Volání divočiny

Fotbal, Brexit, Silvestr a další mezinárodní události světového významu jsou mi šumafuk, ale co mi vadí, je, když Euro-rouro-kňouro místo podstatných věcí řeší třeba přemnožení mývalů a brojí proti bezbranným medvídkům. O lvici Else jsem četla někdy ve 2. třídě a sama jsem jednu chovala. Jmenovala se Nancy, měřila asi 5 cm v kohoutku, několikrát denně jsem jí měnila vodu a kradla pro ni salám z ledničky. Byla gumová, tak moc nevyrostla, a živou jsem nedostala ani pod stromeček. Každopádně skutečná Elsa je důkazem, že nejen lidi, ale i zvířata můžou žít věčně. A někdy i déle. (30.06.2016)

Ačkoliv by šel komentář k tomuto skvostu vystihnout jedním, dvěma superlativními slovy, nemohu nevzpomenout na dětské dojetí, když jsem Volání divočiny jako malý kluk viděl poprvé. Polykal jsem slzy tenkrát, pak ještě mnohokrát a dojetí se neubráním ani dnes.. Film je po všech stránkách dokonalý, nemá jediné slabé místo - od překrásných záběrů africké krajiny, přes neskutečně silný příběh, úžasnou kameru střih, režii i herecké výkony představitelů manželů Adamsonových. (asi každý neví, že Joy A. pocházela z Opavy) Hudba Johna Barryho - strhující Born Free dává filmu další rozměr a definitivně ho posílá mezi klenoty světové kinematografie. . I já jsem polidštil jednu Elsu, která mi právě leží u nohou. Jmenuje se Fatima a má svoji postel. :-) Téma návratu do přírody je hluboké a choulostivé.. O to křečovitěji a trapněji působí snaha lidstva o návrat a přiblížení k přírodě. Nakupují houfně outdoorové oblečení, pokud možno od Bushmana, směšné klobouky od Vietnamců, půjčují si kánoe, nasedají do naleštěných bouráků a jsou "šťastni a spokojeni" Absence sprchy a postele je však záhy zažene zpět do svých přepychově a sterilně vybavených bytů. Já jsem naopak šťastný, že jsem se přírodě nikdy nevzdálil, umím v ní žít a i když v ní nejsem denně, nikdy jsem z ní vlastně neodešel.. (05.07.2011)

Neobyčejně citlivé a empatické vyprávění o neobyčejně oddaném a láskyplném přátelství mezi tou největší africkou kočkovitou šelmou a člověkem. Historka jako z říše pohádek ale vychází ze skutečného "Příběhu lvice Elsy", sepsaného v knížce Joy Adamsonové. Kromě jiného se jedná o vůbec první film, který jsem jako dítě viděla v kině. Jeho jediným a prakticky neodstranitelným nedostatkem zůstává nemožnost zobrazit tu pravou, nefalšovanou a naprosto bezprostřední radost, kterou zvířátka obvykle projevují při návratů svých lidských pánů - pokud k nim mají kladný vztah. Sebelíp vycvičené a sebevíc přátelské zvířátko nedokáže hrát své city ... 4,5* ... A kvůli osobnímu vztahu ke lvici Else - a taky kvůli oslavě svobody a volnosti tentokrát přihazuju na misku vah plný počet hvězd. (19.09.2011)

Hneď na prvý pohľad veľmi naivné a gýčovité, ale to mi vôbec nevadilo. Napriek tomu som ochotne podľahol citovému vydieraniu, nechal sa dojímať slzopudnými scénami. Ten film jednoducho v sebe má neopakovateľné kúzlo, ktoré diváka opantá. Silne k tomu prispieva sladká titulná melódia od Johna Barryho. (13.08.2021)

tento film jsem viděl kdysi v dětství a když byly ty Vánoce, tak jsem si ho chtěl připomenout. I po těch letech se mi stále líbil a má své kouzlo a tak tento nenáročný rodinný snímek asi nikdy nezestárne. Pro milovníky přírody je to to pravé odpočinkové. které dává naději těm, co se snaží o něco dobrého. Je poctivě natočený a navíc si vážím práce se zvířaty a tady to muselo být hodně náročné, proto dávám své 4*. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (25.12.2013)