Andělin popel

,,BOLO TO NESKUTOČNE ŤAŽKÉ DETSTVO. ŠŤASTNÉ DETSTVO ANI NESTOJÍ ZA REČ. HORŠIE NEŽ AKO ŤAŽKÉ DETSTVO JE ÍRSKE DETSTVO A EŠTE HORŠIE JE ÍRSKE KATOLÍCKE DETSTVO." __ Pohľad do biednych írskych pomerov je úchvatný. Taká chudoba je dnes už v Európe nepredstaviteľná. V mojom povedomí je horšie opísaná už iba v Zolovom románe ,,Germinal", ktorý sa odohráva približne o 70 rokov skôr. Vizuálna stránka diela mi pripomenula moje promočné oznámenie. Jediný rozžiarený záber je až v závere na Sochu slobody. Zvyšok je vo vynikajúcom súlade s atmosférou filmu, kde jedna tragédia strieda druhú a obsahuje iba minimálny počet pozitívnych momentov, hoci žiadnu depresívnu náladu - ako podaktorí píšu - som z neho nemal. Akurát cynický humor je v kontraste s bigotným írskym katolicizmom (Na zmytie hriechu treba normálnu alebo svätenú vodu?). Možno je ozaj istou chybou filmu, že sa nijako hlbšie neponoril do niektorých postáv členov rodiny. V zásade napr. rozumiem alkoholizmu Roberta Carlyla, ale pre jeho ľahostajnosť postarať sa o vlastnú rodinu a žiť ako príživník na sociálnych dávkach by som ho rúbal ako rešeto. Pretože kvalita soundtracku je aj podľa iných komentárov nespochybniteľná, preto záverom ešte dodám ako ma zaujala ľahkosť v smrti postáv, taká prirodzene uveriteľná ako život, akoby len stačilo ukázať prstom a je to. __ ,,POČÚVAL SOM MRZKÉ VECI O DIEVČATÁCH Z MESTA, KTORÝM JE JEDNO ČO S NIMI ROBIA CHLAPCI, LEBO TO UŽ ROBILI SO SVOJIMI BRATMI." (1276, hodnotenie, 66. komentár k filmu) (03.08.2017)

Víme, že na vzpomínky (vlastní promluva o minulých událostech) nemají žádnou hodnotu co do pravdivosti děje ani osob na nich zúčastněných. Jsou modifikovány tak, jak se to právě hodí, až nakonec petrifikují do jakéhosi "představovacího" kodexem, sbírky představ, kterou sám o sobě člověk má, a která ho líčí tak, jak se sám chce vidět. Proto "zpochybňování pravdivosti vzpomínek F. McCourtha" je absurdní, neboť se zpochybňuje zpochybněné. Takže knihu (film) zpochybněme ještě potřetí: třeba...., že té protivné vody bylo přece jen méně.... (22.06.2019)

Čekám, že až tenhle film uvidí nejčestnější a vůbec ne arogantní ministr Kalousek, rozjede se s "reformama typu, všem vemem, sobě dáme" teprve tím správným tempem. Chudoba a beznaděj z toho filmu chčije jak voda z Iguazu a bejt sociálně nejslabší, tak tohle by byl ten poslední hřebíček před mým životním endem, fakt že jo. Jenže každá stránka mě dvě mince a tou druhou tady je otec Malachy, měl x možností jít alespoň do fightu s nepřízní osudu, ale co on udělal, prochlastal i příspěvek na miminko. Přesně takovej typ chlapů bytostně nesnáším už jenom chybělo aby ty svý ženě dal dělo a viděl bych rudě. Právě díky tomu, že mám averzi na tyhle hospodský ochlasty, lidský trosky co se nedokážou a ani nechtějí postarat o svou vlastní ženu a děti, jsem si tenhle téměř tříhodinový trip po všech atrakcích, které deprese nabízí užil na max. Skvělá práce s obrazem, vynikajcí výběr exteriérů- interirérů, kvalitní herecký výkony dělaj z Andělčina popela pořádně hořkej irskej drink. (28.10.2011)

To není chladný odstup, to je chvályhodná snaha nedělat z toho všeho tragického, co se na plátně stane, slzopudný kýč. Jak jinak přežívat takovýhle osud, než že se člověk mírně zatvrdí a bere život bez velkého patosu, místy až trochu cynicky – s posunutým pohledem na to, co je a není k nepřežití. Pro mě jeden z filmů, kterým se mimořádně daří zprostředkovávat „jaké by to bylo žít jako…“ v tomto případě jako chudý klučina v Irsku třicátých let 20. století. Přesné, věcné, psychologicky věrohodné, emoce tam rozhodně jsou a je jich tak akorát, aspoň v první cca. polovině; pak to chytne náběh do takové té líbivé amarcordové lidičkovské laskavosti, která mi odjakživa poněkud leze krkem, takže i když jsem (taky pro svou lásku ke všemu irskému) pošilhával po páté *, zůstávám protentokrát u čtyř. (08.09.2012)

Očividně do filmu kecali víc Irové než Amíci, a tak tu, naštěstí, máme silné drama zcela prosté jakéhokoliv hollywoodského plačtivého balastu. Ten film je tvrdej jak pěst irskýho boxera, nelítostnej jak jejich počasí, přesto, nebo právě proto, opravdovej jako Irsko samotné. Není nad to si jej v jednom upršeném podzimním dni vychutnat jako doušek Guinnesse... oukej, už těch přirovnání nechám :-) Krásný film, u kterého jsem si po celou dobu říkal, jak moc skvělá musí být i knižní předloha, přestože bych se musel obejít bez Roberta Carlyla nebo Emily Watson, a to by byla škoda. (14.09.2018)