Režie:
Yves RobertHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Benoît Martin, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Provence 1895, městečko Aubagne. Malý Marcel vzpomíná na své dětství. Noří se do vůní, barev a bezstarostnosti mládí, kdy jako malý chlapec chodil za tatínkem do školy a sám se tak naučil psát, vzpomíná na své blízké - na svou maminku, krásnou a veselou ženu, na svou tetu Rózu a jejího bonvivánského muže Julese. Když mu byly tři roky, odstěhovali se na předměstí Marseille, kde jeho tatínek získal místo učitele. Ale ze všeho nejvíc mu učarovaly prázdniny, které rodina trávila v kopcích Provence, v nádherné divoké přírodě, kde malý Marcel chytal motýly a cikády, kde se učil poznávat květiny. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (89)
Já bych se do toho domu z fleku přestěhoval. Nádhernější prostředí pro život jsem snad ještě neviděl. Sice nevím, zda by mě ty hovna na chodnicích, pravidelné dávky čerstvýho smogu a odpadky přetékající z kontejnerů nechyběli, ale risknul bych to. Nádherně a realisticky vyprávěný příběh z pohledu malého kluka ve kterým jsme ušetřeni, do extremu vyšroubovaných dramat, rádoby uměle vytvořených komických situacích, všechno plyne příjemně a přirozeně jako kdysi moje prázdniny v jižních Čechách. ()
Krásny rodinný dobový príbeh chlapca o jeho zážitkoch. Celý film bol akoby videný a odvyprávaný hlavným hrdinom chlapcom Marcelom. Prázdniny vo francúzskom Provensálsku na vidieku, v krásnej prírode s vápencovými kopcami a skalami, kde cez obrazovku bolo doslova cítiť vôňu divých bylín, tak ako o nich rozprával sedliak pri prevoze rodiny na chalupu. Oceňujem prácu českého dabingu, hlas Viktora Preisa dal filmu osobitné čaro. ()
„Chápu, že je rád z takového krásného úlovku, ale fotografovat se s chycenou rybou?!“ Inu, divil by se teprve pan učitel z konce 19. století, kdyby věděl, kam se onen trend focení (včetně bizarních selfie) a veřejné prezentace nejrůznějších fotek na každém kroku posune o 120 let později. :o) Jako podobně nadčasový prvek mě zaujal i problém ve výchově v souvislosti s matčiným zakazováním dítěti číst si v knize nebo časopisu v případě, že dítě ještě nechodí do školy a tedy by ještě číst „oficiálně nemělo“. Sám jsem byl kdysi svědkem takového postoje, občas o podobném názoru slyším dodnes a nikdy jsem takto směřované brždění v rozvoji gramotnosti dítěte moc nepobral. Hmm, tak se mi zdá, že jsem si v Tatínkové slávě možná našel i větší přínos, než o jaký se Yves Robert snažil, ač tyto podněty spíše beru jako doplněk navíc vedle podmanivého poetického příběhu s tématem dětství, klukovských školních let, prázdnin a jiných příhod. Celé to prostě byla moc hezká podívaná v žánru pro děti a mládež, s řadou skvělých scén ve škole, ve městě, v lese, ve skalách... a ač se rád dívám z Francie na filmy s hereckými hvězdami, stejně tak mě dokáže potěšit, když vidím skvělý (a skvěle zahraný) snímek, v němž mám tu čest naopak s převažně neznámými a neokoukanými tvářemi. Měl jsem pocit, že Philippe Caubère se pro tu roli vynalézavého a příjemného tatínka musel přímo narodit, ale vyzdvihnout musím i výkony dětských herců. [85%] ()
Roztomilý, úsměvný příběh malého chlapce ve vzpomínkách pojatých ve filmu formou nezvykle zajímavého humorného vyprávění. Zážitky malého předškoláka se snoubí s poznáváním narození svého mladšího bratříčka (rozpínání pupíků) a následně v odrostlejším věku objevování velkého dobrodružství o prázdninách s rodiči ve skalnaté oblasti Provence. Lov motýlů, cikád, tatínkův lovecký úspěch a tatínkova střelba na kadibudku má na chlapce takový vliv, že když nastává doba odjezdu, volí před návratem domů raději poustevnický život hluboko v horách. :-) Příjemné pokoukání pro děti i vyspělé dospělé. ()
Marcel Pagnol by si mohl rozumět s Otou Pavlem. Tatínkova sláva je nostalgickým oživením rodinného alba a spolu s ním i starého světa. Vzpomínka na opravdovost dětství, které je šťastným řízením osudu spojené s únikem z města na celé dlouhé prázdniny. A i když i ty jednou skončí, v srdci už něco zůstává. A i tady je postava uctívaného tatínka, který je svými chybami v očích vypravěče spíš zlidštěn a o to víc milován. Vlastně Smrt krásných srnců by se taky mohla jmenovat Tatínkova sláva a ten název by naprosto seděl. Kolorit Provence na začátku 20. století, dobří herci a jemný humor. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (1)
- Při výuce zeměpisu naříká tatínek nad tím, že Alsasko-Lotrinsko již není součástí Francie. Tehdy po prohrané prusko-francouzské válce bylo A.-L. skutečně připojeno k novému Německému císařství. Francie jej získala zpět po první, resp. po druhé světové válce. (junxi91)
Reklama