Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (749)
Už ta "kniha" neměla nikdy spatřit světlo světa. Aby toho nebylo málo, někdo to ještě i převede do filmu. Toliko k důkazu, že člověk není o nic lepší než zvíře ba naopak, je ještě méně než pokálená fusekle plovoucí v kanálu. Netřeba se na to dívat, nic to nikomu nepřinese, maximálně noční můry a depky z ohavnosti lidstva. ()
Dvě hodiny nudy. Nic víc, nic míň. ()
Chápu že před 45 lety to bylo šokující a nechutné, ale v dnešní době internetu, kdy se všechny možné nechutnosti najdou na internetu je vlastně jen hrozně dlouhá nuda. Protrpěl jsem to až do konce ... ()
Až na poslenú časť filmu (Kruh krvi) je to zvrhlé a dehonostujúce človeka. Ale posledná časť je doslova zrelá na psychiatra, fakt veľmi nechutné. No na vraždu režiséra tohto filmu to nebolo, vrah to musel asi prežívať a ten kto to prežíva, tak sa ho to dotkne na celý život. ()
Každopádně ten film má svoje poselství a na diváka to působí přesně tak, jak by měla taková skutečná zvěrstva působit. Pokud mě však film s poselstvím (ať u sebe víc závažnějším nebo důležitém) nutí zvracet, nemůžu jinak. ()
Nejvetší humus, a jinak nuda jak cip! ()
Pro začátek by neškodilo porovnání s knížkou, tak tedy oproti dílu Markýze de Sade, je film celkem suchej. Po všech těch reakcích typu nechutný, odporný, hnusný, samoúčelně šokující člověk nemůže očekávat nic jiného, než sbírku těch (jak by řekl Donatien) nejprostopášnějších scén, jaké si chorý mozek dokáže vymyslet. Bohužel, nic takového se nekoná. Namísto toho nás čeká zakrývání většiny oněch pobuřujících výjevů, ani v jednom jediném záběru nejde vidět že by "někdo" "něco" "někam" doopravdy strkal. Ale co bych tomuto filmu vytknul nejvíc je naprosto nelogické uvažování takřka všech postav, které občas hraničí s naprostou absurditou. Proč například se v noci někdo nesbalil a neutekl? Kdyz může chlápek několik nocí chodit za služebnou, aniž by si toho kterýkoliv z pánů či hlídačů všimnul, tak by určitě mohl i utéct. Dál se mi zdálo hodně přitažený za vlasy, když každej každýho udal v naprosto marný naději, že si zachrání kůži. Nad takovým jednáním se člověk může jenom pousmát, protože snad všem zůčastněným muselo být jasné, že tak lehce to přece jenom nepůjde. Za jednu věc však Pasoliniho obdivuju, a to za to, že dokázal zdánlivě nezfilmovatelnou knižní předlohu převést do podoby scénáře a pozděj i na plátno. Při čtení jsem měl opravdu pocit, že něco takového zfilmovat nejde a zčásti jsem měl i pravdu. Saló je opravdu jen odvar z knihy, i když na tehdejší dobu celkem odvážný. A nelze mu upřít pár opravdu významných kladů. Přenést děj z Francie do fašistické Itálie byl vskutku geniální nápad. Mnohem líp se tak ukazuje, jaký strašný dopad může mít absolutní moc pár vyšinutých jedinců nad ostatníma. A to je právě poslání celého filmu. Dá se to v podstatě chápat i jako protiválečná agita, ukazující naprosto reálnou hrozbu toho, když někdo dostane do rukou moc ovládat ostatní. A to je právě to, co si máme z tohoto filmu odnést, a pokud o něm někdo napíše, že se jedná spíš o porno, nebo samoúčalnou sadistickou zvrhlost, tak je to naprostej zabedněnec, který vůbec nepochopil smysl 120 dnů Sodomy. Když porovnám všechny klady a zápory, výsledek je celkem jasný - 75% PS: Rád bych podotkl, že se ani v nejmenším necítím být "duchaplný liberální intelektuál" ()
Rozhodně nesouhlasím, že by tento film byl odpad. Na svojí dobu byl určitě nečekaným zvěrstvem, ale nepřijde mi, že by se tvůrce v tomto příliš vyžíval. Jde mu hlavně o to působit na diváka, a tak předkládá stále větší a větší zvrhlosti až ke konci se za to možná sám stydí, a tak na ně nahlížíme pouze přes kukátko dalekohledu. Nejvíce mě na filmu děsily samotné vypravěčky. Obě herečky byly velmi výrazné osobnosti a z jejich podání chlípných příběhů s úsměvem na tváři se mi zvedal žaludek skoro víc než z explicitních scén. Ale nebýt jich, tak nemá celý film žádnou strukturu a proto také tak nízké hodnocení. Ale také mě napadá, že hlavní rozdíl mezi těmito šokujícími záběry a moderními tortue horory je v tom, že v salo mají pořád rozsvíceno :) ()
A jak často slýchával jsem, že to je umění. Ale jděte. Je to hnus velebnosti, jenom přehlídka mučících a ponižujících praktik sexuálních i nesexuálních a pardon: kolikrát se tam "Holly Shit" jedla ta hovna? Blábol. Nehodnotím, netroufám si... ()
I přes mnohé odrazující názory vás, kteří tento film shledáváte k zblití, odpudivý, největším humusem všech dob jsem to shlédl. A ano tento film je odporný, nýbrž je to především nuda- dlouho předlouho NIC, NIC, NIC ---------a pak ŠOK a to obrovský. Díky tomuto kontrastu mi připadá film zajímavý (první *) druhá je za odvahu a provokaci filmem (průbežný stav: **) a o zesnulých jen v dobrém- proto *** ()
