Umučení Krista

Čím může být člověku přínosné sledování postupného umírání Ježíše Nazaretského? Křesťané možná zpytují své svědomí a po dlouhé době zajdou do kostela. Ti více oddaní získají inspiraci, kterak ukojit své masochistické choutky. A my ostatní – zarytí bezvěrci? Ano, právě nám patří ten hrdelní rouhačský smích kdesi v pozadí. Můžete namítnou, že jako ateista nemám na podobný film nárok koukat, ale ono mě to zajímá a rád bych se dozvěděl víc, samozřejmě s jistým nezaujatým nadhledem. Opustíme-li tedy od duchovní, resp. příběhové roviny filmu, co nám na holém, zbičovaném torzu zůstane? Nejdřív asi 45 minut pěkné režisérské práce, která vás díky své přizpůsobenosti potřebám Hollywoodu bude bavit bez ohledu na víru. No a pak nastává svátek všech sadomasochistů. Biče se ve zpomalených záběrech zarývají hluboko do masa, kůže je za pečlivé spolupráce maskérů a zvukařů postupně odstraňována z těla a krev stříká a stříká a stříká... . Když na mučeném těle dojde kůže k rozdrásání, nastává čas pro ostré hřeby a trhání svalů. Jako perličku na závěr si můžete dopřát vyklované oči a malou krvavou spršku. Netvrdím, že mě násilí nechalo chladným, akorát se vyžívám v jiném druhu zábavy, než ve sledování snuff filmů (co takhle název„Golgotská jatka bičem a hřeby“). Kdoví, třeba se umírání slavných osob dostane do správné módní vlny a zanedlouho se dočkáme filmu o posledních hodinách třeba Arthura Rimbauda, jemuž v důsledku vředové choroby museli amputovat nohu, aby následně skonal na tyfus. To by byl panečku trhák (zkuste si v hlavní roli představit Leonarda DiCapria)! I když reklamní kampaň Krista těžko kdy nějaká agentura překoná. 70% Zajímavé komentáře: Tetsuo, kiddo, ScreamJay, ripo, MIMIC, mm13, curunir, d-fens, E=mc2, Baudelaire, Belcarnen, Johny (15.04.2006)

Přliš mnoho krve? Ano, snad. Ale o to nejde. Jde o to, že to na mne celé působilo snahou šokovat, namísto zobrazit co nejrealističtěji fakta. Násilné scény i křížová cesta se daly zkrátit na míru únosnou běžnému divákovi a celý film tak nemusel přesáhnout délku 100 minut. Pak by možná jeho vyznění bylo větší, dopad výraznější a hodnocení z mé strany příznivější. Ale na tom má asi svůj podíl i skutečnost, že jsem ateista... Za vyzdvižení stojí ale hudební složka - ta je impozantní. (26.09.2004)

Velice drsné podání posledních 12 hodin života Ježíše. Některé scény byly nechutné a musel jsem i odvracet zrak od monitoru (to se mi u žádného jiného filmu nestalo).S hodnocením jsem na váškách, ale na tři to bylo. V životě bych neřekl, že tohohle se ujme zrovna Mel Gibson, ale zvládl to poměrně dobře. Ještě bych vyzdvihl výkon James Caviezela, který zahrál Ježíše parádně. (09.12.2007)

Tenhle film se mi těžko hodnotí a to i po druhém zhlédnutí. Kdybych měl hodnotit pouze tu větší část filmu, která předchází cestě na Golgotu, bylo by to 5* jako vyšitých. Znamenitě zahraný Pilát, Herodes je i přes malý prostor přímo lahůdkovou postavou a Mattia Sbragia je jako rezolutní Kaifáš velmi přesvědčivý. Společné scény Piláta s Ježíšem jsem si z opravdu vychutnával. Tolik kritizované flashbacky jsou působivé a zejména ten s Marií a Ježíšem u stolu je opravdu nádherný a plný citu. Jenže počínaje cestou na Golgotu pro mně Gibsonův film ztrácí na působivosti. Gibson udělal z Krista bytost, která NADLIDSKÝM překonáním všech nesmírných útrap působí nevěrohodně. Řekl bych, že méně je někdy více, že pár šlynců na kůži působí bolestněji a opravdověji, než na hadry rozsekané a krví zalité NĚCO, co dříve dříve připomínalo lidské tělo. Kristovo utrpení tak úplně ztratilo lidský rozměr. Dále scéna, kdy havran vyklove jednomu ze spoluukřižovaných lotrů oko, nemá žádnou oporu v evangeliích a silně zavání samoúčelností. Přesto filmu nemohu nepřiznat jistou dávku působivosti, znásobenou i návštěvou kina, kde všichni seděli do konce titulků, což jsem už dlouho nezažil. A dodatečně uznávám, že má původní výtka směrem k nulovému myšlenkovému obsahu, který nesahá Scorsesemu "Poslední pokušení Krista" ani po kotníky je možná trochu od věci. Ten film NEMÁ nic vysvětlovat, polopaticky představovat postavy, aby to průměrní diváci chápali. Asi nejvýstižněji to napsal renomovaný Roger Ebert: "Tohle není kázání či homilie, ale vizualizace ústřední události křesťanského náboženství. BERTE NEBO NECHTE BÝT." Otázkou zůstává, je takový film potřeba? Gibsonova umělecká výpověď se ideálně strefila do doby, kdy díky permanentní hrozbě terorismu je svět vystaven střetu civilizací, střetu náboženských principů a obrovský úspěch filmu ve Státech lze přičíst i potřebě ideologického útočiště. A historie se opakuje v cyklech. Střety mezi abrahamovými náboženstvími - judaismem, křesťanstvím a islámem - mají a budou mít i nadále na svědomí spoustu krve a utrpení. A není to ani tak problém samotného náboženství, jako spíše živočišného druhu jménem HOMO SAPIENS STUPIDUS, který má v sobě zakódovanou potřebu boje a krutosti. V několika scénách Gibsonova filmu je to velice zřetelné. To mu budiž přičteno ke cti. (17.04.2004)