Volání divočiny

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes? 1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška. (18.02.2023)

Jee, to je tak nunu. 3 mala rozdovadena lvicata a nejmensi Elsa, se kterou si hrajeme v prubehu celeho filmu. Cutenesss faktor 100%. Ale zaroven je to pekny film v Africke prirode a ke vsemu podle skutecne udalosti. John Barry za song "Born Free" i za hudbu dostal Oscara a uz se pekne trenoval na dalsi Oscarove zne ve Vzpomnikach na Afriku, tohle tema je pro nej ocividne vyvolene, proti Born Free jsou ale nudne Vzpominky na Afriku hadr. 8/10 (07.06.2012)

V mých filmových znalostech zela obrovská díra, protože jsem se ještě nesetkala se zfilmovanou Elsou. A jsem velice ráda, že si pomyslně můžu tuto klasiku na svém diváckém seznamu odškrtnout. Volání divočiny je krásný film. Svým způsobem jednoduchý, ale plný lásky, něhy, radosti a strachu. Málokdo se na konci za znění songu Born free ubrání alespoň lehkému dojetí. V dnešní přetechnizované době působí takový život v divočině a mazlení se se lvy jako balzám na bolavou uspěchanou duši. Z filmu čiší úcta k přírodě a toho bychom se měli držet. (20.09.2018)

Já až do dneška absolutně netušil, že Příběhy lvice Elsy jsou zfilmovaný, když jsem se to dověděl, okamžitě se mě vybavilo, kolik času jsem probděl po večerech u této knížky. A hned jsem si říkal, podaří se filmařům ten nejnáročnější a klíčový úsek celýho příběhu , začleňování Elsy do divoké přírody podat tak silně a emotivně jako paní Adamson do své přenádherné knížce ? A co konec ? Budu u něj brečet jako malej Jarda, stejně jako u poslední stránky Elsina příběhu ? Nebudu napínat, bylo to tam všechno, včetně těch závěrečných slz. Nevím jak se filmařům podařilo natočit všechny ty "zvířecí" scény, zejména ty lví, ale jedno vím jistě. Tenhle film natočili lidé, kteří milovali přírodu, měli respekt ke všemu živému a do své filmářské práce dali celé svoje srdce. Volání divočiny budu ve svým nitru slyšet ještě dlouho, je to totiž krásné a dojemné volání po volnosti. (28.03.2010)

"A je svoboda tak důležitá?" Jako malá jsem ten film milovala, teď ho viděla s odstupem tak 10 let a funguje pořád stejně silně. Akorát jsem u něj tentokrát víc brečela. Příběh manželů Adamsových a lvice Elsy, která se svobodná narodila a jako svobodná také žila, má prostě sílu splašeného stáda slonů. A nemalý podíl na tom má také skvělá hudba, která celou atmosféru ještě umocňuje. Po shlédnutí jsem zpětně hledala rok výroby filmu a překvapilo mě, že spadá až do 60.let, ale jen to podtvrzuje nestárnoucí nadčasovost a kvalitu snímku. Scény se zvířaty jsou perfektní, jak toho filmaři docílili ať zůstane tajemstvím africké divočiny...born free as free as the wind blows... (01.04.2011)