Jarmark marnosti

Normálně červenou knihovnu příliš nevyhledávám. Snad jen abych měl základní znalosti tohoto žánru, které bych případně mohl uplatnit při balení některých samic. Tenhle film jsem si nevybral já, ale právě jedna dáma - uživatelka, která film jinak nemohla sehnat. Když jsem si přečetl, že se jedná o červenou knihovnu z prostředí smetánky nebo-li horních deseti tisíc, řekl jsem si, inu nahlédni alespoň někdy mezi smetánku. Z toho náhledu na jejich život a priority jsem se málem poblil. Naštěstí nosej tak krásný a barevný vohozy, takže se na to dobře dívá. Vlastně v rámci žánru musím oné uživatelce poděkovat, protože jsem neviděl až tak špatnej film. Jenom nevím jestli se mě Reese Witherspoon líbila nebo nelíbila. Ono je to vlastně jedno v posteli se stejně může zhasnout. Když jsem si teď zpětně přečetl ty své komentátorské kecy říkám si, že je to úplná marnost, úplnej jarmark marnosti. (02.07.2007)

Málokdy se vidí film tak nudný a přitom hloupý zároveň. Režijně i scénáristicky nezvládnutý, kde scény nedrží u sebe, nenavazují jedna na druhou, postavy konají důležitá životní rozhodnutí na základě impulsu a z vteřiny na vteřinu. Není nám dovoleno být svědky milníků života postav (svatby, milostné scény atd.), zato musíme shlédnout tři dlouhá pěvecká vystoupení Reese Witherspoon, (u nichž jsem upřímně pochybovala, že je zpívá herečka samotná, znaje její pěvecký projev z Walk the Line) a jedno její absurdní taneční vystoupení. Člověk by čekal, když se jedná o historický film a všechno ostatní na něm selhává, že alespoň kostýmy a účesy budou věrné dějinám, ale opak je pravdou. Takhle historické látky nevypadaly, ať už po stránce materiálu, tak po stránce křiklavých barev, takové modely se nenosily a účesy dam a pánů byly svou výstředností taktéž krajně podezřelé. Navíc dáma, co se snaží dostat do vyšší společnosti, ukazující v před Viktoriánské Anglii na večírku holé stehno? Jako fakt? I ukázat kotník by tehdy bylo skandální. Nevím, zda se tento film stal nudnou fraškou vinou předlohy, kterou jsem nečetla, tudíž netuším, jak věrně se jí snímek drží, či je-li na vině scénárista, nebo režisérka, ale takovou překolorovanou spatlaninu, jejíž "historičnosti" by nevěřilo poslední mimino, jsem dlouho neviděla, pokud vůbec. A super je i poslání filmu - být sobeckou prodejnou zlatokopkou, které je úplně jedno, kolik životů kolem sebe zničí, se vyplácí. 1*. (23.03.2018)

K adaptacím slavných literárních děl zaujímám velmi skeptický, především těch amerických. Souhlasím s názorem, že národní literární klenot může úspěšně natočit pouze ten stát, jehož občanem byl autor onoho díla. Od W.M.Thackerayho jsem bohužel žádnou knihu nečetl, vzpomínám si jen z gymnaziálních let, že byl představitelem realismu v Anglii a tepal šplhounství, kariérismus, pokrytectví, snobství a sobeckost. Jarmark marnosti je jeho nejznámějším dílem a podle filmu soudím, že do něj všechna svá témata zahrnul. Pokud mám tedy hodnotit film neznaje knihu, líbil se mi velmi moc, dialogy byly propracované, několik nadčasových pravd bilo do očí a sešla se zde pestrá herecká sestava. Reese Whiterspoon už pro mě tedy není jen Pravá blondýnka, světice z Nebezpečných známostí a duch z A co když je to pravda?, ale také Rebecca Sharpová, žena inteligentní, bystrá, vzdělaná, ovšem bez urozeného původu, což v Anglii devatenáctého století hrálo velkou roli. Na povrchnost vyšších vrstev chtěl určitě Thackeray poukázat, nepřekvapuje mě, že právě v anglické literatuře vystupuje silná a obdivuhodná ženská hrdinka. Velmi se mi líbila také Romola Garai, ne nadarmo si ji do svého Scoop vybral Woody Allen, ten se nikdy ve výběru herců nemýlí. Rhys Ifans a Jonathan Rhys-Meyers odvedli svůj standard. Takových zfilmovaných klasik bych si dal líbit klidně víc a víc. (16.09.2008)

Becky Sharp (Reese Witherspoon) si vytycuje pretezky cil: dostat se co nejvyse v britske spolecnosti. K tomu ji ma pomoci jeji sarm, chytrost spojena s duvtipem a schopnost presvedcivosti zamoznych muzskych. Toto barvite a kostymove drama je po technicke strance dokonale, ale jak uz je zvykem nenadchne nudnym klabosenim, jez mohlo byt vice zabavnejsi a uvolnenejsi, navic je zbytecne roztahane. Resume zni. Stab si ukrojil sousto, jevici se pro obecenstvo tezko stravitelne. 60% (07.11.2006)

Doposud jsem si Thackerayho spojovala ve filmu jen s Barry Lyndonem, který je příliš Kubrick, než aby to byl Thackeray. Ale naštěstí Vanity Fair je mnohem častěji adaptovaný román a tato zatím poslední verze je velmi půvabná a inspirativní. Zatímco na počátku (1911) byla geniální zkratka ve 30. letech jedna sexy moderní verze s Myrnou Loy a druhá tradiční v Technicoloru s Miriam Hopkins, tato s okouzlující Reese Witherspoon vrací celý příběh do indických souvislostí a vypráví o všem milém i nemilém, co nebohou Becky Sharp potkalo. Ačkoli Becky by sama sebe nikdy neoznačila za nebohou, že ano. Tyto opulentní romány v empírové nádheře skutečně mohou jen získat, pokud je režíruje někdo tak kosmopolitní jako Mira Nair. Ano, ta Mira Nair, jejíž Bouřlivá svatba tolik znamenala pro obnovení zájmu o indický film a indickou kulturu na západě. Zkrátka, mohu jedině doporučit. A pokud si stále nejste jisti, klidně si dejte na čas, já čekala na své setkání s Vanity Fair celou dekádu a vyplatilo se. (10.05.2017)