Pod pískem

Film pre staršie ročníky, alebo pre ženy rôzneho veku, schopné milovať až za hrob. Snáď ich je stále dosť, ale tak predsa len možno trochu menej patologicky ako Marie. Ozon sa nikam neponáhľa, vlastne nám servíruje pomerne klišé situáciu, ale ponúka do nej neobvyklý náhľad. Svojim sbôsobom veľmi smutný film a možno vo všeobecnosti aj trochu zamyslenie nad tým, ako nás dokáže držať minulosť v šachu a ako sa v nej radi utápame, pričom nám zvyšok života začne pretekať medzi prstami. (12.12.2017)

Tímhle mě Ozon mile překvapil, protože jsem se obával chladného čehosi ve stylu Bazénu a přitom mi tu chladný a mdlý přišel snad jen začátek - a věřím, že po druhém zhlédnutí už bych neměl problém ani s ním. Tady mi ta atmosféra totiž naštěstí dost sedla a navíc to má velmi dobře napsaný scénář, dostatečně zajímavou mysteriózní zápletku, slušnou kameru a nejeden skvělý filmařský nápad, jak s tou zápletkou pracovat. Dokonce to je i psychologické a na rozdíl od Bazénu funkčně a dostatečně. Snad jediné co mi vadilo byl přehnaný počet sexuálních scén, slabší konec (který mohl být pojat líp, ale to souvisí jen s poslední scénou) a celkově i fakt, že úplně dokonalé to taky není. Hodně dobré ale určitě a mé hodnocení je tak jako tak dost vysoké. 4* (26.02.2022)

To byl hlavně herecký koncert Charlotte Rampling, která zde ztvárnila ženu, která zcela uzavřela svou mysl před smutnou událostí, kterou byla smrt jejího muže. Citlivě natočené drama se smyslem pro detail, ve velmi pomalém tempu, které ne každého diváka nadchne. Velmi pěkně byl vykreslený její duševní zmatek, který byl jasně patrný na tváři v momentech, kdy její mysl bojovala s tím, zda přijmout realitu a nebo jí popřít a Marie se tak postupně dostává na velmi tenkou hranici mezi šílenstvím a zdravým rozumem. Bruno Cremer se moc ke slovu nedostal a to je možná škoda, ale scénář mu to tady víc nedovolil. 3,5* (22.06.2013)

Drama ženy, která si odmítá připustit manželovu smrt, stojí na hereckém výkonu Charlotte Rampling. Barevně je to laděno do takových odstínů, že vše vypadá na permanentní podzim, včetně letních prázdnin. Aniž bych hodlal umenšovat zásluhy skladatele Rombiho, důležitou roli hraje i použitá hudba: od Dvořáka, Mahlera a Chopina až po Portishead. (04.10.2012)

Malá psychologická hra, na které je nejzajímavější fakt, že Bruno Cremer má většinou výraz, po kterém mám pocit, že všechny zúčastněné hodlá zdrogovat a ve spánku jim klacíkem od nanuku vyoperovat páteř. Což je ovšem jedna z nejlepších věcí, vážně mě ten pocit i jeho role bavila, i hlavní protagonistka hraje výborně a zdobí film jak sama sebou, tak decentním civilním herectvím, ale ona je to bohužel tak trošku třešnička, která místo dortu trůní na půlce ryby, kterou někdo nechal v létě pár dní povalovat na zemi, děj je hrozně slabé místo, míst, kde by se mohla nějaká ta psychohra alespoň tróchen projevit je hrozně málo a velká část děje je trošku... Zbytečná, naštěstí jsou tam ale dobří herci, kteří drží film v jakés takés kvalitě, byť průměrné. PS: tohle že je mysteriózní? Obávám se, že ani v nejmenším. (08.05.2014)