Letec

Když snít svůj americký sen, tak jedině v oblacích.. Řemeslně letmý dotek filmařského nebe na křídlech okázalé výpravy, obsahově však jen uměle působící nuda - co naplat, že by se životní příběh Howarda Robarda Hughese těžko vměstnal i do desetkrát delší stopáže. A božský babyface Leo? Výstředního muže spousta profesí jsem mu začal věřit, až si nalepil jizvu zakrývající knír a když se tak člověk zpětně zamyslí nad jeho posledními deseti filmy o hodnocení v červené barvě, režisérských kapacitách a délce zásadně nad dvě hodiny, uvědomí si, že jeho výrazové prostředky se hodně opakují a ten "mám rudé oči a léky na sennou rýmu jsem si zapomněl doma" by měl už rovnou vyřadit z repertoáru. Mimochodem, vsadím se, že kdyby při rekordním letu kolem světa pouštěli Aviatora v nepřetržité smyčce místním pětihvězdičkářům, všichni už vystoupí v Paříži během prvního mezipřistání.. (04.06.2012)

Vyhol som sa tomu v kine, nepožičal som si to na DVD, pozrel som si to až v telke... a vychutnal som si to dvakrát v priebehu jedného týždňa a zakaždým som si hovoril, že Marty mal dostať toho Oscara za tento precízny filmíček, kde sa jeho réžia hladko snúbi s 2,5-hodinovým Leovým hereckým sólom, nie za stupídne Departed. Cate Blanchett ma uchvátila, Kate Beckinsale definitívne predsvedčila, že či hrá v Underworlde alebo v Letcovi, furt je rovnako nezaujímavá. (15.04.2007)

Zvláštní, někdy má člověk pocit, že mocní v Hollywoodu mají paměť kratší než voliči KSČM, a pak najednou přijde něco jako Letec a vás napadne, že to s nimi možná v tomhle ohledu nebude tak zoufalé. I když, kdo by si nepamatoval takového geeka jako podle všeho byl Howard Hughes. No, možná to podpořily ty Hughesovy prachy bez kterých by si tohle obdivuhodné šílenství nemohl dovolit;) Pridlhý film s neskutečnou výpravou, úchylným filtrem zelené barvy, Leonardem DiCapriem připomínajícím cosi mezi pokusem Timothyho Daltona hrát Rhetta Butlera a Paddy Kellym (schválně, kdo si ještě vzpomene, co to bylo zač), naprosto výjimečnou, skvělou, úchvatnou, "schopnou vytvořit iluzi krásy, je-li toho pro její roli třeba" Katherine Hepburn a několika dalšími pozoruhodnými vedlejšími rolemi či roličkami (hey Jude, refrain). Někoho (jako třeba mě) zarazí počet Oscarů a na jazyk se dere spojení "další akademické přecenění", ale pak se podíváte na ty kategorie a musíte chtě nechtě uznat, že je to hájitelné. Ale jinak - film je pro mě především o zážitku, ne o formě, a tady jsem se s Letcem jaksi nepotkal. (30.07.2006)

Dramatický příběh dobrodruha, filmaře a svůdce těch nejkrásnějších žen předválečného Hollywoodu nepostrádá výborné herecké výkony v čele s působivým DiCapriem. Scorsese má energie na rozdávání a šperkuje film působivými detaily. Jedinou slabou stránkou filmu je jeho délka, zvláště několik konců působí rušivě. Celkově velmi silný film, který možná budete mít při opakovaném shlédnutí ještě radši. (27.04.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)