Vlak dětství a naděje

Je to hezký a příjemný seriál, ale má jednu chybičku. Není pro mě. Pro mě, jako příznivce dynamických podívaných spíše ze současnosti, než z předválečného období, i když je příběh protkán komickými situacemi, o které se stará atypicky obsazená Růžičková, je to přece jen určeno starší generaci. Šest dílů je tak akorát, prožitek jsem neměl skoro žádný, ale za snahu tvůrců pod 60% nejdu. (11.01.2012)

Tak až v roce 2014 jsem se odhodlal a asi to tak mělo být. Má alergie na Helenu Růžičkovou vzala za své a Stanislav Zindulka je mou oblíbenou figurou. Vyprávění očima malé holky o době pro náš národ stěžejní- Mnichov, Protektorát, osvobození. Politika jen na pozadí, život a přežití zcela v popředí. Radost ze života. Helena Růžičková to stylem budozeru hrne celým serálem a Zindulka kolem ní poskakuje jako věrný pejsek, to se prostě musí vidět. No a ty ostatní postavičky dokonale vykreslené, naprosto si mne získal František Husák a jeho Jaroušek, ale i mnoho dalších. Atmosféra útěku ze Sudet, života za Protektorátu, příchodu Rusů do Brna, i konečného návratu domů. Paráda.90% (11.08.2014)

„Tatínku, prosím tě…“ - „Tak já mu půjdu pomoct. Na Štědrej večír se maj všichni lidi milovat. I když teda někerý z nich jsou pořádný svině.“ Těžká doba pro národ, ještě těžší pro malou Věrku, která přišla o matku. Naštěstí je tu amazonka Anna Urbanová, která hravě zkrotí rozbouřené stádo henleinovců, vyvrátí pařez či navaří ten nejlepší guláš! Nostalgické vykreslení doby z pohledu malé a později už dospívající slečny se podařilo. Kachyňa také zde projevil svůj cit pro vyprávění a atmosféru (za vydatné pomoci silné dvojky kameramanů a Fišerovy hudby). A spolehnout se mohl i na herce, hlavně Růžičkovou, Fuchsovou a Zindulku. Zaujme i Javorského Sepp, Augustův strýc („Baby člověka ani o životě rozmýšlať nenechajú, enem ho otravujú!“), Ševčíkův nácek a mnozí jiní. Ani tento seriál se neobešel bez menší dobové propagandy, ale těch pár „rudých“ momentek naštěstí tolik neruší. Dávám solidní 4*. „Tak co? Seš schopná předstoupit před mý stařičký rodiče jako slušná žena?“ - „Ale jo, ať to frčí srágoro, vem kufr a dem!“ (15.08.2021)

Několik filmů od Karla Kachyni mám velmi rád a nedám na ně dopustit (Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Ucho), seriál Vlak dětství a naděje mi ale moc nesedl. Má svou zvláštní poetiku, na kterou jsem se nedokázal naladit. Pohled na válku očima dítěte je osvědčený způsob změny vnímání a může přinést do příběhu oživení. Tady se to bohužel moc nestalo. Žaneta Fuchsová už tratila roztomilost dítěte a do krásy ještě nevyrostla. Prohození s Terezou Brodskou v dalších dílech chápu, ale taky to působilo divně. Na chuť jsem nepřišel ani ostatním postavám. Většina byla až moc bláznivá. Bylo to tím dětským pohledem, či snahou se vyrovnat s válkou? Co bych seriálu naopak nevyčítal (jako některé komentáře tady), je nějaká oslava komunistů, Rusů apod. To, že se na konci války vítali Rusové s otevřenou náručí, byl fakt. Tehdy to byli skuteční osvoboditelé. Navíc samotný seriál si pobyl nějakou dobu v trezoru. Jsem rád, že jsem tuto klasiku viděl, ale jednou stačilo, slabší tři hvězdy. (27.06.2023)

Já nějak nevím. Jsou chvíle, kdy je ten seriál geniální, a jindy mi zavání chtěností a povrchností. Tereza Brodská nedokázala navázat na živou bezprostřednost Žanety Fuschové, jako by to najednou byla jiná osobnost. Těžko hodnotit - z filmařského hlediska velmi povedené, z vypravěčského občas vachrlaté, zaujetí seriálem průměrné. (10.12.2014)