Bony a klid

První polovinu filmu jsem šílel, hlavně z formy a posouval čas, aby utrpení skončilo. Druhá půle výsledný dojem nakonec zlepšila. Určitě zajímavé a pravdivé téma z pera Víta Olmera a Radka Johna a kvalitní herecký výkony, především J. Potměšila a R. Skamene, neskutečně sráží pitomé opakování písničky Relax, z níž mi opravdu bylo už fyzicky špatně. Jednou, dvakrát by se v tom filmu strávit dala, ale její omílání při sebemenší příležitosti už je neskutečně otravné. Z toho důvodu nemohu dát více než tři hvězdičky, i kdybych se sebevíc přemlouval. (07.07.2013)

Že by ten film byl nějakej zázrak, to teda fakt neni. Ale koukal jsem na to s člověkem, kterej se v 80. letech v tomhle prostředí pohyboval a ten mi k tomu řikal různý historky, jak to tenkrát probíhalo a film měl takhle úplně jinej náboj. Já jsem tuhle dobu zažil pouze jako malej fakan, takže si tak akorát pamatuju, jak jsme v Tuzexu na Pankráci tenkrát chodili čumět na hračky. Jinak jestli nějakej českej film dosáhnul kultovní status, tak rozhodně Bony a klid. Má to neskutečnou atmosféru těch pozdních 80. let a k tomu super muziku od Frankie goes to Hollywood. (28.08.2011)

Nejlepší soundtrack v dějinách české kinematografie. :-) A také životní role (ne)herce Romana Skamene, takže klídek, vy hateři, jenž tu sypete odpady. Bony a klid si je nezaslouží, ať už jste ho viděli za "socíku" nebo teď - v době, kdy se zdá, že ztratil na aktuálnosti, tím pádem může přijít dnešním divákům směšný, nenechte se ale odradit, kšeftařům kvete pšenka v každé době, takže Bony a klid asi nebude, bohužel, neaktuální v žádné době. 70% (20.05.2013)

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)

"Bony a klid" je snad nejtypičtější film 80. let. Dýza, Frankie goes to Hollywood, mrkváče, Tuzex a samozřejmě bony. Hybnou silou filmu je bezpochyby skvělý scénář Radka Johna. Nemá žádná hluchá místa, pořád se něco děje a na těch 90 minut spolehlivě zabaví. Hercům rovněž nejde co vytknout. Honza Potměšil byl v roli naivního Martina přesvědčivý, Josef Nedorost je ten správný vekslácký typ, Tomáš Hanák má skvělé hlášky a Roman Skamene je prostě Roman Skamene. Vít Olmer v této době ještě uměl točit a rozřesená kamera Oty Kopřivy filmu sluší. Výtku bych měl pouze k častému využívání stejných písní i do scén, kam se jaksi nehodí. "Bony a klid" by se dal zařadit do oblíbeného osmdesátkového subžánru Filmy o mladých a pro mladé. Ovšem oproti Soukupovým filmům nabízí syrový a nepřibarvený obraz druhé poloviny osmdesátých let. 80%. (23.05.2008)