Tankový prapor

Zajímavé, že záhy po revoluci vznikly po sobě rovnou dva   úspěšně filmy podle knižní předlohy odlehčeně pojednávající o službě v československé lidové  armádě v 50.letech . včetně několik stejných prvků (pasáž s lidovou osvětou.)   Spojujícím prvkem je taky Miroslav Donutil.  Z podobných Baronů jsem jsem měl lepší pocit (co teprve z vážněji pojaté Tiché bolesti.)  Knižní předlohu neznám, takže nevím, jak moc byla vlastně doopravdy zploštěna, ale hlavní postava Smiřického mi přišla taková nevýrazná, stejně jako vyprávění jeho osobního milostného  příběhu  (často formou různých rychlých flashbacků) a výkon Lukaše Vaculíka.    Ani jiné scény se samotnými vojáky mě zrovna nebraly,  stejně jako celá ta ušmudlaná stylizace a v některých momentech naprosto nevhodná hudba.  Stejně jako v Baronech zde ale dobře funguje zesměšnění všech těch kapitánů, poručíků atd., jejich frází a hlášek, z nichž některé jsou vážně povedené (abyste se neučil navazovat spojení ještě rok navíc. V ženě dnes vidíme především, co? Především soudruha, soudruzi) a v podstatě především za ty a Donutilovo legendární ,, Cože?" je ta třetí hvězda. (13.04.2022)

Ojedinělý přesnější výstřel tankisty Olmera a spolu s Bony a Klid asi jediný autorův film, s kterým se mi podařilo částečně "navazat spojeni" - ostatní jeho díla mají pro kinematografii stejný přínos jako předčasná ejakulace Vaculíka pro kvalitní sex. I když přiznejme si, že bez Donutila by to celé možná bylo jen jako rezavý sovětský tank po 136 ofenzívách.. (05.04.2009)

Přenechme slovo majoru Borovičkovi...."Soudruzi, to, co ste tu dnes předvedli, nebyl útok tankového praporu, ale parodie! To... to byl svinčík... zmatek nad zmatek! Soudruzi! Ukazuje se, že po dobu vaší prezenční služby jste se nic nenaučili! Ukazuje se, že dva roky výcviku nestačí! Jsou mezi námi soudruzi, kteří jsou tu už dva a půl roku, a řeklo by se, delší výcvik, se projeví lepšími výkony! Ale co se projevuje soudruzi!? Jedině to soudruzi, že někteří soudruzi švejkují! Zrazují důvěru, kterou v naši armádu klade náš pracující lid! Ale s takovými soudruhy se soudruzi vypořádáme! Ať si nemyslí, že se o nich neví! Ať si nemyslí, že náš pracující lid nechá, aby mu podkopávali to, co svou prací vybudoval! To ne, soudruzi!" 65% (16.08.2016)

Niektoré scénky legendárne, no to bolo ale kriku. Našťastie som to na svojej koži zažiť nemusel, ale mať veliteľov predbiehajúcich sa v tom, komu praskne žilka prvému, to by bolo na smiech. Taký Jarko Naď s modrou knižkou by sa ako exminister obrany asi nesmial, ten bol vždy potento až za ušami. Tankový prápor zapadá medzi čiernych barónov obsadením i štýlom a tak sa niektoré situácie vo filmoch môžu aj mýliť. No a keďže scenár bol napísaný za 14 dní, tak to je jednoznačný dôkaz o tom, že vtipy i zelených mozgoch idú tak akosi prirodzene. (24.06.2023)

Já tenhle film nenávidím. Viděl jsem ho párkrát v dětství v televizi a přišel mi vždy neskutečně stupidní. Dnes ho shledávám dokonce nesnesitelně ubohý - nově jsem ho zhlédl bezprostředně po dočtení stejnojmenné Škvoreckého předlohy, a byla to hodně tristní podívaná. TANKOVÝ PRAPOR je žalostné defilé příšerných hereckých výkonů, odfláklého scénáře a čerstvého porevolučního nadšení, s nímž se tvůrci po hlavě vrhli na vše, co bylo do té doby nemyslitelné. Po této stránce je tento film symptomatickou ilustrací toho, jak hluboko v následujících letech měla česká kinematografie klesnout. Neschopnost vyprávět příběh, roztříštěnost děje do autonomních scének, herecká, režijní i scenáristická fušeřina hraničící s diletantstvím, nuda, vulgárnost a protivná přemíra sexu... všechny tyto neblahé atributy nepodařených českých filmů 90. let zde najdeme a Olmer jim s pionýrskou razancí vyšlapal neomylně cestu. Kdo ale mohl tehdy tušit, jaké budou další cesty nejen českého filmu, ale i jednotlivých tvůrců, kteří se na filmu podíleli - za všechny budiž zmíněn spoluautor scénáře John, který to dotáhl později až na ministra vnitra, a herec Jandák, který se pro změnu stal ministrem kultury, ach! Byl to právě Jandák, kdo se mi v lednu loňského roku stal poslem špatných zpráv, od něhož jsem se dozvěděl, že zemřel Škvorecký, můj nejmilejší literát. Když jsem tehdy, ještě nic netuše, 3. ledna 2012, zapnul ČT24, z obrazovky na mě začal žvanit Jandák, který v televizi vzpomínal právě na natáčení Tankového praporu a čerstvě zesnulého autora jeho předlohy. Jaká to ironie, protože horší příklad filmové adaptace snad aby pohledal! A neherec Jandák mám na tom nemalý podíl. Sám Škvorecký se k tomu v doslovu ke knize vyjadřuje jen velmi decentně, ale jsem si jistý, že dobře věděl, jaký paskvil to Olmer přivedl na svět, a bylo mu to líto: "Realizace se musela potýkat se známými problémy filmových přepisů knih, jejichž hlavní účin je v autorském vyprávění". Film toto řeší nenápaditým použitím voiceoveru a retrospektivy, přičemž pochopitelně vypouští úvahové pasáže a vše "intelektuální"; scénář knihu jednoduše osekal na kost a ponechal z ní jen slovní a situační humor, který je žel většinou zabitý nevydařeným vypointováním - TANKOVÝ PRAPOR je zoufale nevtipný a nudný. Moje občasné uchechtnutí tak pramenilo spíše z pohrdání nad tím, jak je tenhle film pitomý a vzdálený duchu předlohy, která si nezadá s genialitou samotného Haškova Švejka. Marná sláva, tenhle film je v první řadě svědectvím své doby a ukázkou toho, jak se to nemá dělat - jako studijní materiál je to po této stránce báječný zdroj, ale jako film je to skličující počin, který v této podobě neměl nikdy přijít na svět. (20.10.2013)