Tento snímek je považován za nejnechutnější film všech dob. Dlouho jsem se na něj chystal. Jednoduše jsem měl strach, jestli unesu takovou dávku pošlapávání lidské důstojnosti, nechutnosti a brutálnosti. Moje očekávání v tomto směru naštěstí nebylo naplněno. V některých scénách je film skutečně brutální, ale dá se to vydržet. Určitě bych jen kvůli scénám s výkaly tento film neoznačil za odpad. Hlavní slabinou tohoto snímku je jednoduše to, že nudí. Děj se opakuje, jen se v některých scénách přitvrzuje. Bohužel jako velký nedostatek vidím i to, že mi byl osud oněch nevinných obětí úplně lhostejný. Nic jsem se o nich nedozvěděl, žádná z postav nedostala větší prostor. Navíc se nezmohly ani na žádný odpor a jen poslušně plnily příkazy, nebo dokonce udávaly své spolutrpitele. P.P. Pasolini chtěl ukázat, kam až jsou schopni zajít lidé, pokud přestanou svůj pud zla držet na uzdě, protože neexistuje strach z trestu. Výpověď je to pro lidstvo drásává, bohužel i pravdivá, protože víme, co se dělo v koncentračních táborech, ale režisér mohl dané téma zpracovat daleko, daleko lépe. Proto jen 2*. ()
Videl som to už dávno, ale pametám sa že som bol poriadne šokovaný ()
Knizka je o dost barvitejsi v popisovani mucenicka. Filmik je docela slatanina ktera se navic odehrava v uplne jiny dobe. Hovnajsu a dloubani ocek se dockame ale zrovna me totok nejak nebavilo ()
Zajímaly by mě dvě věci: 1. kde sehnali lidi ochotné v tom hrát, 2. jaké by byly ohlasy, kdyby něco takového natočili Češi. V našem prostředí to je asi zcela nemyslitelné... Jsem sice plný dojmů, ale nevím, jestli o ně vůbec stojím. Všechno se to točí kolem nevídaného ponižování, zvrhlosti, krutosti, člověk = hračka. Nebo tak si aspoň Pasolini evidentně projektoval poměry v Mussoliniho Italské sociální republice (1943–45, aka Republika Salò podle jejího centra, ležícího u Laga di Garda). Ještě štěstí, že aspoň závěrečná část je pojata de facto bez zvuku (zajímavé, jakou má moc). Aldo Valletti v roli presidenta Durceta je nejpříšernější postava, co jsem dosud viděl. Positiva? Asi úvodní písnička (i závěrečná Veris leta facies z Carmina Burana) – a pak taky jméno Antiniska, pěkné. Zhlédnutí tohoto filmu sice nedoporučuju, ale pokud už se rozhodnete na to koukat, neberte si k tomu každopádně žádné jídlo. ()
Největší prasárna filmového plátna všech dob. ()
Bezduchá úchyláčina nič viac. Niekto potreboval ukázať svoje zvrátené chúťky a čakal že ho ostatný pochopia...no u mňa nepochodil. Pochopil by som keby išlo o nejakú autenticitu ale tu išlo skôr o nejakú zvrátenú "šou". ()
Píčovina. ()
Celkově to na mě působilo jako takové menší klišé. Jediné dobré okamžiky, co se začaly dít, byly tak v posledních deseti minutách filmu. Celá myšlenka ani není zase tak zlá. Ukázat jaký to může být, když lidé mají nad vámi veškerou moc a chovají se k vám jako ke psům, to může být hodně zajímavá podívaná. Ani mi nějak nevadily úchylky, které se ve snímku odehrávaly, akorát byly v podstatě furt stejné dokola. To se radši v pohodě mrknu na opravdové fekal porno. A příběhy, které ve filmu vyprávěla jedna z děvek, byly taky celkem nezajímavé. Maximálně ten první zaujal, ale ty další byly zase o tom samém. Na druhou stranu nějaké scénky asi dokážou s člověkem reálně zamávat, což je větší plus. Kdyby to vyšlo v dnešní době, tak to ohodnotím o dost méně. Jinak musím říct, že scénka s prvním hovnem na podlaze byla dokonalá :D. Škoda, že se nemohly dotočit další díly, mohly být o dost lepší a hlavně propracovanější. ()
Víc než ten film se mi líbí, když si někdo natočí něco podle sebe a absolutně sere na okolí... Celkově je to prasárna a úchylárna, která v člověku pořád dokáže vyvolat slušný emoce a najít tam podobnost se společností není vůbec těžky... Co mě trochu mrzí je velká část filmu a spousta příběhů o hovně, když je tolik jiných úchylek, kterými se to dalo zpestřit. ()
Pasolini byl homosexuál a navíc dobrý režisér, tak proč by si nenatočil nějaký film pro radost? Zvláště pak, když se námět opírá o literární předlohu z pera slavného francouzského klasika a lze-li děj filmu interpretovat jako symbolickou kritiku fašismu a konzumní společnosti. Není to film, který by si normální člověk pouštěl každý den místo večerníčku, ale jeho umělecké kvality a v něm obsažené morální poselství nelze přehlédnout. Bohužel není k dispozici kompletní necenzurovaná verze. Škoda, že se Pasolini nedožil dnešní doby. Docela dobře si jej dovedu představit jako aktivistu LGBTQ+. V tomto kontextu je možné vnímat Saló i jako bezděčný předobraz budoucnosti, neboť ukazuje, jak homosexuálové uspořádali štvanici na heterosexuály a pěkně s nimi zatočili. Podnětný komentář: Shadwell. ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)