A vychvalovaná druhá půlka? Když přijde na řadu akce a přestanou se plácat blbosti, je najednou na co koukat a člověk nemá čas řešit, jestli tenhle rozhovor, či tenhle tahá za uši nebo ne. (16.04.2003)

Příliš jednoduché, ploché a v druhé polovině i těžko uvěřitelné, nicméně Fuqua ví kdy je limit patosu vyčerpán a drží naštěstí drsné vojáky na uzdě a nehraje histerické divadlo o nápravě srdcí a touze pomoct nevinným za cenu vlastního života - jde to věru i bez divadla. Škoda tak nevěrohodně konstruované akční scény na konci. Ocenit se dá tak kromě výborného Willise i čistka vesnice a především pak vykreslení vojenské jednotky - jejich komunikace, chování, jednání. Jako v jednom z mála filmů s válečnou tématikou je právě zde na tyto atributy dán velký důraz a celé to vypadá maximálně realisticky. (26.10.2003)