Pod pískem

Zvláštní film a upřímně z něj mám smíšené pocity. Na jedné straně žena, která ztratí manžela a neví jak, zda zemřel či odešel. Viděl jsem a cítil tu neochotu přijmout realitu. Na straně druhé o manželovi jsme se toho mnoho nedozvěděli a dějových oslích můstků bylo ves nímku taky dost, abych si dokázal udělat nějaký kompaktnější obrázek nebo i názor na to, co se mohlo stát, případně zda by jeho chování, určité kroky či jiné indicie mohly nějakým směrem ukázat. Asi se na snímek budu muset podívat ještě jednou z odstupem času, třeba svůj komentář přehodnotím. (20.05.2010)

Začnu intimní poznámkou Mr. F.W.Colqhouna *****: "Celou hodinu a půl jsem bojoval s pocitem, že jsem film už viděl..." Ano, já také, a zřejmě i mnozí jiní. Jde přece o archetypovou situaci, která se může vyskytovat v mnoha formách, a můžeme ji prožít na různých úrovních; fantazijní, snové, paranormální, psychoanalytické. Zde je podána v souřadnici Lacanovského reálna, v němž se mísí vše, co nelze vyjádřit slovem ani obrazem, co lze popsat pouze hrubým pojmem (viz zde mysteriózní drama); F.W.Colqhoun mluví dokonce o paranoii. Jaké máme možnosti pro racionální vysvětlení? Jean utonul, Jean se šel utopit, Jean byl zabit, unesen, otráven atp., Jean se sbalil a zdrhnul. Celý film se nám snaží vysvětlit, jak to bylo. Jsme schopni to pochopit? Kde je tedy naše racionalita? Pokud nejsme schopni situaci rozřešit, pak nutně zůstal ležet na dece, resp. se z ní propadl pod písek (tam ho také Marie hledá, byť nedůsledně). A tak to také chápe jeho žena Marie. Pozn. 1: Možná je škoda, že připodobnění (spíše jen mentální) k Wirginií Woolfové nebylo dotaženo, přestože bylo reflektováno ve dvou vlnách. Okamžiky, kdy Marie přecházela do jiného psychického režimu, jsme to pociťoval podobně, jako přechody myšlenkových sekvencí v jejích knihách - a zrovna "Vlny" je moje nejoblíbenější. Pozn. 2: Scénár 7 hvězd, režie 3, průměr 5. (12.02.2019)

Já mám někdy pocit, že tyhle francouzský psychlogický minimalismy vzníkají jen proto, aby se Francouzi mohli vytahovat jak skvělý maj herce. Tady je to Charlotte, která svým hereckým výkonem rozdává diváckej zážitek po kilech. Pokud jde o příběh, tak ani ryba ani rak, prostě jsem to odkoukal a nenadšen ani nenasrán jsem po skončení odešel na kutě. (07.05.2014)

Ozonovy filmy mě vždy jakýmsi způsobem zaujaly, ale nikdy se mi nedostaly nijak výrazně pod kůži, což je škoda, protože jistý nemalý potenciál zde byl. Drama Pod pískem mě oslovilo více než "Bazén" a "Čas, který zbývá", protože mi to přišlo více ucelené a hlavně pochopitelné. Charlotte Rampling je vážně dobrá herečka a role ženy, která se vyrovnává se smrtí manžela po svém, ji perfektně sedla. Někdy je prostě těžké nechat někoho odejít, a proto je lepší se tvářit, že je stále tady, avšak i to má své meze. Zkrátka solidní drama, které má rozhodně něco do sebe. (21.08.2012)

Určitě jsem čekal víc. Nejvíc jsem se těšil na Bruna, ale ten bohužel dostal jen málo hereckého prostoru. Charlotte hraje celkem dobře, na svůj věk vypadá taky ok, ale to je tak zhruba vše. Pomalé tempo tohoto snímku mi dvakrát nesedlo a na celkové (ne)rozuzlení jsem si musel počkat až skoro do konce. Celkově takový lepší průměr. (22.01.2015)