Vidíš měsíc, Danieli

„Neměl bys taky něco dělat?“ - „Co něco?! Nemůžu dělat nic! Musím se vyrovnat s tím...že jsem šest let trénoval a nedostal se do světa.“ Jenže nakonec se Danielovi může podařit dostat do světa, a to tak, že už se ani nemusí vrátit domů jinak, než v útulné rakvi…Filmům „na základě skutečných událostí“ se v současnosti spíš vyhýbám, ale jméno scenáristy mě přesvědčilo. A stálo to zato! Nechci tu řešit přístup dánské vlády, neb ten argument o financování teroristů je jednoduše více než pádný. A já tenhle kritický tón prostě ignoroval. U filmu jsem se soustředil čistě na Daniela, který udělal blbost (naivní představa přijet si do Sýrie fotit obyčejné lidi), a rodinu, která se ho snaží zachránit. A krom detailů (např. stav Danielových nohou či zraku) to byla poměrně silná, poutavá podívaná, u které měl divák prostor, aby se mohl vcítit jak do rukojmích (každé propuštění spoluvězně demotivující ty, co musí zůstat, a ona palčivá otázka, proč to nemohli být oni?), tak rodiny, jejíž zoufalství obnaží charaktery všech (přítelkyně). Za mě solidní 4*. (29.08.2021)

Film hlavně o osudu mladého dánského fotografa, který se vydal sám do Sýrie, aby fotil osudy obyčejných lidí. Je zadržen příslušníky ISIS a spolu s několika dalšími zajatci vězněn ve staré škole. V průběhu věznění jsou všichni týráni, biti a trpí hladem. Toto všechno podstupují do doby, než za ně vlády nebo rodiny zaplatí milióny Euro nebo Dolarů. Vězni postupně ubývají, jak je za ně uhrazeno výkupné, jen Daniel a pár dalších zůstávají. Danielova rodina je celkem chudobná, nesehnala tolik peněz ani když se nadosmrti zadlužili všichni členové rodiny, zrušili životní pojistky a zpeněžili vše, co měli. Dánská vláda s únosci vůbec nevyjednává a výkupné neplatí. Čas se krátí a únosci odmítají čekat i o den déle. Hrozí, že Daniela brzy popraví. (01.06.2020)

„Vidíš měsíc, Danieli?“ „Vidím piču, ISIS mi dal voucher do sklepního apartmá.“ Vydat se dobrovolně bez Alláha v zádech fotit do válečné zóny kontrolované nejvypatlanějšími a nejzmrdštějšími hadrovými hlavami světa, jejichž nejoblíbenější kratochvílí jsou sériové dekapitace nevěřících psů na Tytrubku, to jeden musí být regulérní psychopat, mentální zaostalec nebo senzace, slávy a penězchtivá hyena s kompulzivní touhou vyhrát World press photo či Pulitzera. Myslím si, že nejčastější pohnutkou těchto dementů je c), a tak se „bezhlavě“ vrhají do hnízda Alláhových lovců lebek, zcela jebajíc na to, že následným výpalným přispějí Džihádistovi Džonovi na zbrusu novou kudlu či pár tun Semtexu do sebevražedných vestiček a terminálně zruinují celou svou rodinu, případně ji následným ořezem terminálně zarmoutí. Načež vás mediálně nakrmí močopudnou píár fňukhistorkou, že jim v hloubi duše nešlo o nic jiného, než urputně informovat svět o utrpení sýrů v Sýrii. Na což ovšem svět vesměs z vysoka jebe. Čili něco jako dobrovolně skočit natřený sardelovou pastou mezi hladové aligátory, protože jste zcela nesobecky strašně chtěli zdokumentovat utrpení bažinných rybek. Ale co, film je to pěkný, takový barevný, slušně zdramatizovaný, plný rozkokošných islamistů a vyvolává zadostiučiňující pocity typu „Dobře ti tak, kokote!“ Tenhle dánský psychotický chcípák to se štěstím odskákal „jen“ lekcemi džihádistického tanga a finanční devastací svých příbuzných, takoví Sotloff s Foleyem pro svých 15 minut slávy zcela ztratili hlavu. Budiž to ostatním dementům mementem. (04.05.2020)

Michal Kubal, Vít Pohanka a Petr Klíma by mohli vykládat. A to měli velké štěstí, že byli uneseni v časech, kdy islámská verbež pořádně nevěděla, jak s nimi „efektivně“, pro své zájmy, naložit. Tři naši novináři si to velmi dobře uvědomují. Měli děsnou, ale fakt děsnou kliku a já jim to štěstí z celého srdce přeji. Stát se to o deset let později…, dál nechci ani domyslet. Jestliže fotoreportér formátu Jana Šibíka jasně řekne, že se do těch končin více nechystá, protože život má jen jeden, únos je reálným, takřka stoprocentním rizikem, musí být každému lucidnímu zřejmé, že pokud zůstávají mimo těchto oblastí bardi takového ražení, něco na tom bude. Daniel byl prototypem naivního blázna, který naprosto lehkomyslně, kvůli traumatu ze zlomeného kotníku, roupama nevěděl co by a tak si sám vyrazil s foťákem do Sýrie. Po bitvě je každý generál, jasně, ale už v té době takovéto výpravy tuze zvažovali i jinačí ostřílení kabrňáci, takže z mého pohledu holé šílenství, svatá prostota a srát na to, že by měl někdo světu nasnímat, co se tam děje. Všechno má své meze. Že se ho podařilo vykoupit, rovná se čistý zázrak. Film je to kvalitní, pointa s Jamesem Foleym skvělá, obsazení taky výborné, scénář, režie, hudba, komplet další velmi vydařený dánský film, který by mohl naivním idealistům naznačit i cosi k zamyšlení. Týká se to náboženského fanatismu, zpátečnické rakoviny společnosti, destrukce a zajímavých zítřků. (21.03.2021)

Ovšem tohle se hodně povedlo...Měl sem takový krátký období, tohodle severskýho rejži a tak sem si dal tenhle film. Napínavý teda od začátku do konce a hlavně drsnokrutý. Jeden z těch filmů, při kterým si říkáš, že seš hrozně rád slovan a né jarabák. Brr, z toho jejich životního stylu se mi chcve řvát. Herecký výkony na nejvyšší úrovni, vyslýchací metody ještě na vyšší. Jako po pravdě do tědlech končin se může dobrovolně vydat jen naprostej blázen. Dopadlo to vostře, ale i dobře. (13.08.2022)