Krajina ve stínu

Když už Slámu napadlo, že dějové skoky budou v rámci let, tak by bylo dobré, aby jednotlivé scény neobsahovaly pouze mlácení prázdné slámy, nebo rovnou festivalové mlčení. Není šance poznat jedinou postavu a jejich záměry jsou také záhadou. Dolovat emoce jen černobílou kamerou je ubohost. Možná jde o ožehavé téma našich dějin, ale jeho jalové zpracování si respekt nezaslouží. (21.01.2021)

Velký omyl. Film, ve kterém chybí kontinuita i silné epizody. Postavy nejsou dost jasně definované, aby fungovaly jako typy (byť statičnost jim rozhodně nechybí), ale nemají ani rozměr, aby působily životně. I proto nemůže být člověku líto, když si tyhle špatně vyprofilované postavy navzájem ubližují. Na dějinnou reflexi tomu chybí jakýkoliv kontext. Historie tu nepřesáhne nuance úvodního odstavce v učebnici pro pátou třídu a člověk jen tápe, proč si tvůrci mysleli, že tohle polopatické přežvýkání stereotypů bylo nutné vyprodukovat. Chtěl tohle někdo? Je tu nějaká společenská poptávka? Jaká mohla být autorská motivace? (31.08.2020)

Poselství, že kombinace zrůdné ideologie a „zasrané doby“ obnažuje lidské charaktery až na kost v neoznačeném hrobě, je neprůstřelné, ale pro intenzivnější dotek autenticity bych potřeboval víc než jen pobíhaní hejna hus napříč záběrem. Chtělo to trošku být jako Haneke, ale výsledkem je Urousaná pentle, která si moc neví rady s návazností a postavami. Taclík tu svou evidentně uchopil jako odkaz na armádní role Víti Jandáka.. (10.05.2022)

A kdo se o to prosil? Beru, že divokému pohraničnímu odsunu po druhé světové válce se filmaři dosud moc nevěnovali, přesto tenhle dějinný vývoj, kdy vesnička (která dobově vypadá velmi dobře) několikrát změní státní příslušnost, nestrhne. Troufám si tvrdit, že je to proto, že Bohdan Sláma tápal s pevně daným scénářem a množstvím postav. I když paradoxně onen daný scénář se jaksi jen náhodně děje. Výsledek totiž obsahuje nespočet scén, ve kterých probíhá něco nezajímavého, někdo něco plácne, jiný něco udělá, ale divákovi je to šumák. A o nějaké emocionální stránce ani nemluvím. Silné epizody chybí. Navíc jsem netušil, proč se některá postava najednou chová tak, jak se chová. O tom, že bychom se hlouběji ponořil do jejich motivací, si můžeme nechat tak akorát zdát. Sláma vyvolává vzpomínky na nedávné drama Nabarvené ptáče (které bylo ovšem audiovizuálně někde úplně jinde), které rovněž zkoumalo (pokřivené) lidské charaktery. Jenže Slámovy postavy působí hrozně neživotně, chovají se a mluví divně a divákovi je tak jedno, zda ten nebo tamten chytne kulku. Od režiséra, který vztahy umí a který dlouhodobě v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým, je to s podivem. Přitom Slámova skromná dramata o plápolající naději, jako je Štěstí nebo Venkovský učitel mám moc rád. (15.12.2020)

Můj bezprostřední dojem byl takový, že to celé muselo dát spoustu práce. Přitom taková blbost! Nepopírám, že námět je velmi zajímavý a pod lepším vedením se silnější autorskou vizí to mohlo dopadnout podstatně lépe. Hlavní problém vidím v tom, že všechny postavy působí dokonale ploše a jednorozměrně. Ony to ve skutečnosti nejsou ani plnohodnotné postavy, spíš pouze jakési typy. Bohdan Sláma tentokrát naprosto exceluje v disciplíně "Jak natočit potenciálně silné a zajímavé téma naprosto nezajímavým způsobem". Když takovýto materiál nevyvolá v člověku jedinou emoci (pominu-li výsměch a opovržení, ovšem ne ve vztahu k ději či "postavám"), pak je asi něco vážně špatně. Tvorba Bohdana Slámy bohužel čím dál tím víc připomíná umírající (spíš už mrtvé) zvíře, které ani zde přirozeně nemůže chybět. [35%] (03.08.2022)