The Commitments

Nějak mi v tom chybělo něco navíc. Něco, co dělá dobrými filmy jako Perný den, Rok ďábla nebo již zmiňované Leningradské kovboje. Tohle je sice příjemně (avšak časem poněkud zdlouhavě) plynoucí historka o založení, prvních neúspěších, prvních úspěších, úspěších a rozpadu jedné skupiny z chudé části Dublinu. Humor tu sice je, ale na můj vkus velmi zřídka (zajišťují jej vlastně jen hlášky zpěváka a pak občasné scény jako ta na koncertě se slipami), ten pokus o určitý nadhled zde příliš nefunguje, a vlastně ani to prostředí chudého Dublinu není vykreslené uvěřitelně (pro mne překvapivě), třeba hned z úvodního pouličního bazárku čiší ta kašírovanost na hony daleko (jako bych slyšel rejžu: "Teď jakože se dohadujete o tu cetku na stole, herec projde kolem, vy si ho nevšímáte, tamhle se zastaví..."). A ani ta muzika mne kupodivu tolik nebrala, přišla mi jako odvar z dávno slyšeného (asi jako u Hudbu složil, slova napsal). (05.06.2023)

Že je to najlepší Írsky film som zistil až po filme a jedine, čo som o tomto filme vedel bolo, že je hudobný a to ma trocha znepokojovalo, lebo tato kategória mna osobne nikdy moc nelákala a ani neláka. Ale keď mi už bol film doporučený, tak ,že to prežijem a asi aj preto som bol veľmi prekvapený, ako mi film sadol. Najviac sa mi páčil ten rodinný štýl natočenia. Naozaj mi to pripadalo, akoby niektorý z mojich susedov sa rozhodol natočiť film o začínajúcej kapele. Všetko bolo tak realisticky natočené a herci to vzali tak nádherne civilne, že by som uveril, že nejaká takáto kapela aj niekedy existovala. Všetko od problémov zohnať elektroniku pre kapelu cez milostné pletky až po každodenne hašterenie sa, bolo obdivuhodne spracované. Už som dávno nevidel film, ktorý by bol tak pôsobivo reálne natočený. Bolo to naozaj natočené s veľkým fanúšikovským srdcom a takýmto  filmom zvyčajne dávam vysoké hodnotenia a tu určite výnimku robiť nebudem. Deviaty film s diskusie V. R. K. a zas je to nádherne svieži zážitok, slabú, ale 5* si rozhodne tento skvost zaslúži. (09.05.2023)

K slavnému irskému hudebnímu filmu v režii Alana Parkera jsem se vrátil po čtyřech letech a zůstávám nadále u plného hodnocení. Svěží, v soulovém rytmu odsypávající příběh krátkého vzestupu i rozpadu hudební kapely vzniklou s poselstvím připomínky mizejícího hudebního stylu hýři nebývale civilním zpracováním. Přestože některé věci, které hudebníci mezi sebou řešili, nebyly zrovna příjemné, z filmu na mě sálala často dobrá pohoda a také dojem autenticity, jakobych tam byl nebo aspoň sledoval dokument. Mladický temperament v čele s velkým zápalem ambiciózního Jimmyho, charisma i prokletá svůdnost postaršího trumpetisty, skvěle našlapaná muzika v živém provedení, trojice nádherných vokalistek... a vedle toho film vůbec nenudí, ba zůstává stejně zajímavým i ve všech scénách mimo hudebních čísel, protože má naštěstí poutavě napsané postavy i mimo ústřední kapelu (např. Jimmyho táta) a také spoustu humoru, třeba během početných návštěv na inzerát a Jimmyho rodinou. Tak to alespoň pánové a dámy dohromady zkusili a někam se posunuli, že jo, aneb i úspěšná snaha s jasným cílem, pro radost a z lásky k hudbě se cení. [90%] (09.05.2023)

Pěkné, vtipné drama o tom, jak vznikají kapely; a také jak zanikají. Příběh drsně a bez mentorování sděluje, že k tomu, aby kapela byla skvělá a něčeho dosáhla, nestačí ji poskládat z výborných muzikantů. Stejně důležité, ne-li důležitější je, poskládat ji tak, aby spolu lidé vycházeli. Horší muzikanti přátelé udělají lepší muziku než špičkoví hráči neschopní kooperace. To je opravdu ze života. (16.01.2010)

Silně pohodový film okouzlující svou náladou a jemným vtipem. Podobně jako ostatní jsem si užíval muziku překypující energií a obvzlášť některé písně gradovaly tak jako na skutečném živém koncertě. Nicméně od prvních záběrů mě nejvíc oslovil právě nenápadný humor, kterým Alan Parker film okořenil, např. scéna ze svatby hned na začátku má řadu pěkných fórků ve druhém plánu. Takový styl komediální režie mám moc rád. Líbilo se mi, jak i přes lehkou nadázku (nebo právě pro ni?) příběh i postavy působily otřepaně řečeno jako ze života. Parkerovi se navíc povedlo natočit hudební scény natolik živě, že nezačnou nudit, s čímž by si mnozí režiséři tak lehce neporadili. Moc děkuji Willymu Kufaltovi za doporučení, soundtrack si určitě seženu. (14.05.2023)