The Commitments

Nejlepší irský film všech dob? URČITĚ ne! Vítěztsví zajistila Commitments zřejmě vysoká míra diváckosti, jiank si tento triumf nelze vysvětlit (zvlášť když vezmeme v potaz konkurenci: Moje levá noha, Ve jménu otce, Michael Collins). Commitments jsou postaveni na modelu "filmu o vzestupu hudební skupiny", tento model pak v jistých ohledech přetváří po svém. Silný (a typicky ostrovní) je akcent na sociální problematiku, originální je výběr hudebního žánru (soul) stejně jako ironizující humor (nekonečné neshody a konflikty mezi členy kapely... Deco: "Co mám dělat, když nezpívám?" Bernie: "Já nevím, třeba si ho hoň."). (01.02.2006)

To byl kýbl soulový muziky z minulého století. V komentářích se hodně píše, no nic moc, prostě je to jen o vzniku a pádu jedné kapely no a co? Mně na tom přijde třeba bezvadný fakt, že se ti herci dokázali po filmu dát do kupy a rozjet koncertní turné a to já považuju za něco skvělého. Díru do světa sice neudělali, ale tu muziku měli v krvi, tak šli do toho s vervou tehdy jim vlastní, jinak by sbalili fidlátka a každý by šel po svém. A Decovi (Andrew Strong) to jde tady i bez té deky na hlavě. (30.06.2015)

Dobře jsem se bavil. 1)  47letý Alan Parker pozval do konkursu 64 hudebních skupin a spolu s dalšími zájemci o role jejich počet přesáhl 1 500. Ani mně nepřišlo, že šlo většinou o neherce. Účinkující tvoří ze značné části hudebníci a lidi okolo._____ 2)  Film je především nezvykle vtipný. Několikrát jsem se vyloženě smál, a to se mi stává dnes už jen málokdy. Výběr zpěváka překonal v mých očích i Formanův Konkurs. Irská angličtina tomu všemu ještě dodala říz._____ 3)  Špičkově zvolené songy dotvářely skvělou atmosféru, ať už šlo o výpůjčky anebo vlastní tvorbu. All the heart... all the soul... all the music... and more. Parker a hudební koordinátor Paul Bushnell několik písní napsali sami, aby ušetřili za autorské poplatky. Nejdražší hudební licence byl beatlesácký song All You Need is Love. Podle Parkera použití této hudební linky stálo více, než všechny ostatní písničky ve filmu dohromady.  4)  Zvláštní kapitolou je příjemný zvuk kapely, vytvořené ad hoc pro účely filmu, a zejména vynikající hlas 18letého (řekli byste to?) Andrewa Stronga (zpěvák Deco). To je syn irského soulového zpěváka Roba Stronga, který odmítl nabídku na roli a přenechal ji synovi. Andrew do mých erotických snů nepronikl, navíc hrál roli skutečného zmrda, ale zpíval (a zpívá dosud) nádherně._____ 5)  Film od počátku běží v hbitém tempu. Cítím mladistvý elán, nadšení, právě to, co mají začínající skupiny či zpěváci a co se, bohužel, později vytratí. Ani zde film nevydržel, po konkursu zpomalil, ale i tak byl pořád výborný._____ 6)  Prostředí dublinských dělnických čtvrtí je rovněž věrohodné a kupodivu i dost malebné. Používaný jazyk mi dal vzpomenout na základní vojenskou službu, kdy jsme takto mluvili všichni (česky)._____ 7)  Dojemný konec pak trefně zakončil celou story._____ 8)  Zaujali mě kromě již jmenovaných 21letý Glen Hansard (kytarista Outspan Foster), který měl svou hvězdnou dráhu zpěváka teprve před sebou, Robert Arkins (manažer Jimmy Rabbitte), hezký Michael Aherne (věřící Steve Clifford) a Dave Finnegan (vyhazovač Mickah Wallace), jejichž věk se mi nepodařilo zjistit._____ 9)  Vítěz ankety (2005) o nejlepší irský film všech dob (u nás to vyhrál S tebou mě baví svět) mě potěšil a rád se na něj podívám později znovu._____ 10)  Jazykový koutek. Často používané slůvko bollix je něco, co jsme zmršili, podělali. Commitment znamená odevzdání se, odhodlání nebo také spáchání (trestného činu) či, což s jistou dávkou sarkasmu považuji za nejvhodnější překlad, umístění do ústavu (pro choromyslné). Těžko říci, jak to autor předlohy Roddy Doyle myslel. (13.05.2023)

K slavnému irskému hudebnímu filmu v režii Alana Parkera jsem se vrátil po čtyřech letech a zůstávám nadále u plného hodnocení. Svěží, v soulovém rytmu odsypávající příběh krátkého vzestupu i rozpadu hudební kapely vzniklou s poselstvím připomínky mizejícího hudebního stylu hýři nebývale civilním zpracováním. Přestože některé věci, které hudebníci mezi sebou řešili, nebyly zrovna příjemné, z filmu na mě sálala často dobrá pohoda a také dojem autenticity, jakobych tam byl nebo aspoň sledoval dokument. Mladický temperament v čele s velkým zápalem ambiciózního Jimmyho, charisma i prokletá svůdnost postaršího trumpetisty, skvěle našlapaná muzika v živém provedení, trojice nádherných vokalistek... a vedle toho film vůbec nenudí, ba zůstává stejně zajímavým i ve všech scénách mimo hudebních čísel, protože má naštěstí poutavě napsané postavy i mimo ústřední kapelu (např. Jimmyho táta) a také spoustu humoru, třeba během početných návštěv na inzerát a Jimmyho rodinou. Tak to alespoň pánové a dámy dohromady zkusili a někam se posunuli, že jo, aneb i úspěšná snaha s jasným cílem, pro radost a z lásky k hudbě se cení. [90%] (09.05.2023)

"Jsem černej a jsem na to hrdej!" Film s duší, co jiného dodat? Byl to úžasný jak filmový, tak hudební zážitek. Celou dobu jsem se moc bavila. "Ukousnu ti koule a udělám si z nich naušnice!" nebo "Potřebuješ ještě něco? - Mámě by se líbil budík, co uvaří šálek čaje." Nenašla jsem jediný nudný okamžik. (04.05.2006)