Třicet případů majora Zemana

Dvě hvězdy za pár perfektních nezapomenutelných dílů (ikdyž ony jsou nezapomenutelné všechny, že.....). Naproti tomu některé jsou vyloženě komunistická sračka k zblíti, přesně podle jejich zaplivané ideologie. Kontroverzní, vhodné jako odstrašující případ, nebo nutno vybrat si pouze některé díly.. No tfuj! (22.10.2012)

Na komentáři jednoho z uživatelů (doufám, že to nebude brát jako urážku, protože to tak opravdu nemyslím) se dá pěkně vidět rozporuplnost a hlavně nesmyslnost vysokého hodnocení tohoto braku, který šlape po cti mučených a zavražděných lidí. Jak jinak si vysvětlit to, že někdo může považovat Zemana za geniální seriál, a u jiného, taktéž normalizačního, ale komediálního a velice odlehčeného, si stěžuje na nějakou nerealističnost? Pro mě naprosto nepochopitelné a věřím, že stejně nepochopitelné to bude pro každého, kdo se umí hlouběji zamyslet. The End. (24.05.2005)

Hodnotit se to pravda nedá, ale pár perel: Návrat vyžraných vězňů z koncentráku. Budoucí plukovník Kalina má vanu, že nezapne pruhovanej mundůr. Agent Bláha, Zemanova Nemesis. Všichni faráři a mniši jsou fanatici, nebo kolaboranti (no, na tom něco bude). Všichni vysokoškoláci, kromě absolventů VUMLU jsou potencionální agenti CIA. Český James Bond Jirka Hradec a jeho Hradecgirl Hanka (jinak též Stardust). Flesh puzzle v Kvadratuře ženy. Industriální soundtrack v Prokletém dědictví. Mimoidní Vlach+Lábus jako smažky v Mimikrách. A je toho určitě víc. Navíc všichni víme (na rozdíl od Japonců), že do studny nepatří vlasatá holčička v bílejch šatičkách, ale Brůnovic chlapi. (28.07.2009)

Jeden z nejprofánnějších komunistických seriálů nejtemnější normalizace v sobě se značnou přesvědčivostí zrcadlí jeho protikladnost. Ryze zprostituovaných dílů je v třiceti dílech překvapivě málo. Mnohem více je těch, které ruší zadané stalinistické dogma a přímo či nepřímo se vztahují k tradicím prvorepublikové kriminální policie, této tradiční elity našich policejních sborů. V tomto ohledu se jen se zdánlivou nečekaností major Zeman propojuje s prvorepublikovým PANOPTIKEM a HŘÍŠNÝMI LIDMI, ale i s mnohem pozdějšími ČETNICKÝMI HUMORESKAMI. Je těžké se dohadovat, nakolik se tak dálo úmyslně a nakolik tu působila váha přirozeně daných souvislostí. Jisté je jedno: proklamativní fráze a plakátovost už pro svou povrchnost a mělkou zakotvenost ve skutečnosti podléhají obecným souvislostem, tomu, co se často ne zcela přesně nazývá vlastním životem díla (postavy). Sequensova protiřečivost přetrvává, ale v tomto nazírání se jeví v značně odlišné podobě. A tak i tady řemeslo, které nemá daleko ke skutečnému umění, přemáhá svěrací kazajku dogmatu, a ačkoliv je daleko vrcholu, je stejně vzdáleno propasti kýče a podbízivosti. Jeho svědectví o komunistické době pro poučeného diváka vyznívá mnohem složitěji, než by se byl původně nadál. Což ovšem není a nemá to být chvála této také neblahé dějinné epochy. (27.08.2007)

Jmenuje se Zeman, Honza Zeman, aneb Československá Bondovka na pokračování, ze které se u mě (celkem překvapivě) vyvinula závislost na dalších a dalších epizodách... zhruba ve třetině můžu konstatovat, že když si člověk sundá rudé brýle, uvidí krom propagandy především galakoncert herectví se slušnou dávkou napětí (a občas i milého humoru) v každém příběhu. Myslete si o mně, co chcete, ale když k tomuhle seriálu člověk přistupuje s rezervou, určitě dostane víc než jen srpem a kladivem vytepanou propagandu. To je vše, čest. 70% (02.06.2012)