Věčný svit neposkvrněné mysli

Päť hviezdičiek, ale skôr 95%. Vizuálne výborné, isto. Herecky takisto. Zaujímavý námet a scenár na aký sme u Kaufmana zvyknutí. Celé je to ale veľmi chladné ( i keď to asi tak má pôsobiť) preto ten film nemá to "niečo" čo oddeľuje 100 % filmy od tých päťhviezdičkových. Jednoznačne ale vrelo doporučujem aj preto, že je to film pri ktorom musíte ponamáhať šedú kôru mozgovú a to nie je v období Osád a Kráľov Artušov málo....... (11.10.2004)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Důvod toho, proč jsem se dal na prznění zvířat a semišových gaučů, je více než prostý. Zaujmout druhé pohlaví natolik, aby si mého ptáka dobrovolně strčilo do úst, je pro mě disciplína prakticky nesplnitelná, anžto jsem objekt esteticky nevhodný k souloži, s mnoha charakterovými vadami a psychickými poruchami, co je agresivní, fetuje, kouří, pije, kouří pyje a každou ženu, která o něj zavadí pohledem, má chuť unést, znásilnit, případně unést a znásilnit. Nehledě na to, že moje genitálie dosahují velikosti buráku a v ústech by mohly spíše působit jako dentální nit. Proto mne udivuje, že filmy o lásce mezi mužem a ženou, ty já můžu a není vzácností, když u nich nabulím kýble slaný vody. Džim Kery, který zrovna nehraje vypaštěného průzkumníka kravých análů, mi sedl jako jehla do žíly a Kejtý a její kejty jsem si mimo roli buržoazní pračky na čuráky užíval taktéž skvěle. Láska je svině a ženský jakbysmet. Otevřete se jim, zamilujete se do nich, darujete jim všechny své city a ony vám pak na oplátku vypárají srdce z těla rezavým srpem a po fazolovým maratónu vám do něj naserou tak, že nepomůžou ani hektolitry osvěžovačů. A když už ležíte na zemi, krvácíte rudé slzy, utápíte se v dušidrásajícím zoufalství a čiré beznaději, ona přijde a sebere vám mikrovlnku a toustovač! Pak už asi nic jinýho, než výmaz mozku nezbývá, a to ať už moderní technikou, nebo revolverem. S chutí do toho, pánové. (16.12.2013)

Nejneobvyklejší romantický film co jsem zatím viděl. Chytrý, inteligentně natočený, ale chvílemi dost matoucí a ne úplně sympatický (v rámci romantických kolejí). Od romantické komedie přece jen očekávám trochu více osobního přístupu a možnosti proniknout celku pod kůži, což se tady díky zběsilému tempu a zamotanosti scénáře nestalo. Film je to poměrně chladný, odtažitý a svým způsobem i dost nesympatický (ve vztahu k divákovi). Nicméně pointa a celá konstrukce příběhu je pojata velice originálně. Pro fanoušky klasicky laděných, konzervativních romanťáků to rozhodně plný počet a film roku nebude ani náhodou. (12.09.2008)

Jedna prostá sci-fi myšlenka (člověku lze vymazat paměť) a hodinová pouť napříč její realizací - přesto se Věčnému svitu podařilo takto úzké téma rozvinout do impozantního fikčního světa, který dokáže popřemýšlet o vztazích, decentně přednést emoce, okořenit je humorem a hlavně působit lidsky - přeměnit obyčejné lidi na zajímavé a najít v jejich všedních situacích jiskru i nepostradatelnost pro život. Věčný svit snad ani není sci-fi, on prostřednictvím nereálného tematizuje reálné a ukazuje, jak pěkné může být... To vše rozvedené ve výborném scénáři s excelentními herci a není co řešit... 9/10 (26.08.2010)