1917

Mám docela problém se rozhodnout. Na jednu stranu velmi, velmi oceňuji stoický výkon George MacKaye, na druhou mám už teď bezprostředně po shlédnutí silné tušení, že si z filmu nic zásadního nezapamatuji a že mě zpětně nic neponoukne se na film kupříkladu podívat znovu nebo si na něj aspoň vzpomenout. Pro srovnání, když jsem se pár let zpátky dívala na Dunkirk, tak jsem si ho hned potom pustila ještě asi pětkrát po sobě, protože jsem se nemohla nabažit toho nepopsatelného "něčeho", toho pnutí, které v sobě ten dost jednoduchý příběh obsahoval. (A to jsem vůči Nolanovi silně předpojatá a měla jsem jen ta nejhorší očekávání.) Problém 1917 asi bude v tom, že z mého subjektivního úhlu pohledu je v první polovině nejnadupanější a potom už to jen polevuje, místo aby to stupňovalo nebo aspoň drželo stejnou úroveň. Ten finální běh na mě nezapůsobil tak, jak měl, (a jeho hudební podkres byl příliš generický na to, aby se mi z něj srdce hnulo), setkání v hořícím městě mě nezasáhlo a působilo jen jako povinné zklidnění a připomínka lidskosti, zpěv v lese mi zase připomněl scénu z pláže v Pokání, která ten samý pocit zprostředkovala dle mého názoru lépe, no zkrátka a dobře přechod země nikoho pro mě představoval vrchol filmu a první třetina je pro vrchol filmu docela brzo. Říkám si, že Sam Mendes asi nemá ten správný talent pro filmy s nemluvným hrdinou, kde se "nic" neděje. A sama nevěřím, že to říkám, ale Roger Deakins tentokrát nevykouzlil nic, co by se mi vypálilo do sítnice. --- Ha, tak jsem sama sebe překvapila, neboť jsem na film vzpomněla. Vyhledala jsem i rozhovory s tvůrci, které mi objasnily, jak k práci na 1917 přistupovali, a ačkoliv to zásadně nezměnilo mé původní odsudky/posudky, tak hrany to ohladilo, a našla jsem v sobě víc respektu k jejich snaze. A George MacKaye jsem po zběžném scanu jeho filmografie korunovala svým novým absolutně nejoblíbenějším hercem. Hluboce o své práci přemýšlí, neuvěřitelně se převtěluje a vybírá si nesmírně zajímavé projekty. To není jak Adam Driver, o kterém pořád říkám, že je nejzajímavější současný herec, ale potom ani nedokážu vyjmenovat jediný film, ve kterém by hrál hlavní postavu a který by mě zasáhl do srdce. (16.03.2022)

Zachraňte poručíka Blake a k tomu dalších 1600 vojáků tentokrát v první světové. Originální koncept - válečný film (téměř) bez bojových scén. Lineární scénář a formát připomínající počítačovou hru - 3rd person. Vynikající kamera - úžasné dlouhé scény bez střihu, ty kamerové jízdy, zvláště v první části v zákopech, jsou opravdu fascinující. A úchvatná mizanscéna, naprosto autentický vjem... I cesta může být filmový cíl, zvlášť když jde skrze takovéto peklo... (28.01.2020)

Vizuálně se mi to líbilo fakt moc. Kamera perfektně umocňovala napětí a přenášela všechnu přírodní krásu, válečnou nekrásu a strach a drsnost té doby až na diváka. Co se pak týká samotného příběhu, ten vypadal slibně, ale ke konci už jsem tolik nejásala. I tak jsem ale spokojená, už jen proto, že jsem tam měla na chvíli Colina Firtha, jehož účast mi utekla, a kterého bych bez zvuku snad ani nepoznala. Protože si ale ujíždím na jeho hlasu a angličtině, hned se prozradil. Na rovinu říkám, že je moje hodnocení možná trochu zkreslené radostí z toho, že jdu po více než čtvrt roce konečně zase do kina, ale 4* si ode mě film zaslouží. (25.05.2020)

Kolega gudaulin použil termín zážitková kinematografie, což je naprosto výstižný termín. Dokonce jde o tak zážitkový film, že sledování filmu není pocitově bezpečné... - jdete totiž s oběma vojáčky přes výmoly, hromady mrtvol, přes opuštěné zákopy, přes opuštěný statek i rozbombardované město, cítíte únavu, obavy, smrad rozkládajících se kdysilidí, prostě zážitek skoro jako ve skutečnosti. Fenomenálně natočeno. Případnou nereálnost situací či historickou nevěrohodnost ponechávám orgánům činným v historickém bádání. Moje vědomosti o 1SV se rovnají středně pozornému studentovi střední školy, kterého sice děják baví, ale snaží se hasit zapalující se lejtka... každopádně jméno George MacKay si poznamenávám do notýsku, protože tomuhle herci věštím slibnou budoucnost. Jeho výkon byl přesně podle mého gusta, nepřehrával, ale vdechnul své postavě správné emoce. Závěrečný song v lese mě přikurtoval do sedačky. A shledání s bratrem kamaráda bylo emočně silné. Jestli má film předat divákovi nějaké poselství skrze obraz a zvuk, tady se to povedlo na výbornou a nějaké logické (asi)díry mě nechávají zcela klidným. (30.03.2021)

Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad. (04.01.2020)