Letec

"Zapomenutelný film s nezapomentulnými scénami".. tak nějak zněl výsledný ortel recenze v časopise Premiere, kterou jsem četl předtím než jsem tenhle snímek viděl. Je to pravda, ale těch scén tam zas tak moc není, abych z tohoto snímku byl nějak zvlášť zpovykanej (nepočítaje některé herecké výkony)... Pro mě je to bohužel zapomenutelný film s jakž takž mlhavými vzpomínkami na některé scény... Nic víc nic míň... Snad jen, že jsem rád, že si Oskara nakonec odnesl Clint.... jeho film byl prostě lepší... (10.05.2005)

Letec není nejlepší film Martina Scorseseho a dle mého názoru se k nejlepším ani neřadí. Je to krásně natočený film, ale to je tak asi všechno. Je tam spoustu nezapomenutelných scén, záběrů, dialogů, ale výsledný produkt nepůsobí zas až tak silně a nějaký hlubší emocionální zážitek se nekoná. I technicky je kupodivu snímek dosti nevyrovnaný a občas působí jako šaráda a až přehnaně kostýmní drama, občas cítím dokonce divadelní feeling. Zajímavé retro, ale určitě ne ambice na Oscara. (11.02.2005)

Letec v žádném případě není špatný, ale po dvou projekcích během jednoho roku si ani o patnáct let později nedokážu představit, že bych si to celé zkusil dát vůbec kdy znovu. DiCaprio sice válí, ale Scorsese překvapivě nedokáže udržet dobře rozjeté tempo, ztrácí se v Hughesových psychózách a do kytek jdoucí příběh napraví až v napínavém soudním finiši. (15.09.2005)

Pokud je Letec něčím především, pak dokonalou ukázku vrcholného Hollywoodu, toho Hollywoodu, který Hughes pomáhal ve dvacátých letech svými smělými vizemi budovat. Je to precizně naplněné žánrové schéma, které nabízí jak dechberoucí špektákl, tak skvělou dramatickou filmařinu. Nelze nepochválit famózní kameru, skvěle začleněné triky, perfektní dobovou muziku, která všemu dává styl a atmosféru. Příběh Howarda Hughese není jen osobním dramatem, ale i velkolepou a výpravnou podívanou, v níž vás některé scény přiškrtí po „hollywoodsku“ do sedačky a nenechají vás vydechnout (skvostně natočené vzdušné sekvence opravdu stojí za to). Co je ale mnohem důležitější – každá část slouží monumentálnímu celku a monumentalita celku nezastiňuje osobní a nepříliš idealizovanou osobní rovinu. Hughesova osobnost je středobod, kolem kterého se vše spektakulární točí, ne naopak. Toho si na Martinu Scorsesem cením. Nepodlehl velkému tématu a pokusil se jít pod povrch. Neidealizoval, ale pokusil se podat příběh jednoho z fascinujících nositelů lidské imaginace a touhy létat (obrazně i doslovně) ve všech odstínech. Z místa, kde jsem seděl, se jednoznačně zdálo, že uspěl. Letec je opravdu nádherným exemplářem životopisného velkofilmu ve vším oslnivém lesku. Na bídu tentokrát místo nezbylo... Těch pár minut, které má film navíc, lze považovat za dědičnou chorobu. A slabší Loganův scénář dokázal Scorsese bohatě vyvážit svou precizní režií. (12.02.2005)

Na LETCE jsem kdysi nechtěl dívat kvůli DiCapriovi a teď jsem se po něm hlavně kvůli němu (a Martymu samozřejmě) sháněl. Divné jak se priority v průběhu let mění. Scorsese mě vtáhnul do světa, který obdivuju... film, letadla, prachy a mistrně za sebe skládá nejzajímavější střípky s Hughesova života. Caprio ho zahrál parádně (to byl Pennův výkon tenkrát opravdu o tolik lepší než tohleto strhující sólíčko?) a Cate si zaslouženě odnesla cenu akademie. Inspirující snímek. (25.02.2011)